H o s p o d á ř s k á k o m o r a
Po nápadech revitalizovat velký průmysl přímými zásahy státu do podniků a posílit zemědělství obnovou družstev se objevila další myšlenka jak z naší ekonomické bryndy ven. Tentokrát s ní však nepřicházejí sociálnědemokratičtí ministři, ale Hospodářská komora ČR. Základem budoucí české prosperity je spolupráce malých a středních podniků v rámci regionů, říká se v jejím novém poselství.
Projekt komory nazvaný Partner je zaměřen na povzbuzení vzniku sítí malých a středních podniků a institucí uvnitř regionů. Vychází se z předpokladu, že malí a střední podnikatelé jsou jako jednotlivci hospodářsky velmi slabí a nekonkurenceschopní a že po- roste význam regionů, k jejichž rozvoji by mohlo levně přispět výrobní, odbytové, informační, technologické, kapitálové a vzdělávací propojování různých článků uvnitř jednotlivých oblastí.
Ředitel konzultačního a poradenského odboru Hospodářské komory ČR (HK) Josef Střítecký klade v této souvislosti důraz zejména na informace a decentralizaci. „Jenom v penězích od státu to není, komora peníze nemá, dodává. Pod slovy síť nebo řetězec si lze po-dle jeho výkladu v daném smyslu představit například propojení těžby suroviny, jejího zpracování, dopravy, odbytu zpracovaných výrobků, informačního a znalostního zázemí v podobě univerzity či marketingové organizace a povzbuzujícího přístupu místních úřadů. Regionem může být například Zlínsko nebo Ostravsko. Projekt má už za sebou první fázi, jejímž obsahem bylo mimo jiné vyškolení asi 30 poradců.
Inspirace přišla ze zahraničí, kde se podle mnoha zdrojů takováto interregionální spolupráce v řadě případů velmi dobře rozvíjí. Vzniklým centrům růstu se někdy říká „chumle . Jejich základem bývá přirozená koncentrace výrobních faktorů, mimořádné podmínky, tradice, velké rozvojové projekty nebo snaha místních orgánů, či dokonce ústředních vlád. Jedním z takových regionů se v budoucnu zřejmě stane dnešní Panamské průplavní pásmo, z něhož v roce 2000 odejdou Spojené státy. Panama se totiž chce s pomocí mezinárodního kapitálového konsorcia pokusit přeměnit tuto dnes z velké části vojenskou oblast v ohromnou turistickou atrakci. V úzkém vzájemném propojení se rozvine osobní přeprava, vyrostou hotely a pomocné podniky a vznikne velké množství nových pracovních míst. Klasickou oblastí, kde se dobře daří „chumlům podniků vyrábějících špičkové spotřební zboží a pro ně pracujících strojírenských firem, je severní Itálie.
Hospodářská komora ČR si ovšem vyložila zahraniční zkušenosti tak trochu po svém. Se svou iniciativou přichází v době, kdy v zemi panuje blbá nálada a podniky ani stát nemají peníze. „Úspěš-né sítě malých podniků jsou založeny na několika zcela zásadních podmínkách a předpokladech: spolupráce, důvěra, iniciativa, schopnost a flexibilita. Všechny jsou dnes v ČR spíše úzkým profilem, píše se v materiálech k projektu Partner. Slovu „kapitál se komora pokud možno vyhýbá. S o to větší chutí ale projekt politizuje a dramatizuje: „ČR v posledních osmi letech ztratila mnoho: tradiční velké a úspěšné podniky, podnikatelské sebevědomí, návyky spolupráce a sebe- důvěry, konkurenceschopnost, hospodářský růst a investičního ducha. Nastolen byl etos spotřeby… Myšlenka sítí malých a středních podniků představuje novou a možná i poslední naději pro zajištění hospodářské nezávislosti a politicko-kulturní autonomie ČR.
Taková slova by od hospodářské komory asi nikdo nečekal. Jejich duchovním autorem také není komorový úředník, ale český profesor na americké univerzitě Milan Zelený, který počátkem 90. let v Praze neuspěl se svým alternativním „protiklausovským návrhem hospodářské reformy. Zelený již tehdy často mluvil o regionech, řetězcích, oborových zájmech a snažil se prosadit i jako politik. Nyní si našel parketu v projektu Partner. „S myšlenkou sítí přišel profesor Zelený, říká Josef Střítecký.
Když se projekt Partner očistí od dalších pozoruhodných výroků, jako že například moderní Němec se cítí být Bavorem, a také od skutečnosti, že HK toho sama moc udělat nemůže, zůstane z něj pří- nosná osvěta. Přínosná proto, že obrátí alespoň trochu pozornosti k reálnému fenoménu regio- nálních hospodářských „chumlů ve světě. Místní podmínky lze totiž opravdu často formovat prorůs-tově třeba nabídkou levných pozemků z obecních fondů, podporou budování infrastruktury a vzdělávacích institucí nebo daňovými úlevami.
V „chumlech se ovšem rozvíjejí i odstředivé tendence. Podle některých zahraničních studií právě italské zkušenosti například ukazují, že zdatný výrobce spotřebního zboží na sebe nejen váže řadu malých nástrojařských, strojních a dalších firem, které pro něj pracují na zakázku, ale při překročení určitého výkonu naopak zakládá své vlastní nástrojárny a výzkumná či programátorská pracoviště. Důvod je prostý - formulací strojní či jiné zakázky na míru totiž často dochází automaticky také k prozrazení právě těch zvláštních výrobních postupů, o něž se opírá odbytový úspěch zdatného výrobce spotřebního zboží v regionu i při exportu. To ovšem význam zcela nových a mnohdy i staronových rozvojových center nikterak nesnižuje. Bez peněz to ale nejde.
