Ocenění Podnikatel roku mu udělalo větší radost, než sám čekal. Není totiž příliš zvyklý oslavně tancovat nad úspěchy. „Jsem upnutý na cíl, jakmile ho dosáhnu, řeknu si prima a jedu znova, jako by se nic nedělo,“ vysvětluje Vladimír Kovář filozofii, která dovedla jeho firmu Unicorn k více než miliardovému obratu ročně.
Podnikatel roku 2008 Vladimír Kovář
Autor: Profit - Jan Třeštík
Mohl být rockerem nebo manažerem. Rozhodl se podnikat a vybudoval Unicorn, největší společnost v Česku zaměřující se na zakázkový vývoj softwarových řešení pro velké firmy. „K vítězství v soutěži Podnikatel roku nestačí jen dobré finanční výsledky. Porota hledala kandidáta, který je zaujme ještě o něco více než ostatní ať již svou vizí, zaujetím, dobrými nápady, pracovitostí, nebo třeba zajímavým podnikatelským příběhem,“ uvádí Tomáš Březina, předseda české poroty soutěže, kterou pořádá společnost Ernst & Young od roku 1986. V tuzemsku uděluje ocenění už devátým rokem, vítězové roku 2008 z jednotlivých zemí se utkají koncem května na světovém finále v Monte Carlu.
„Jsem reprezentant země, která mluví srandovním jazykem, má jen deset milionů obyvatel, a musíme si přiznat, obecně nás svět většinou podceňuje. Moc velké šance asi nemám, ale to neznamená, že se na to nepřipravím a nenaservíruji podklady potvrzující, co jsem se svými lidmi dokázal. Budu bojovat,“ nenechává nikoho na pochybách Kovář.
Uvažuji pět tahů dopředu
Vlnitými, na ramena padajícími už trochu prošedivělými vlasy připomíná extravagantního rockera. I sám přiznává, že někdy se jeho nejstarší jednadvacetiletá dcera chová dospěleji než on. Klukovské nápady a sny k němu prostě patří. Jde-li však o chod firmy, je z něj najednou velmi praktický podnikatel. I když ho zaměstnanci oslovují křestním jménem, není pochyb o tom, kdo je ve společnosti nejvyšším šéfem. Je jejím vlastníkem, předsedou představenstva, má nejvyšší exekutivní roli se všemi pravomocemi i odpovědností.
„Z Unicornu chci budovat opravdu velkou firmu. Aby mohla dlouhodobě existovat, prosperovat a rozšiřovat se, musí mít dobře vystavěny řídicí struktury, do určité míry nezávislé na vlastnění. V relativně blízké době budeme potřebovat kapitál, budeme si muset umět o něj na trhu říci, a potom se vlastnění a řízení skutečně rozdělí. Připravuji na to sebe i firmu,“ naznačuje Kovář. Doplňuje tak přiznání, že uvažuje vždy tak pět tahů dopředu. „Šachy hraji hůř, než vedu firmu,“ usmívá se podnikatel, který by prý nechtěl být politikem. Obdivuje jejich schopnost kompromisu a hlavně absorbovat rány pod pás.
„To kdyby se stalo mně, tak bych byl blízko ke rvačce. Jsem přímější, razantnější. Kdyby chtělo být Česko království, to bych bral. Byl bych spravedlivý král. Snažil bych se, aby země vzkvétala, měla úspěch v zahraničí, aby poddaní vedli děti ke vzdělávání,“ naznačuje Kovář, co považuje pro Česko za důležité.
První odměna - dvě šišky salámu
Tvrdí o sobě, že má stejnou vlastnost jako jeho otec, vyčnívá z kolektivu. V době okupace 1968 jeho tatínek podepsal petici proti okupaci Československa a posléze vzal vinu dvoustovky mladých manažerů na sebe. Jako ekonom měl po kariéře, stejně dopadla i jeho manželka v zahraničním obchodě, syn Vláďa měl namále. Sice se nedostal na Lomonosovu univerzitu, kam měl zamířit po vítězství ve studentských olympiádách, ale vystudoval Fakultu jaderné fyziky ČVUT obor matematické inženýrství.
