Johann Anton Wondra pocházel ze soukenické rodiny. Roku 1803 založil v Moravské Třebové vlnařskou manufakturu, která výrazně ovlivnila zdejší průmyslový ráz a stala se základem textilní výroby v celém kraji.
Moravská Třebová, ležící 15 kilometrů východně od Svitav na pomezí Čech a Moravy, vznikla v polovině 13. století jako kolonizační město. Ve středověku zažívala hospodářský rozkvět, a díky vysoké kulturní úrovni dostala dokonce přezdívku Moravské Athény.
Dlouholetou tradici zde mělo také pěstování a předení lnu, které bývalo i součástí robotních povinností. Domácí tkalcovství převládalo až do počátku 19. století, kdy se začala rozbíhat průmyslová výroba. První textilní továrnu ve městě založil roku 1803 Johann Anton Wondra, jehož specializací byla produkce vlněných a polovlněných suken. S nevelkým počtem dělníků vybudoval podnik, který se stal vzorem pro řadu dalších výrobců.
Oprávněný podnikatel
Johann Anton Wondra se narodil roku 1769 v Moravské Třebové v tradiční soukenické rodině. Jeden z jeho předků byl takzvaný „živnostenský představený“ (vyšší cechovní úředník). Směřování mladého Johanna Antona bylo tedy předem dáno. Vstoupil do místního soukenického cechu a postupně se stal jeho předním členem.
Nebránil se ale ani novým trendům, proto když se počátkem 19. století naskytla možnost získat formální (zemské) tovární oprávnění na výrobu vlněných a polovlněných tkanin, ihned o něj zažádal. Souhlas získal roku 1803 a stal se vůbec prvním průmyslovým podnikatelem ve městě.
JOHANN ANTON WONDRA (1769 - 1817) |
Narodil se 25. května 1769 v Moravské Třebové v rodině soukeníka. Od mládí byl členem místního soukenického cechu a později v něm zastával i vedoucí funkci.Počátkem 19. století zažádal o zemské tovární oprávnění k výrobě vlněných a polovlněných tkanin, které obdržel roku 1803, a stal se prvním továrníkem ve městě. Manufakturu založil v domě č. 54, kde měl v provozu 22 tkalcovských stavů a zaměstnával až 44 dělníků. Roku 1817 předal podnikání synovi a odešel na odpočinek. Přesné datum úmrtí není známo. |
Manufakturu si otevřel v domě č. 54 a roku 1807 zaměstnával již 44 dělníků, kteří obsluhovali 22 tkalcovských stavů. Poválečná krize roku 1815 sice jeho podnikání oslabila, centralizace výroby se ale ukázala jako velmi výhodná a brzy ji začali využívat další podnikatelé.
Strojové předení
Wondra roku 1817 podnikání zanechal, stáhl se do ústraní a vedení firmy převzal syn Johann Josef. Podnik s názvem „C. k. privilegovaná továrna Johann Wondra“ měl tehdy již sklad ve Vídni a kapitál 70 tisíc zlatých. Nový majitel se ale s tímto stavem nechtěl spokojit a plánoval další rozvoj.
Počátkem třicátých let 19. století přikoupil valchu v Březové (dvanáct kilometrů jižně od Svitav), díky které se produkce výrazně rozšířila. Největší změnou byl ovšem přechod ke strojovému předení vlny, který znamenal nejen zvýšení kvality, ale také značné zrychlení výroby.
Podnik se rozrostl o další budovy a roku 1839 měl v chodu již deset velkých tkalcovských stavů a dvě soustavy spřádacích strojů poháněných koňskou silou. Sukna, vyrobená padesáti dělníky, putovala nejčastěji do Brna, Vídně a jižních částí habsburské monarchie, kde o ně byl velký zájem.
Zadlužený Radkov
Johann Josef Wondra získal značný vliv a v letech 1833 až 1844 zastával i funkci purkmistra Moravské Třebové. Po jeho smrti spravovala podnik vdova Aloisie a roku 1845 převzal vedení syn Josef Anton.
Firma vybavená deseti spřádacími, pěti čechracími, pěti postřihovacími a dvěma pročesávacími stroji se ovšem počátkem 50. let 19. století dostala do potíží a bylo nutné situaci řešit. Wondra se rozhodl vybudovat novou mechanickou přádelnu vlny v Radkově u Svitav, která měla přinést další zisky. Její stavbou se ale velmi zadlužil a očekávání se ani zdaleka nenaplnila.
Poslední nadějí byl zisk dalšího zemského továrního oprávnění, o které firma zažádala roku 1852. Úspěšná ale nebyla a hned v následujícím roce vyhlásila bankrot. Podnik přešel do majetku Alexandra Holzmeistera a později se stal součástí hedvábnické společnosti Franze Reicherta.
Přes USA do Lipska
Anton Josef Wondra odešel do Ameriky, kde se pokoušel o další podnikání. První písemné zprávy o něm jsou z roku 1865, kdy je v adresáři uveden jako rukavičkář na adrese 465 Broome v New Yorku. O tři roky později se stal „výhradním dovozcem vídeňských jemných rukavic“ v Church Street 202 a na stejné adrese sídlila i jeho firma Wondra A. J. & Co.
Od roku 1870 žil v Astorii ve společné domácnosti s manželkou Eleonorou a Louisem a Annou Holzmeisterovými. V letech 1872 a 1873 se pak jeho obchodní adresa změnila na Broadway 403 a na stejné adrese je uváděn i Ludwig Vincenz Holzmeister (Profit o něm psal v čísle 36/2009). Ten za další rok Wondrovo podnikání převzal a Johann Anton se vrátil do Evropy. Usadil se v Lipsku, kde v letech 1877 a 1878 vydával časopis Hausfreund. Zemřel roku 1897 ve Wiesbadenu.
Prameny: Historická encyklopedie podnikatelů, Historie a současnost podnikání na Svitavsku