Český podnikatel Josef Zwierzina vybudoval prosperující železárny v Mariánském Údolí u Olomouce a věnoval se i těžbě uhlí. Pokusil se dokonce proniknout na Ostravsko, kde se utkal s mocnými rody Wilczků a Rothschildů.
Železárny v Mariánském Údolí koncem 19. století
Autor: foto: Album starých pohlednic - Olomoucko
Nálezy uhlí v okolí Ostravy jsou doloženy již roku 1753. Objevitelem byl podle pověsti kovář Keltička, který v údolí Burňa náhodou narazil na mohutnou uhelnou sloj. Nejstarší zpráva o přesném označení ložiska ale pochází až z roku 1763.
Začátek průmyslové těžby se odkládal, protože o novou surovinu nebyl zájem. První doly ve Slezské Ostravě proto vybudoval teprve roku 1782 majitel panství hrabě Wilczek.
Největší vliv na Ostravsku brzy získali rakouští bankéři Rothschildové, o úspěch se zde ale pokoušeli i menší průmyslníci. Jedním z nich byl například olomoucký železář Josef Zwierzina, který začal roku 1838 silným rodům konkurovat.
S pověstí odborníka
Josef Zwierzina se narodil roku 1775 v Ronově nad Doubravou v rodině huťmistra. Od otce se naučil základní znalosti o dolování rud a výrobě železa a brzy získal pověst odborníka. Hraběnce Trautmannsdorfové pomáhal obnovit těžbu v okolí Jemnice a přijal i nabídku bruntálské komendy na přestavbu hamrů a hutí v Ludvíkově u Vrbna pod Pradědem, kde mimo jiné spolupracoval s předním skotským hutníkem Johnem Baildonem.
V závěru napoleonských válek vstoupil do služeb knížete Schwarzenberga a zúčastnil se i polního tažení. Po skončení bojů se roku 1814 vrátil do vlasti a rozhodl se samostatně podnikat. Založil železnorudné doly nedaleko Chvaletic na Pardubicku a vytěženou surovinu chtěl zpracovávat ve vysokých pecích u Hedvíkova. Plány se mu ale podařilo realizovat teprve roku 1816.
Železárny bez dřeva
Nové hutě se brzy ukázaly jako málo výkonné, Zwierzina je proto prodal bratru Václavovi a odešel do Olomouce. Nějaký čas byl ve službách místního arcibiskupství, po nashromáždění potřebných peněz se ale znovu pustil do podnikání. Roku 1826 uvedl do provozu železárny v Mariánském Údolí u Olomouce (dnes součást Hluboček) a získal k nim rudné doly v Úsově, Mírově, Šternberku, Karlově a Moravském Berouně.
Přestože podnik prosperoval, musel se Zwierzina vypořádat s řadou problémů. Kromě byrokratických překážek to byla především otázka vytápění. Firma neměla vlastní zdroje kvalitního dřeva, musela tady surovinu draze kupovat od knížecího rodu Dietrichsteinů.
Tento stav byl dlouhodobě neúnosný, podnikatel se proto začal zajímat o nové palivo – uhlí. Zpočátku ho pouze dovážel, brzy se ale rozhodl na Ostravsko aktivně proniknout.
Marný boj s velikány
|JOSEF ZWIERZINA (1775-1858)|
| Narodil se 5. února 1775 v Ronově nad Doubravou v rodině huťmistra. Od otce získal základní znalosti o výrobě železa, které pak zúročil ve službách hraběnky Trautmannsdorfové a bruntálské komendy. Roku 1814 začal s vlastním podnikáním, v Hedvíkově ale neuspěl a přesunul se do Olomouce. Roku 1826 založil v nedalekém Mariánském Údolí prosperující železárny, pro které ovšem neměl dostatek paliva. Pokusil se těžit uhlí na Ostravsku, silné uhlobaronské rody ho ale brzy z regionu vytlačily. Zemřel 31. května 1858.|
Roku 1838 zahájil průzkum ve Slezské Ostravě a usiloval i o pronájem několika důlních jam, což se ovšem nelíbilo majiteli panství hraběti Wilczkovi. Jeho odpor se podařilo prolomit teprve díky intervenci kutnohorské komise, problémy tím ale neskončily. Roku 1842 vstoupil Zwierzina i na petřvaldské panství ovládané hrabětem Larisch-Mönnichem a situace se opakovala.
Investice do důlní činnosti spotřebovaly jen za první rok téměř vše, co za předchozí období firma vydělala. Zwierzina se dostal do dluhů, s vytěženým uhlím měl ale stále velké plány. Chtěl jím zásobovat celé Olomoucko i nově budovanou Severní dráhu Ferdinandovu.
Tím se však dostal do konfliktu s mocnými Rothschildy, kteří neponechali nic náhodě. Začali systematicky skupovat Zwierzinovy směnky a brzy ovládli většinu jeho aktivit. Nakonec zlomeného podnikatele z Ostravska zcela vytlačili a roku 1845 získali i jeho železárny v Mariánském Údolí.
Mnoho směrů bez cíle**
I přesto ale podnikatelská činnost Josefa Zwierziny nebyla marná. Vedle nemovitostí na Olomoucku a Ostravsku zanechal dědicům několik dolů ve Slezské Ostravě, pozemek ve Vranové Lhotě a velkostatek Biskupice.
Pozůstalost byla po jeho smrti roku 1858 rozdělena mezi syny Hermanna, Eduarda, Ladislava, Karla a dcery Rosu, Stefanii a Sofii. Velký počet vlastníků ovšem další podnikání znesnadňoval, roku 1878 proto vzniklo společné těžířstvo, ve kterém měl každý z dědiců podíl.
Ani toto opatření ale příliš nefungovalo a firma začala zaostávat za konkurencí. Modernizace vybavení i rekonstrukce provozů se stále odkládaly a vedení se často měnilo. Problémy mohl vyřešit prodej Tomáši Baťovi, který počátkem 20. století hledal vhodné těžířstvo pro zlínské závody. Transakce se ale nakonec neuskutečnila a podnik roku 1931 zanikl.
Prameny: Historická encyklopedie podnikatelů, Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Rozbřesk podnikatelů
