Stoupla nezaměstnanost a opozice ihned žádá po vládě vysvětlení. Reforma kroutí krkem podnikatelům, kteří houfně krachují - a je ticho po pěšině. Hrozí zdražení rohlíků, plenek, vody nebo nájmů? Hned má premiér na krku vzpouru vlastních poslanců. Zato vyšší odvody pro živnostníky nestály nikomu za vážný protest.
NA TAPETĚ
Proč? Moderní demokracie má k ideálu svobody daleko. Je to bezohledná bitva o peníze a výhody na úkor druhých. Podnikatelé většinou prohrávají na celé čáře. Vlastně nic takového, jako propodnikatelská lobby ani neexistuje. Pokud za ni nechceme označit třeba poslanecký fanklub Sazky, který pro tuto vyvolenou společnost vždy vybojuje osvobození od daně či od konkurence. Už to, že slovo lobbing zní našim uším pejorativně, svědčí o tom, že tady něco není v pořádku. To, čemu se u nás říká lobbing, je ve skutečnosti prachsprostou korupcí. Skutečný a úspěšný lobbing za výhody pro nájemníky, horníky či státní zaměstnance se raději schovává pod eufemistický název „hájení sociálních práv“. Tam, kde by bylo zapotřebí opravdu razantní a permanentní lobbistické akce ve prospěch volného trhu a podnikání, je jen obrovská prázdnota. Z ní občas vypluje nějaká izolovaná iniciativa, zazáří jako meteror - a zhasne. Třeba jako loňská snaha Hospodářské komory přimět vládu, aby zastavila své protipodnikatelské tažení, jež nazývá reformou veřejných financí. Přijímáme jako samozřejmost, že sebemenší deregulace nájmů, nebo omezení sociálních benefitů narazí na tuhý a rozhořčený odpor. Kdyby se stejnou razancí začali podnikatelé reagovat na zvyšování daní a nárůst byrokracie, vzbudilo by to nejspíš nechápavý údiv. Je jasné, že když se ozvou divadelníci proti zařazení kultury do základní sazby DPH, má to daleko větší brizanci, než kdyby tak učinili provozovatelé služeb, které postihlo totéž. Přitom jde o stejně oprávněné požadavky. Podnikatelé se jistě nemohou prezentovat coby sociálně potřební a nedisponují ani veřejnou popularitou, která by jim usnadnila prosazení jejich požadavků. Přesto mají na své straně jednu podstatnou výhodu. Jsou to oni, kdo vytváří bohatství této země a tento argument by se měli v demokratické mlýnici naučit nekompromisně využívat. No, a pak by si podnikatelé mohli uvědomit, že i když si na trhu konkurují, tvoří jednu třídu s mnoha společnými zájmy.
