Úmorné vedro, burácení motorů ve dne i v noci, vysilující dřina, narůstající únava, písek a prach v očích, nose a ústech a stále hrozící kolize a smrt. Ale i adrenalin, dobrodružství a zážitek na celý život.
Autor: Czech team Dakar
To je nejnáročnější motoristický závod světa Rallye Dakar, jak si jej na vlastní kůži vyzkoušel i český miliardář a majitel developerské firmy Central Group Dušan Kunovský.
Všichni z Czech Dakar Teamu se shodují, že letošní Rallye Dakar patřila k nejtěžším. Trasa měřila kolem 9000 kilometrů a vedla pustinami, úpatími hor a pouštěmi v Argentině a Chile. Není divu, že nejnáročnější závod dokončila méně než polovina všech soutěžících posádek. Polovina osobních aut vypadla už v první třetině. Mezi těmi, kterým se dokončit závod nepodařilo, byl i letošní nováček Dušan Kunovský se spolujezdcem a navigátorem Liborem Latinákem. „Je to život, je to sport, zaplaťpámbu že se nám nic nestalo,“ mávne nad tím dnes rukou Dušan Kunovský. Mnozí dopadli mnohem hůř.
V dakarském závodě nerozhodují jen jezdecký um, zkušenost, technické kvality strojů, ale i štěstí, jak dokazuje případ jednoho z našich nejlepších a nejzkušenějších jezdců Miloše Zapletala, který v loňské rallye skončil v celkovém hodnocení sedmý. Letos možná unikl o vlásek smrti. Při havárii se těžce zranil a musel se podrobit operaci. „Zlomil si obratel, hrozilo, že nebude chodit. Naštěstí to dobře dopadlo,“ říká s ulehčením Kunovský. Avšak někteří jezdci, novináři, ale i diváci přišli při rallye o život. „Všichni jsme věděli, že takové riziko je při závodě poměrně značné,“ říká Kunovský. I když bezpečnost pokročila, auta mají silné vnitřní rámy, terén závodu je extrémní, auta se motají mezi sebou, často dochází ke kolizím. Závodníci startují po půl minutách podle výsledku předchozí etapy. „Před vámi vyjíždí kamion, za vámi po půl minutě další, auta se předjíždějí, zvedá se prach, že někdy na sebe nevidí ani řidič se spolujezdcem, takže dochází k mnoha kolizím a zraněním,“ popisuje atmosféru náročného závodu. „Okolní krajinu nevnímáte, sledujete záludnou cestu před sebou, řítíte se těžkým terénem, propadáte se do pohyblivých písků.“
Příprava trvala osm měsíců
Těsně před startem, ještě v argentinském hlavním městě Buenos Aires, Kunovský říkal, že jde o dobrodružství, které není potřeba brát příliš vážně. Na část cesty přibral i dvě sličné společnice – Miss World Taťánu Kuchařovou a miss roku 2009 Anetu Vágnerovou. Proč ne, když jeho firma koupila soutěž Miss České republiky. Před startem si přál: „Bylo by dobré dojet aspoň do půlky, k Tichému oceánu.“ A to se mu nakonec podařilo.
O Kunovském je známo, že polovinu roku tráví cestováním, leze po Himalájích, nedávno si vyjel i na expedici na severní pól. Ale proč zrovna Dakar? „Byl to můj obrovský sen, který jsem si splnil,“ vysvětluje. Vloni na jaře začal pracovat na závodní licenci, nechal postavit vlastní závodní auto ze zakoupené toyoty a v rámci přípravy na Dakar se začal účastnit různých závodů včetně podobně extrémního závodu zvaného Silk way z Ruska přes Kazachstán do Turkmenistánu. „Osm měsíců jsem věnoval přípravě, kterou jsem směroval k Dakaru,“ říká. Ale pořád ještě neměl vyhráno. Pořadatelé si účastníky vybírají, přihlíží se k počtu závodů a výsledkům. Kunovský se stal součástí českého týmu Czech Dakar Team. A pak zvažoval, koho si k sobě vezme do těžké soutěže jako navigátora. Šlo o důležité rozhodnutí, protože posádka je na sobě životně závislá. Nakonec padla volba na Libora Latiňáka. „Je to elitní technik, konstruktér vozu, s kterým jsme jeli. Kdo jiný by měl to auto lépe znát, umět odstranit nějaký defekt než jeho konstruktér,“ vysvětluje své rozhodnutí. Spolu pak projeli přes čtyři tisíce kilometrů nehostinnou krajinou, společně prožili kolizi, když do nich zezadu narazil vůz, jejich auto udělalo salto a spadlo na bok. Ale to ještě pro ně nebyl konec závodu, protože se jim naštěstí nic nestalo, někdo jim pomohl dostat se zpátky na čtyři kola a oni dojeli do cíle etapy.
