Vídeňská rodina Millerů patřila koncem 19. století k podnikatelské elitě severovýchodní Moravy. Její členové se věnovali výrobě sody a roku 1882 založili ve Vratimově i jednu z prvních celulózek v českých zemích.
Papírenství má v Čechách dlouholetou tradici. První papírna vznikla již před rokem 1400 v Chebu a v následujících letech podobných podniků rychle přibývalo. V 17. a 18. století už jich bylo několik desítek a vyráběly čtyřicet procent veškeré produkce papíru v habsburské monarchii.
Opravdu velké závody ale začaly vznikat teprve v 19. století, kdy ruční práci nahradila strojová výroba. Moderní papírny vyrostly v Praze-Bubenči, Hostinném či Vraném nad Vltavou a se zvýšením produkce se objevily i nové postupy. Tradiční hadrovinu doplnila dřevovina a později dřevná buničina (celulóza), jejíž výrobou se zabývalo několik specializovaných firem. Tou největší byla celulózka ve Vratimově, založená roku 1882 Vinzenzem Millerem.
Budování impéria
Rodina Millerů pocházela ze Švýcarska, její členové se ale v 18. století přesunuli do Rakouska. Josef Maria Miller začínal roku 1812 v drogerii a roku 1826 si založil vlastní firmu Josef Maria Miller & Co.
O deset let později již obchodoval také v Terstu a roku 1839 koupil ve Vídni rafinerii cukru. Lákalo ho i podnikání na Moravě, roku 1851 proto s Karlem Hochstetterem založil První rakouskou továrnu na sodu v Hrušově u Ostravy. Závod se dobře uvedl a stal se základem chemického průmyslu v regionu.
Celulózka na startu
| VINZENZ MILLER (1827-1913) |
| Narodil se 9. prosince 1827 ve Vídni v rodině podnikatele Josefa Marii Millera (od roku 1856 používal příjmení Miller zu Aichholz). Vzdělání získal v Hamburku a Londýně a roku 1841 nastoupil do rodinné firmy. Po otcově smrti roku 1871 její vedení převzal a roku 1882 založil v severomoravském Vratimově továrnu na celulózu, která se stala jedním z největších chemických podniků v regionu. Její vedení později svěřil Augustu Thumbovi a věnoval se hlavně politice a dobročinným akcím. Zemřel 14. prosince 1913. |
Roku 1871 Josef Maria Miller zemřel a vedení podniků převzal jeho nejstarší syn Vinzenz, narozený roku 1827 ve Vídni. V rakouském Neusiedelu vedl od 70. let 19. století papírnu, což ovlivnilo i jeho další aktivity. Uvědomil si, že produkci sody je možné výhodně doplnit výrobou celulózy a začal plánovat stavbu nové továrny.
Podnik měl původně vzniknout u Frýdlantu nad Ostravicí. Řeka zde ale neměla potřebný průtok, bylo proto nutné najít jinou lokalitu.
Volba nakonec padla na Vratimov, původně zemědělskou obec nedaleko Ostravy. Přímo ve vsi se nacházel jez a v její blízkosti navíc také vedla železnice spojující Ostravu s Místkem.
Miller založil ve Vídni firmu Oestereichischer Verein für Cellulosen Fabrikation a roku 1882 zahájil stavbu závodu. Práce probíhaly necelé dva roky a již v prosinci 1883 byla v polovině továrny zahájena výroba celulózy. Kolaudace zbylých provozů pak proběhla v dubnu následujícího roku.
Většinovými majiteli podniku se stali Vinzenz Miller a ostravský uhlobaron Wilhelm Gutmann (Profit o něm psal v čísle 26/2008). Menší počet akcií vlastnili Vinzenzův švagr Quido a advokát Karl Richter.
Zásluhy ředitele Thumba
Poměrně brzy po zahájení provozu se ukázalo, že zájem o celulózu je v českých zemích větší, než se očekávalo. Již roku 1887 proto začalo rozšiřování továrny a zvětšování kapacity její výroby. Ta se nakonec zdvojnásobila až na úctyhodných čtyři tisíce tun celulózy ročně.
Zlepšovala se také doprava, vznikaly domy pro zaměstnance a majitelé se začali zabývat i ochranou životního prostředí. Vybudovali čistírnu odpadních vod, bez níž by podnik zamořil řeku na kilometry daleko.
O modernizaci továrny se zasloužil především ředitel August Thumb, kterého Vinzenz Miller vybral, aby ho ve Vratimově zastupoval. Volba to byla šťastná, protože Thumb byl nejen uznávaným odborníkem, ale i schopným manažerem a organizátorem. Ve firmě zůstal dvaadvacet let a poradil si jak se zmíněným vypouštěním odpadů, tak s povodněmi, které podnik často ohrožovaly.
Po sto letech do Paskova
Roku 1913 Vinzenz Miller zemřel, jeho rodina si ale v podniku udržela vliv až do druhé světové války. Během ní byl papírenský průmysl ovládán Němci, hned roku 1945 byla proto většina podniků znárodněna.
Celulózka ve Vratimově nebyla výjimkou, práce v podniku však zpočátku pokračovaly beze změn. Zlom přišel teprve v šedesátých letech minulého století, kdy byla uzavřena řada malých celulózek a velké podniky musely následně zvyšovat produkci. Kapacita vratimovské továrny se postupně vyčerpala a roku 1983, přesně sto let od založení, se výroba přesunula do nově vzniklého závodu v nedalekém Paskově.
Biocel Paskov se po roce 1989 změnil na akciovou společnost a jeho majitelem se stala rakouská firma Heinzel Group. V současné době vyrábí dva druhy buničiny pod značkou Vian-Paskov, které jsou surovinou hlavně pro papírové ubrousky a kapesníčky.
Prameny: Historická encyklopedie podnikatelů, Časopis Těšínsko, Wikipedia.org
