Dnešní možnosti pojištění průmyslu a podnikatelů jsou velmi široké Poškození majetku nelze předejít mnohdy ani tou největší opatrností. Lze však udělat něco, aby případné škody byly co nejmenší, aby se člověk (podnik) oklepal a mohl dál fungovat. Pojistit se. Ještě nedávno bylo v českých zemích pojištění dosti podceňováno.
Dnešní možnosti pojištění průmyslu a podnikatelů jsou velmi široké
Poškození majetku nelze předejít mnohdy ani tou největší opatrností. Lze však udělat něco, aby případné škody byly co nejmenší, aby se člověk (podnik) oklepal a mohl dál fungovat. Pojistit se.
Ještě nedávno bylo v českých zemích pojištění dosti podceňováno. Nemluvím o dobách totalitních, kdy stejně většinu škod platil/neplatil stát. V polovině devadesátých let ledaskdo mávl rukou a tvrdil, že ještě není dost bohatý, aby mohl utrácet za drahé pojištění. Potom se situace začala zvolna měnit - alespoň v podnikatelské sféře. V rtochy počasí a hlavně valící se voda v roce 1997 na Moravě a stejně tak loňská pohroma na Vltavě a Labi probudily lidskou mysl dokonale. Nevadí, že pojistné je rok od roku (spíše katastrofu od katastrofy) vyšší. Vyšší jsou i škody a podstatně vyšší je i riziko a hlavně jeho uvědomování si. Zatímco dříve pojišťovny své klienty doslova naháněly, dnes se objevují celé skupiny obyvatel, podnikatele nevyjímaje, které jsou pro pojišťovny tabu. Jejich majetek se nachází v příliš rizikové oblasti.
Proč něco nelze pojistit?
K podnikání je většinou třeba majetek, většinou také ne malý. Majetek ale sám o sobě představuje riziko - může mi ho někdo záměrně či nezáměrně poškodit, může ho někdo odcizit, zapálit, ostatně shořet může i bez lidského zavinění. Při samotném provozu továrny, dílny či kanceláře se může stát ledacos, co může majetek poškodit či zničit. Aby napáchané škody byly co nejmenší, existuje tady možnost podnik pojistit. Můžeme si vybrat z celé řady pojišťoven. Chtějí znát cenu pojišťovaného majetku, odhadnou riziko poškození a podle toho vypočítají pojistné. To je dost jednoduchá rovnice. Jenomže v posledních letech se trochu komplikuje. Pokud stojí podnik, řekněme, v Benešově, je to podstatný rozdíl proti Zbraslavi. Do Benešova žádná potopa asi nepřijde, na Zbraslav určitě. Ale jsou místa, která lze i před povodní ochránit. To ale nezáleží už na podnikateli, ale na státu. Naopak jsou místa, která nikdo chránit nebude - tím, že se voda v těch místech rozlije, chrání se totiž jiné oblasti. A jak by měl někdo mít odvahu vzít na sebe rizika v místech, kde voda určitě bude? Záhadou ale je, že lidé se ani pojistit mnohdy nechtějí. Že by to považovali za zbytečné? Podle České asociace pojišťoven se po povodních na Moravě zvedla „propojištěnost“ (tedy množství pojistných smluv na obyvatele) pouze o 8 %. Občané tedy i nadále spoléhali na pomoc státu, protože v té době pojišťovny žádné velké restrikce neuplatňovaly. Lze se jen obávat, že po loňských povodních to bude stejné.
Jak vlastně pojišťovny fungují
Občan podnikatel zná jen první část procesu: dohodne se s pojišťovnou, co všechno a jak chce pojistit, a ona mu pak vypočte pojistné. Očekává, že za co nejmenší částku peněz dostane v případě maléru co nejvyšší finanční náhradu. Jenomže pojišťovna se také musí jistit. Co kdyby pojistila dvě továrny v hodnotě kolem miliardy a obě náhodou (a to se klidně může stát) vyhořely? Nejenže by neměla na výplatu pojistného plnění, ale sama by musela třeba vyhlásit bankrot. Brání se tomu dvojím způsobem. Jednak v souladu se zákonem vytváří takzvané technické rezervy, kam odkládá značnou část vybraného pojistného, aby byly hotové peníze k dispozici při větších škodách. Za druhé (a za podstatné) se zajistí u zajišťovny. Zajišťovny jsou velké nadnárodní finanční ústavy, vlastně pojišťovny pojišťoven. Ani ty ale nepracují zadarmo a od pojišťoven vybírají zajistné. Za to se pak do výše smluveného procenta podílejí na úhradách pojistného plnění.