„Z těch dvou stovek lidí, které otec vlastně zachránil, nám jenom šest pomáhalo. Někteří přispěli i k tomu, že jsem mohl studovat. Otec považoval za rozumné, abych se zaměřil na exaktní vědy platné všude na světě. Věřil, že kdyby se tu nic nezměnilo, tak se uplatním i jinde,“ vzpomíná Kovář, proč se vydal cestou aplikované matematiky. Byť později zběhl k počítačům, prý mu právě matematika v hlavě otevřela způsob, jak myslet. „Naučila mě, že všechno se dá vyřešit. Neřeknete si, tak se to dělá, tak to budu dělat i já. Naopak, vy se ptáte, proč to dělají takhle, proč by to nemohlo být jinak.“
Podnikat začal Kovář v roce 1990. Zjistil, že počítač mu vzápětí vrátí, co jej naučil. To se mu prý u lidí ne vždy daří. Nejdříve začal školit IT pracovníky. Za kurzy obsluhy počítačů například v masném průmyslu dostával benefity – každý týden balíček se čtyřmi kotletami, půl kilem jater a dvěma šiškami salámu. Ovšem běžně si za školení účtoval dvacet tisíc korun. Za měsíc zvládl čtyři, což v porovnání s původním platem 3600 korun bylo terno.
„Nikdo to nechápal. Maminka mi radila, abych si našel práci u velké firmy, tam že prý jezdí zaměstnanci i na zahraniční cesty. Říkal jsem jí, věř mi, já vybuduji stejně veliký podnik, krok za krokem. Teď, když jsem byl vyhlášen Podnikatelem roku, měla i s otcem velkou radost.“
Tytéž pocity měl i on sám. Šel do akce s tím, že vyhraje, ale nakonec ho prvenství přece jenom zaskočilo „Když jsem viděl konkurenci, složitost celého procesu, jak vás sledují za posledních deset let, teprve mi došlo, jak prestižní cena to je. Jak je i zavazující.“
Mezi spolupracovníky mám fér lidi
Začínal se třemi zaměstnanci doma v obývacím pokoji a snil o tom, že za pět let bude mít fabričku se stovkou lidí. Dnes sídlí v moderním věžáku na pražském Žižkově a má 1060 pracovníků. Na konci roku 2006 se holding Unicorn rozdělil na tři společnosti – Unicorn, Vigour a VigPlus. Unicorn loni dosáhl obratu 1,3 miliardy a zisku 30 milionů korun. „Jeli jsme z rezerv, pocítili jsme pokles poptávky, mysleli jsme, že uděláme 1,4 miliardy,“ vypočítává známý byznysmen s tím, že už loni v létě ve Skotsku si z tamních televizních zpráv uvědomil, že krize je děsivý průšvih a tak hned zareagoval.
„Máme připravenou strukturu tak, že jsme schopni upouštět jako v baloně, odhazovat přebytečnou zátěž. Mám vyvinuté sociální cítění, ale neumím zachránit všechny, když mi klienti řeknou, že budou odebírat jen dvě třetiny,“ uvažuje muž, který bohatě dokázal, co si předsevzal. Každý rok být o dvacet procent lepší. Vizi plní na 160 procent.
„Teď se mě lidé ptají, co v krizi? Já budu muset říct, že se to nyní jeden nebo dva roky nepovede, ale pak to budeme muset dohnat.“
Zaměstnanci Unicornu musejí splňovat tři kritéria. Rozumět své práci, umět anglicky a nedělat podrazy. „Chci, aby naši zaměstnanci byli prima lidi. Mohu říci, že žádný z mých přímých spolupracovníků není svině. Nevím, zda totéž může říct leckterý ředitel,“ míní šéf, který si fér hru přinesl ze sportu. Věnuje se vysokohorské turistice, lyžuje, umí vzít do ruky kytaru, koňské otěže i kormidlo plachetnice.
