Veřejné služby nejsou jen tím, co napovídá jejich označení – tedy službou společnosti.
Často jde totiž o velmi lukrativní podnikatelské příležitosti. Typickým příkladem je regulace parkování ve městech, může jít ale i o správu městské zeleně a sportovišť nebo dokonce provozování věznic.
Napohled tak nudná záležitost, jako jsou komunální služby, může být dobrou podnikatelskou příležitostí. Dobře uzavřené spojenectví mezi obcí a soukromými firmami pomáhá všem stranám. Úředníci nemusí řešit běžné podnikatelské problémy, firmy vydělají a obyvatelé dostanou služby, které ve svém bydlišti očekávají.
Například Ostrava převedla část svých sociálních pravomocí na charitativní organizace. „Dokáží to prostě zajistit lépe,“ vysvětluje Andrea Vojkovská z ostravského magistrátu. Ze stejného důvodu prý město využívá soukromou firmu k vymáhání špatně dostupných pohledávek. A to je právě jedna z oblastí, kam samosprávy rády „odkládají“ své pravomoce. Jde totiž o veřejně nevděčné úkony. Přitom se jedná o byznys s poměrně jistým výsledkem. Pokud totiž není služba sama o sobě výdělečná (třeba pokuty za černou jízdu v městské dopravě nebo za špatné parkování), má soukromý dodavatel jistotu, že dostane zaplaceno z obecní pokladny.
Někteří soukromníkům až tolik nevěří
Města ale stejnou situaci řeší rozdílně. Ani Svaz měst a obcí nedává svým členům konkrétní návod, jak komunální služby provozovat. „Je to zcela na vůli členských obcí, aby si vyhodnotily ekonomickou výhodnost,“ vysvětluje místopředseda svazu Jaromír Jech.
Péči o parky, čistotu silnic, vymáhání pokut a městskou dopravu jako celek třeba v Hradci Králové zajišťují organizace patřící zcela městu. Výjimkou je parkování a svoz a likvidace odpadu. Za ten platí město specializované firmě vzešlé z výběrového řízení. I v ní si ale magistrát drží minoritní podíl.
„U systému parkování jde o koncesní smlouvu, což mimo jiné znamená, že příjmy z uvedené činnosti zůstávají koncesionáři,“ říká tajemnice hradeckého magistrátu Markéta Pešková. To je však vyváženo jeho závazkem investovat do rozvoje systému, tedy vybudovat v době trvání smlouvy stanovený počet parkovacích míst.
Podobně k věci přistupují Pardubice. „Tyto veřejné služby soukromníkům nepředáváme, vzhledem k tomu, že město si podle zákona může zřídit obchodní společnost. A právě ty tyto zakázky zajišťují,“ doplňuje Dana Rybnikárová z tamního magistrátu.
Opakem je jiné krajské město – Liberec. „Město se snaží zbavit všeho, co není opravdu úřední veřejnou správou, a samo podniká jen minimálně,“ vysvětluje magistrátní tajemník Marek Řeháček. Technická starost o parky, komunikace, dopravní značení a podobně je v tomto městě plně v režii akciové společnosti Technických služeb města Liberce. Magistrát v ní provádí jen roli supervizora. Podobně je to s Dopravním podnikem a celou městskou informatikou zajišťovanou Libereckou IS. Čistě privátní společnost Eltodo Citelum pak spravuje kompletně celé městské veřejné a slavnostní osvětlení a semafory.
Sousední Jablonec nad Nisou ale přechází k opačnému postupu. Správa městských nemovitostí realitní společností RIA Reality se podle radních vůbec neosvědčila. Město tak zakládá stoprocentní městskou společnost, která by se měla už od podzimu začít starat o 20 milionů korun ročně. Právě tolik město do oprav a modernizace svých nemovitostí investuje.
Plzeň zase postupuje případ od případu. Například dopravu drží pevně v rukou díky vlastní společnosti Plzeňské městské dopravní podniky. Ta provozuje nejen městskou a příměstskou dopravu, ale nabízí i další, komerční služby: provozování autoškoly, opravy dopravních prostředků či specializované stavební činnosti.
Privátním firmám přenechává Plzeň zakázky zejména v případě, že k výkonu nemá vlastní zaměstnance. „Při správě majetku se ukázalo neekonomické zadávat služby nepřetržitých a náhodných zakázek, které nejsou náročné na materiální zajištění,“ uvádí Helena Pecková z Technického úřadu Plzeň. A dodává: „Při zajišťování například nepřetržitého dispečinku, provozu parkovacích automatů nebo zajištění čistoty v rekreačních oblastech měst spojené s jejich kontrolou a dílčí ostrahou jsme dosáhli 40 procent úspor proti zajišťování privátní firmou.“ Například sportoviště ale město přenechává v péči soukromníků za odměnu pěti až deseti procent z jimi získaných příjmů.
