Roky podnikají na Praze 1 v prostorách patřících městu.
Teď možná budou muset pryč. Městská část totiž nyní přezkoumává veškeré nájemní smlouvy na nebytové prostory. Hledá podezřele nízké nájmy. Pokud je najde, přichází místo dialogu rovnou výpověď. A kontrola prý čeká každého!
Společnost Metropolitana Gastro provozuje v centru Prahy jedenáct let hospodu Flint. Jednoho dne přišel dopis, že by měla prostory, které má pronajaty od městské části, opustit. „Přišlo to jako rána z čistého nebe. Samozřejmě jsme věděli, že nám město může dát výpověď bez udání důvodu, ale čekal bych alespoň varování,“ konstatuje jednatel společnosti Milan Štefáček. Metropolitana Gastro se přihlásila do následného výběrového řízení, ve kterém ovšem neuspěla.
Na místo hospody Flint, která platila za 100 metrů čtverečních v ulici Elišky Krásnohorské 215 tisíc korun ročně, se tak bude stěhovat společnost Aspi, která nabídla 540 tisíc ročně.
Tento příběh není ojedinělý. Překvapivou zprávu od pošťačky obdržel také například František Veselý, majitel prodejny rychlého občerstvení Gyros Grill nedaleko Staroměstského náměstí, nebo Jiří Klabouch, majitel pivnice a restaurace U tří zlatých trojek na Malé Straně.
A stejně může dopadnout každý podnikatel na Praze 1, který má komerční prostory pronajaty od městské části. „V současné době prověřujeme nájemníky ve svých nebytových prostorách, abychom mimo jiné eliminovali pro město nevýhodné smlouvy,“ vysvětluje zástupce starosty Prahy 1 Michal Valenta. Podle informací Profitu je akce na Praze 1 v rámci hlavního města ojedinělá. „Žádná zvláštní akce v současné době neprobíhá. Smlouvy s nájemníky v nebytových prostorách kontrolujeme průběžně,“ říká například tiskový mluvčí městské části Prahy 3 Jan Sotona.
Prvních dvacet musí z kola ven
V rámci této „prověrky“ vyslaný referent kontroluje hned několik věcí. V první řadě zda to, co se na místě odehrává, odpovídá kolaudačnímu rozhodnutí. Zda se tedy například v prostoru, který byl zkolaudován jako kavárna, neprodávají ruské čepice. „Setkali jsme se i s případy, kdy v bytě byl krám nebo v obchodě garáž. To jsou věci, které musíme napravit, už jenom proto, že se městské domy privatizují a budoucí nájemníci nestojí o podobné problémy,“ přibližuje Valenta.
Druhým důležitým kritériem je výše nájemného. Pokud referent nájemné vyhodnotí jako příliš nízké, putuje k nájemníkovi výpověď. „Zatím jsme dali výpověď přibližně dvaceti soukromníkům, což je opravdu minimum,“ konstatuje Valenta. Městská část Prahy 1 podle něho spravuje kolem 1500 nebytových prostor. „Měli jsme tu například případ, kdy podnikatel za sto metrů čtverečních kousek od Staroměstského náměstí platil 120 tisíc korun ročně. Myslím, že každý uzná, že to je skutečně hodně málo,“ míní Valenta.
Samotný nízký nájem přitom podle něj neznamená automaticky výpověď. „Bereme v potaz také tradici podniku a jeho význam pro obyvatele Prahy 1. Pokud se například jedná o vyhlášenou pivnici, která platí třeba méně, ale zase nabízí příznivější ceny pro místní štamgasty, nebudeme jí dělat problémy,“ tvrdí Valenta. Tato vstřícnost však podle něj není možná ve všech případech, už jen proto, že pak se zase cítí znevýhodněni podnikatelé, kteří působí v prostorách patřících soukromníkům.
Kolik by vlastně měli platit?