Znovu Dakar nebo jižní pól**
Ale ani v cíli náročné etapy nečeká účastníky žádný med. Mechanici se vrhnou na auta, kontrolují je a opravují defekty. „Ani v noci si neodpočinete, protože spíte ve stanu, celou noc řvou motory, protože auta postupně dojíždějí, mechanici dávají vozy dohromady. Navíc je pořád horko. Někdy jsem neusnul vůbec, někdy jen se dvěma prášky na spaní. Je to nejen fyzicky náročné, ale i nápor i na psychiku,“ vypráví Dušan Kunovský. Co je vůbec nejhorší? „Fyzické vypětí, hodiny drncání v horku, prachu, to jde ruku v ruce. Když jsme vylezli z auta, vypadali jsme jako z vápenky. Prach jsem vykašlával ještě dlouho po návratu domů.“ Je těžké si představit, jaké to je, jet v autě bez klimatizace, když je venku 46 stupňů a ještě jste navlečeni do nehořlavé kombinézy s nehořlavou přilbou na hlavě. K tomu kumulující se nevyspání a únava. „To víte, že vás občas napadá otázka: Co já tady vůbec dělám? Nejhorší jsou chvíle, když jedete kolem nehody. Ale pak těžké chvíle vyváží pocit radosti, když cestou vidíte davy nadšených fanoušků a dojedete do cíle etapy.“ Jednou však měli defekt na autě a závod pro ně skončil v chilských dunách. „Na jednu stranu to bylo velké zklamání, na druhou možná trochu i úleva, že to utrpení končí,“ přiznává. Závod sice nedojeli, ale ostudu ani sobě, ani českému týmu určitě neudělali. „Vypadli jsme v době, kdy už většina i mnohem zkušenějších posádek byla z nejtěžší automobilové soutěže venku.“
Dá se náročnost Dakaru srovnat s náročností expedice na severní pól? „Severní pól – to je něco úplně jiného. To je na psychiku těžší, protože když se na Dakaru rozhodnete skončit, zastavíte auto, vyšlete nouzový signál a pořadatelé vás večer přijedou vyzvednout. Na severním pólu si také můžete zavolat nouzově helikoptéru o pomoc, ale není jisté, jestli počasí dovolí, aby pro vás přiletěla. A jestli do té doby nezmrznete.“ Po severním pólu se dával dohromady několik měsíců, protože obličej a prsty měl hodně omrzlé, dlouho nemohl sníh ani vidět. „Ale po nějaké době vám otrne, na hory už zase rád jezdím, a teď dokonce zvažuji, jestli nejet zkontrolovat, jak to vypadá na druhém konci – jižním pólu,“ nenechává se odradit dobrodruh. Dneska ještě neví, jestli pojede na Dakar i příště. Závodní auto za čtyři miliony by nemělo zahálet. „V závodech budu určitě pokračovat dál,“ ujišťuje.
Ale Kunovský teď řeší velké dilema. Dnes už ví, že by na příští Rallye Dakar potřeboval delší a náročnější přípravu, a ta vyžaduje hodně času. Na milované Himaláje už by mu nezbyl, protože jak říká, někdy musí také pracovat. A pokud se přece jen rozhodne pro cestu na jižní pól, uskutečnila by se v lednu, tedy zrovna v době konání Dakaru. Kdyby se však závod vrátil zpátky do Afriky, možná by dal přece jen přednost jemu.