Naše práce není levná Mezi zákazníky Unicornu patří významné bankovní domy, telefonní operátoři i třeba Škodovka, která přes software Unicorn prodává vozy i náhradní díly po celém světě. „Děláme největší projekty v tuzemsku pro společnosti, které jsou schopny ocenit přidanou hodnotu a mají peníze. Naše práce není levná,“ přiznává Kovář a jde tak příkladem některým českým byznysmenům, kteří jako by se ještě styděli přiznat, že podnikají, aby vydělávali. FIRMY VLADIMÍRA KOVÁŘE •Unicorn – komplexní služby v oblasti informačních systémů a komunikačních technologií. Zaměřuje se zejména na zakázkový vývoj softwarových řešení pro velké podniky. •Vigour – IT specialisté pracují pro Unicorn; výhledově budou nabízet služby jednotlivců i celých týmů také jiným společnostem. •VigPlus – internetový prodej, personální a produkční agentury, grafické studio, cestovní kancelář, stavební a gastronomické služby, oblečení a funkční doplňky. Kovář například vlastní rodinný dům v Průhonicích, farmu u Kralovic, flotilu lodí i s hotelem v Chorvatsku a původního Trabanta vyměnil za Jaguar a Range Rover. Ač sám jedináček, má s manželkou dva chlapce a dvě děvčata ve věku od devíti do jednadvaceti let. Přiznává, že nerozjíždí aktivity, o nichž by si myslel, že nebudou nikdy vydělávat. Ovšem s výjimkou charity. Podporuje Dětský domov v Pyšelích, při ceremoniálu Podnikatel roku 2008 předal výhru 200 tisíc korun a svou březnovou výplatu vítězce kategorie Sociálně prospěšný podnikatel Drahoslavě Kabátové z občanského sdružení Letohrádek Vendula, jež provozuje centrum pro lidi s těžkým zdravotním handicapem. Dvě úřední řeči: čestina a angličtina**
Před dvěma roky založil úspěšný byznysmen vysokou školu Unicorn College, kterou ročně dotuje částkou kolem dvaceti milionů korun. Až se zaplní všechny ročníky, měla by být finančně soběstačná. Rektor Unicorn College Jiří Kleibl tvrdí, že Kovář chce být majitelem elitní školy, která bude mít v oficiálním i neoficiálním ratingu renomé a postavení.
„Vladimír je nestandardní, ale velice pozitivní. Zaměstnance bere jako partu. Vybudoval jednu z mála českých firem, která se zmohla sama bez jakékoli zahraniční pomoci. Pracuje se s ním dobře, je přístupný, není autokratický, přestože je stoprocentním vlastníkem,“ uvádí rektor.
Hlavním důvodem, proč se Kovář rozhodl založit vysokou školu, jsou podle něj nedostatečně připravení absolventi škol pro praxi. Zvlášť to pociťuje v oblasti informačních systémů a komunikačních technologií. Ovšem ani z výuky cizích jazyků není nadšený. Dokonce si dovede představit, že by se děti paralelně s češtinou učily i angličtinu.
„Měli bychom v sobě najít odvahu a uzákonit angličtinu jako druhý úřední státní jazyk. Paralelně vedle českého. Dokud nebude každé dítě umět anglicky stejně jako česky, bude naše uplatnění ve světě problematické,“ uvažuje podnikatel, který chce i svou firmu rozšířit do světa. Zatím má pobočky v Rusku a na Slovensku, obchodní zastoupení v Anglii a USA. Zakázky v Česku zatím tvoří 60 procent. Ale nebude prý dlouho trvat a poměr se začne měnit.