Pokračování na straně II
Pokračování ze strany I
Ale také si určují tvrdá pravidla. A díky nešťastnému roku 2001 (11. září, New York) a loňským povodním v Evropě jsou tato pravidla stále tvrdší. Čímž ovlivňují i tvrdost pojistných podmínek našich pojišťoven.
Proč se pojišťovat
Podnikatel je především také občan, který má o něco větší majetek (i rizika), než ostatní. Musí tedy uvažovat úplně stejně jako majitel bytu či rodinného domku - tedy myslet (aspoň chvíli) na to nejhorší. Jenomže ono nejde jen o vlastní majetek - také jsou tady zaměstnanci, kteří mají právo (a zaměstnavatel povinnost) je pojistit kupříkladu pro případ úrazu (a to vynecháváme povinná pojištění zdravotní a sociální, která jsou úplně jinou kapitolou). Je třeba předeslat, že se nepokoušíme sepsat žádný návod, jak se co nejlépe pojistit. Pojištění průmyslu a podnikatelů je natolik mnohotvárné, že téměř pro nikoho nelze najít optimální vzor, který by byl použitelný i pro druhého. Chceme jen upozornit na možnosti a hlavně na chyby, kterých se mnozí lidé (jak soukromníci, tak i podnikatelé) dopouštějí při výběru pojišťovny i konkrétních pojištění, tzv. pojistných produktů.
Rozdíly jsou ukryty ve smluvkách
Podívá-li se člověk na nabídku komerčních pojišťoven v ČR, zjistí, že prakticky všechny nabízejí totéž. Ve skutečnosti se sice liší (a někdy dost podstatně), ale pro člověka, který se běžně pojištěním nezabývá, jsou rozdíly neviditelné. Skrývají se v tzv. „smluvkách“ - všeobecných pojistných podmínkách, které jsou pro neprávníky těžko srozumitelné. A právě tady bývá (většinou tím nejdrobnějším písmem) uvedeno to, na co se pojištění nevztahuje a na co vás pracovník pojišťovny (s výjimkou povodní - to je příliš v čerstvé paměti, než aby to šlo přecházet mlčením) zcela určitě neupozorní. Pojišťovny se tedy liší rozsahem pojistné ochrany i výší pojistného plnění. Ale podstatný rozdíl pak je v tom, o čem obyčejný smrtelník (byť podnikatel) nemá tušení: výší základního jmění, výší technických rezerv a hlavně úrovní zajištění. Neplatí zde, že nejlepší je ten, kdo má největší kapitál, ani ten, kdo má největší technické rezervy. A už vůbec ne to, zda je někdo zajištěn ze tří čtvrtin a někdo jen ze 30 % (zajišťují se totiž jednotlivé produkty, ne celá pojišťovna). Někdy může příliš vysoké zajištění pojišťovně paradoxně spíš škodit. Pojišťovnu je proto třeba pečlivě vybírat.
Výběr pojišťovny
Česká asociace pojišťoven uvádí v roce 2002 dvacet devět svých členů - pojišťoven (které drží 98 % pojistného trhu v ČR). Z nich je šestnáct pojišťoven tzv. univerzálních, což znamená, že se věnují prodeji jak produktů životního, tak i neživotního pojištění. Už z toho vyplývá, že je třeba se rozhodnout, zda chci dostat veškerá pojištění „na klíč“ od jednoho pojistitele, nebo si vyberu pojišťoven více. Oboje má své výhody i nevýhody. Jeden pojistitel znamená jednodušší komunikaci a hlavně může přinést úspory ve výši předepsaného pojistného. Více pojistitelů pak znamená rozložení rizika, ale naopak mohou nastat nečekané komplikace při likvidaci eventuální pojistné události. Při pojišťování skutečně velkých průmyslových komplexů s vysokou pojistnou částkou se však spolupráce s více pojišťovnami nevyhneme, protože může jít o případ, kdy žádná jednotlivá pojišťovna nemá dostatečnou tzv. pojistnou kapacitu, aby takový komplex mohla sama pojistit. Pojistná kapacita pojišťovny je ovšem veličina natolik složitá, že ji jednotlivec či skupina pověřených zaměstnanců nemůže ani odhadnout, a je proto lépe se svěřit do péče pojistného makléře.
Velikost pojišťovny
Dalším krit