CO ZAJIŠŤUJÍ FIRMY
• městská hromadná doprava
• správa parkovacích míst
• úklid komunikací
• správa zeleně
• vymáhání pohledávek
• kontrolní činnost (MHD, parkování)
• provoz sociálních zařízení
Firmám se obecní zakázky zamlouvají
Podnikatelé mají o výběrová řízení vypisovaná komunální sférou značný zájem. Každé město jich ročně zadává stovky a tisíce. „Na dodávky a služby za více než 100 tisíc korun nám to automaticky ukládá zákon,“ připomíná Rybníkárová. Na stavební práce, kterých bývá nejvíce, se musí veřejné řízení vyhlásit, pokud jsou dražší než dva miliony korun.
Města se pomocí soukromých firem snaží zbavit i problémů, které by měla zvládat, ale nedaří se. Jde třeba o načerno vylepované letáky a následný postih. Ukázalo se, že nejlepším řešením je pronajmout plakátovací plochy soukromé firmě a vše ostatní nechat na ní.
„Řešili jsme to už před čtyřmi lety. Domnívali jsme se, že dostaneme nějakou dotaci a že ty plochy obnovíme,“ vzpomíná místostarosta Sokolova Zdeněk Berka. Ukázalo se, že se získáním to není až tak jednoduché, takže nakonec se radní rozhodli, že vyhlásí výběrové řízení na pronájem pozemků za účelem plakátování. Jako hlavní podmínku určili investici do nových plakátovacích ploch a potírání černého výlepu.
Stejný problém dnes řeší hlavní město. V Praze se tak prý už brzy objeví plochy, které budou legální pro vylepování plakátů s pozvánkami na kulturní a společenské akce. Starat se o ně bude společnost, která vzejde z výběrové řízení. Lepiči sice budou mít místa, kam budou moci umístit propagační materiály, nebude to ale nejspíš zadarmo.
Primátor Pavel Bém tvrdí, že se město snaží s načerno vylepenými plakáty aktivně bojovat, investuje proto ročně desítky milionů korun například do čištění sloupů veřejného osvětlení. Nelegální vylepování plakátů monitorují a také pokutují městští strážníci. „Investice ale zatím nevedly k efektu,“ stěžuje si Bém.
Další na řadě: děti a senioři
Do hledáčku podnikatelů se mohou v budoucnu dostávat například i školky. Karlovy Vary pronajaly první ze svých celkem sedmnácti mateřských škol soukromé firmě. Stalo se tak v případě zařízení v ulici Krále Jiřího v lázeňském centru, o které projevili ve výběrovém řízení zájem hned dva podnikatelé.
Ona vítězná uchazečka nabídla na nájmu dvanáct tisíc korun za rok, školné v denním režimu bylo stanoveno na pět set korun,“ dodává podrobnosti náměstek karlovarské primátorky Tomáš Hybner. Uvažuje se tu ale údajně i o individuálních režimech, například non-stop službě. Nájemkyně musí školku zprovoznit do půl roku a zajistit její fungování po dobu deseti let.
Ještě větší možnosti se ale soukromníkům otevírají v oblasti péče o seniory. Těch bude do budoucna stále přibývat a sociální zázemí pro ty osamělé chybí.
Třeba v Sokolově poptávka převyšuje nabídku zhruba dvakrát. „Takže je zde prostor pro vznik nových zařízení,“ říká místostarosta Zdeněk Berka.
SOUKROMNÍCI VE VEŘEJNÝCH SLUŽBÁCH
• mohou být levnější
• poslouží tam, kde město nedokáže zajistit pracovní síly
• dokáží pružněji reagovat na změnu legislativy (například u likvidace odpadu)
• obec je může sankcionovat při neplnění služeb
Kvete u nás pšenka korupci?
Předávání zakázek soukromým firmám se ovšem neobejde bez problémů. Výběrová řízení jsou totiž oblíbeným námětem konkurenčního boje jak mezi firmami, tak i politiky. Problém je, že případná obvinění z korupčního jednání lze těžko dokazovat. „Policie totiž komunální korupci příliš šetřit neumí. Většina trestních oznámení končí odložením,“ říká šéf české pobočky Transparency International David Ondráčka. Podle něj pro to existují tři hlavní důvody: policie nemá dostatek zkušených vyšetřovatelů, existuje provázanost mezi místními politiky a policisty a většina podezřelých se schovává za kolektivní odpovědnost ve stylu „to schválilo celé zastupitelstvo“.