Příkladem vyhlášené hospody, která „bydlí“ v městských prostorách, je pivnice U Hrocha v Thunovské ulici na Malé Straně. „Nedá se říci, že bychom těžili z nějaké dlouhé tradice. Hospoda je tu čtrnáct let, předtím tu byla církevní jídelna. Máme ale výhodu, že jsme v malých prostorách, a nemusíme tak vytápět obří plochy ani platit mraky zaměstnanců. Daří se nám tak držet ceny relativně nízko,“ míní majitel hospody Zdeňek Harant. V hlavní místnosti pivnice o rozloze zhruba čtyřicet metrů čtverečních si skutečně turista jen tak nesedne. „Zhruba od pěti hodin odpoledne, kdy začnou chodit místní z práce, máme plno. Pokud se tu objeví cizinec, tak jedině mezi polednem a pátou,“ přibližuje Harant a dodává, že kvůli malé rozloze místnosti se musel vzdát i myšlenky postavit někam ke zdi automat na cigarety.
Ani vyhoštěná hospoda Flint v ulici Elišky Krásnohorské ale rozhodně není nějakou „turistickou atrakcí“. „Máme převážně českou klientelu, hlavně studenty z blízkých vysokých škol a pak štamgasty, kteří bydlí na Starém Městě,“ popisuje majitel Milan Štefáček. S tím, že byl jeho dosavadní nájem (okolo dvaceti tisíc korun měsíčně) opravdu nízký, ale souhlasí. „Město za mnou nikdy nepřišlo s tím, jestli bych byl ochoten platit více, což bych samozřejmě byl. Zkrátka přišla rovnou výpověď s tím, že máme šanci zúčastnit se výběrového řízení,“ konstatuje Štefáček.
Dvě ulice, dva nájmy
Také další dotčení podnikatelé říkají, že by jim přišlo férovější, kdyby s nimi město předem probralo možnosti navýšení nájmu. Argumentují mimo jiné tím, že přece platili to, co bylo určeno samotným městem.
Městská část se ale brání. Prý je velmi složité odhadnout skutečnou tržní hodnotu konkrétních prostor v Praze 1. „Máte například Melantrichovu ulici, kde všem obchody jen kvetou, a v souběžné Železné ulici už je situace zcela odlišná, a tedy i možné nájmy jsou na jiné úrovni. Proto také nemáme žádnou cenovou mapu. Jediná možnost, jak zjistit hodnotu místa, je pro nás výběrové řízení,“ vysvětluje Valenta a rovnou uvádí příklad na kavárně v turisty vyhledávané Pařížské ulici. „Původní nájemník tam za sto metrů čtverečních ročně platil 600 tisíc. Vítěz výběrového řízení nyní ročně platí 5,5 milionu,“ popisuje Valenta. Dopředu prý podle něj není možné určit, jakou má aktuální nájem rezervu. „Nikdo za námi logicky nepřijde s tím, že platí málo a dal by více. Teprve, když se zúčastní výběrového řízení, což má samozřejmě šanci udělat, nabídne reálné nájemné,“ konstatuje místostarosta.
Většina podnikatelů, kteří soutěžili o prostor, ve kterém jsou v nájmu, podle Valenty uspěla. Vlastní výběrové řízení je dvoukolové. V prvním kole majetková komise posuzuje všechny nabídky a zjišťuje, zda mají uchazeči dostatečné zkušenosti a dobré reference. „Ti, kteří tyto podmínky splní a přicházejí s věrohodným a smysluplným záměrem, postupují do kola, kde obálkovou metodou nabízejí výši nájemného,“ popisuje Valenta.
Nemáme žádné informace
Dalším podnikatelem, který bude muset podle informací Profitu opustit pronajatou provozovnu, je František Veselý. Ročně za prostory, v nichž sídlil jeho Gyros Grill, platil 220 tisíc korun. Místostarosta Valenta Profitu sdělil, že novým nájemníkem bude společnost Mima-S, která nabídla 900 tisíc korun za rok. Smlouva ještě nebyla podepsána.
Pro Veselého bylo toto sdělení Profitu novinkou. „Kdybych nezjistil, že se mi na účet vrátila kauce, neměl bych ani žádné podezření, že snad výběrové řízení skončilo. Do dneška jsme nedostali žádné vyrozumění,“ stěžuje si podnikatel.
Dopis s výpovědí obdržel letos v únoru. Následně se přihlásil do výběrového řízení a nabídl více než dvojnásobné nájemné. „Výběrové řízení mělo proběhnout začátkem září, ale o tom, jak dopadlo, jsme informováni nebyli,“ tvrdí Veselý. Sám se minulý rok ucházel o prostor nedaleko Gyros Grillu. „Tehdy mi ale přišlo jasné vyrozumění, že soutěž vyhrál někdo jiný. Proto, když se nic nedělo, jsem počítal s tím, že řízení bylo třeba zrušeno nebo odloženo. Ale určitě ne s tím, že můj prostor už získal někdo jiný,“ osvětluje podnikatel.
Městská část na doplňující dotaz Profitu, jak je možné, že současný nájemník nemá o výsledcích výběrového řízení žádné informace, ani po opakovaných výzvách nereagovala.
Kde vzít na kauci
MĚSTSKÝ MAJETEK
Při hospodaření se svým majetkem se města a obce řídí zákonem o obcích (č. 128/2000 Sb.). Pro Prahu pak platí speciální zákon o Hlavním městě Praze (č. 131/2000 Sb.). Hlavní město svěřuje většinu svých nemovitostí městským částem. Ty pak mohou s nebytovými prostory nakládat jako kterýkoliv soukromník. Dobu, na kterou lze nemovitost pronajmout, cenu pronájmu ani jeho účel právní předpisy konkrétně neomezují. Zákon ukládá městu jen povinnost hospodařit s majetkem „účelně a hospodárně v souladu s jeho zájmy“. Svůj záměr nemovitost pronajmout musí město či jeho část zveřejnit po dobu nejméně 15 dnů před schválením konkrétního řešení vyvěšením na příslušné úřední desce. Všichni zájemci se tak k záměru mohou vyjádřit a předložit své nabídky.
(pvs)
Podle Valentových slov se město snaží vyjít současným nájemníkům vstříc alespoň tím, že výběrové řízení probíhá za normálního provozu podniků. I tak ale na dotyčného podnikatele čeká nejedna komplikace. Tou hlavní je vysoká kauce, která je podmínkou účasti ve výběrovém řízení. Zatímco nový zájemce s touto skutečností počítá, pro stávajícího nájemníka může být složení vysoké částky problém.
Například majitel hospody U tří zlatých trojek Jiří Klabouch musel složit půl milionu korun, v případě Františka Veselého to byl dvojnásobek. Oba nakonec peníze na kauci sehnali, shodují se ale, že to nebylo jednoduché. „Samozřejmě chápeme, že taková jsou zkrátka pravidla výběrového řízení. Mnohé nájemníky ale může tato situace vystěhovat ještě před začátkem celého procesu,“ míní Veselý.
Dalším průvodním jevem řízení je nejistota nájemníků a s ní spojené odložení plánů na nejrůznější rekonstrukce a jiné investice do podniků. „Chystali jsme různé úpravy, ale teď, když nevíme, zda zůstáváme, jsme to logicky stopli,“ konstatuje Veselý.
Zlatý důl, nebo město bez turistů?
Otázkou je také šance současných nájemníků pokračovat ve svém podnikání v dané lokalitě i za cenu razantního zvýšení nájmů. Situace v Praze 1 není podle podnikatelů zrovna nejlepší. „V atraktivních lokalitách, jako je Malá Strana, jsou hospody do velké míry závislé na turistech. Pro nás například představují zhruba 50 procent klientů,“ popisuje vedoucí a bratr majitele pivnice U Tří zlatých trojek Petr Klabouch.
A turistů prý ubývá. „Ne že by tomu tak bylo celoročně, ale některé měsíce, především únor, březen, červen a září, byly letos oproti předchozím rokům výrazně slabší,“ přibližuje Klabouch. Konkurence v srdci Prahy je podle něho opravdu tvrdá. „Podmínky tu nejsou takové, abychom mohli platit několikanásobně vyšší nájem. V poslední době jen v blízkém okolí zavřely, oficiálně z provozních důvodů, tři hospody. Samozřejmě jsme teď nabídli větší nájemné, ale nějaké astronomické částky nepřicházejí v úvahu,“ konstatuje Klabouch.
Hospoda U Tří zlatých trojek, která se nachází kousek od Malostranského náměstí v Tomášské ulici, doposud platila roční nájem 840 tisíc korun. Před dvěma lety, když současný majitel Jiří Klabouch podnik přebíral od předchozího nájemníka, zaplatil za něj pohledávky u města ve výši 1,3 milionu korun. Výpověď dostal letos v červnu, ale požádal město o odklad do konce roku. V současné době se o prostory soutěží, přesněji zájemce (mezi nimi i Jiřího Klaboucha) čeká druhé kolo výběrového řízení.