Policie se brání. Hlášená obvinění z korupce jsou často totiž velmi nekonkrétní. „Nejde jen oznámit, že v hospodě někdo říkal, že starosta bere úplatky. Musí se uvést konkrétní místo, důvod či osoba,“ říká mluvčí protikorupčního útvaru policie Roman Skřepek.
Velmi oblíbenou veřejnou službou v rukou soukromníků je správa placeného stání automobilů ve městech. Přitahuje tak na sebe pozornost občanů i konkurence, která závod o lukrativní zakázku prohrála. V poslední době se samozřejmě nejvíce přetřásá rozšiřování parkovacích zón v hlavním městě. Podobné problémy ale řeší všechna větší česká města.
Systém je totiž výhodný pro obě strany. Městské pokladny se plní díky poplatkům, správce inkasuje zisk na pokutách špatně parkujících řidičů. Jen Praha inkasovala z provozu zón placeného stání vloni 127 milionů korun. Je to dvojnásobek toho, co hlavní město získalo rok předtím. Po letošním rozšíření „modrých“ placených zón se příjem ještě znásobí. Kritici ale namítají, že se z tohoto podnikání vytrácí smysl skutečné veřejné služby. Podmínky pro udělení rezidenčních karet jsou totiž příliš přísné a navíc omezují podnikání v „postižených“ oblastech.
Od využívání soukromých služeb se v případě pokut za parkování letos naopak odvrátili v Náchodě. Místo kladenské firmy Activ teď automobily monitorují Technické služby. Pro neukázněné řidiče to například znamená častější kontroly. Ale také o něco nižší poplatek za nasazení botičky. „Můžeme nasadit botičku téměř kdykoli. Máme jich deset na osobní a dvě na dodávková auta,“ říká ředitel společnosti Jiří Maršík. „Kromě kontejnerových míst hlídáme chodníky, výjezdy z bočních ulic či zeleň. Jedním z míst, kde řidiči nejčastěji stojí na zákazu zastavení, je budova, kde se vydávají pasy a občanky,“ dodává.
V Olomouci zase všechna krytá parkoviště provozují soukromé subjekty s výjimkou jednoho záchytného parkovacího domu u hlavního nádraží, které provozuje samo město. To tvrdí, že provozní náklady jsou z větší míry kryty příjmy z pronájmu parkovacích míst. „Navíc v současné době je téměř před spuštěním projekt soukromého investora, který v následujících dvou letech na pozemku poblíž centra vybuduje velký parkovací objekt,“ potvrzuje náměstek primátora Jiří Martinák.
O tomto řešení uvažují i jinde. Řada měst, která má ještě volné stavební plochy uvnitř sídel, jedná s investory o stavbách patrových garáží. V centru Plzně by tak měl do podzimu příštího roku vyrůst první samostatný parkovací dům, který nebude součástí žádného nákupního centra. Několikapatrový nadzemní objekt Rychtářka u sportovního areálu Štruncovy Sady bude mít osm set míst. Náklady na stavbu přesáhnou čtvrt miliardy korun. Jak uvedl primátor Pavel Rödl, na stavbu už je vydáno územní rozhodnutí.
O 900 parkovacích míst chce výstavbou dvou garážových domů rozšířit nabídku také Liberec. Ten navíc počítá s možností platit parkovné mobilním telefonem nebo místní čipovou kartou.
Pikantní nabídka – věznice
Mezi nabídkou pro soukromý sektor se objevuje i dosud netradiční veřejná služba. Vězeňství dosud zajišťoval pouze stát. To se ale mění a první vlaštovka už existuje. Vláda povolí soukromému investorovi postavit a provozovat věznici v Rapoticích u Brna. Stačí mít volnou jednu miliardu korun a dobrý podnikatelský plán. Po zprovoznění bude soukromá firma zajišťovat kompletní provoz areálu vyjma dozoru. Typickými činnostmi je například úklid, údržba, opravy nebo poskytování stravovacích služeb. Ve smlouvě bude rovněž zakotvena povinnost partnera zajistit zaměstnání minimálně pro šedesát procent odsouzených.
Stát slibuje, že ale nepůjde o žádný komfortní kriminál pro vyvolené. „Byť tu soukromou věznici spravuje soukromý subjekt, tak tam sedí státní inspektor, který dohlíží na to, že je v této věznici dodržován zákon o výkonu trestu a zákon o výkonu vazby,“ uklidňuje generální ředitel Vězeňské služby ČR Luděk Kula.