Kdo chce do Prahy, ať počítá s památkáři
Na tom, že samotná adresa na Praze 1 ještě nemusí znamenat zlatý důl, se hospodští shodují. „Konkurence je tady skutečně tvrdá. Proto se snažíme co nejvíc vyprofilovat oproti okolním podnikům, nabídnout hostům vlastní originální styl,“ říká Petr Kučera, majitel hospody U krále Brabantského v Thunovské ulici na Malé Straně. Hospodu vede teprve půl roku a prostory má pronajaty od soukromníka. Měsíční nájem zveřejnit nechce. „V městském domě bychom nejspíš platili méně, ale v době, kdy jsme hledali vhodné místo, žádný prostor volný nebyl,“ popisuje Kučera, jehož vlajkovou lodí je známá Středověká krčma v Dětenicích. Další podobný podnik provozuje v Písku. Do „matičky“ Prahy se tedy vydal až na třetí pokus. „V Praze je největší problém oproti mým dvěma dříve otevřeným provozovnám vliv památkářů a s ním spojené nekonečné papírování. Nás ale lokalita lákala, koncepce středověké krčmy se sem určitě hodí. S památkáři musí člověk počítat, chce-li podnikat právě tady,“ míní Kučera.
Do hospody U krále Brabantského zavítá denně kolem 100 až 150 hostů. Třípatrový prostor o velikosti zhruba 300 metrů čtverečních by jich mohl uvítat daleko více. „Samozřejmě bychom chtěli, aby bylo pořád plno. Vzhledem k tomu, že se podnik teprve rozjíždí, je ale současná návštěvnost uspokojivá,“ konstatuje Kučera. Jednou ze strategií podniku je podle něho nenasazovat příliš vysoké ceny, jen aby se tím kompenzovalo nájemné. „Turisté jsou samozřejmě důležitou částí hostů, ale potřebujeme, aby se k nám vracela i česká klientela,“ vysvětluje.
Lákáme je na kachnu
Teprve čtyři měsíce provozují v pražském centru hospodu také manželé Michal a Kamila Švarovi. Svou restauraci U třech modrých koulí otevřeli v Havelské ulici a měsíčně platí soukromníkovi 70 tisíc korun. „Slyšeli jsme, že nájmy v městských domech bývají nižší, ale ani nám se nepodařilo nějaký vhodný prostor sehnat,“ popisuje Kamila Švarová, která podle vlastních slov v prvních týdnech po otevření podniku propadala panice. „Před námi byla restaurace tři čtvrtě roku zavřená, takže nebylo jednoduché tam nalákat lidi,“ popisuje. V současné chvíli se podle ní situace zlepšuje. „S nějakou návratností ale počítám až tak za rok, možná rok a půl,“ konstatuje Švarová, která je zároveň státní zaměstnankyní, zatímco její manžel má kromě nové restaurace ještě stavební firmu.
I podle manželů Švarových je konkurence na Praze 1 opravdu tvrdá. V restauraci U třech modrých koulí proto na hosta čeká každou chvíli nějaká zvláštní akce. „Pořádáme vepřové hody, posvícení a podobně,“ přibližuje Švarová.
Rádi bychom zůstali
Stejně jako manželé Švarovi a Petr Kučera, i zmínění „vyhoštění“ podnikatelé doufají, že se jim podaří do nových podniků nalákat dostatečné množství štamgastů i náhodných hostů a nakonec na svém působišti zůstanou.
„Přece jen je jedenáct let kus života. Až na tu současnou situaci jsme tu nikdy neměli žádný problém, pominu-li náročnější vztahy s nájemníky v bytech nad námi, kteří nám neumožňují například prodloužit otvírací dobu. Opravdu bychom bývali rádi zůstali, i za cenu dvojnásobného nájemného,“ konstatuje Milan Štefáček, provozovatel hospody Flint.
Podobně hovoří i další dotčení podnikatelé. „Minulý rok jsme do rekonstrukce objektu investovali 600 tisíc a teď bychom měli odejít? Tohle už ale nikoho nezajímá,“ míní Petr Klabouch, majitel hospody U tří zlatých trojek.
