Návrh na konkurs výrobce armatur byl zamítnut
Galerii Masson hledáme ve Zlíně marně. Obsluha v hotelu Garni na náměstí T. G. Masaryka si však pamatuje, že sídlila kousek pod hotelem, v přízemí budovy ČSOB. Místo galerie je ale v označeném prostoru prodejna dětského zboží Chicco. „My tu jsme od letošního dubna a předtím byl prostor už chvíli volný. Kde skončila galerie, opravdu nevím,“ říká prodavačka. Obrazy tedy Galerie Masson minimálně od března nevystavuje. Přesně v té době se stejnojmenná firma začala intenzivně zajímat o společnost MSA, výrobce armatur z Dolního Benešova.
Rozseknutá prasečí hlava.
Galerie Masson, jejímž předmětem podnikání je dle obchodního rejstříku reklamní činnost a koupě zboží za účelem dalšího prodeje, se zřejmě vrhla do obchodování s pohledávkami. Přestože sama nebyla v žádném obchodním vztahu s MSA, ani se nezabývá armaturami, rozeslala letos v březnu dopisy věřitelům společnosti MSA, v nichž vyjádřila zájem koupit pohledávky za touto společností. Podařilo se jí získat pouze jedinou, a to spornou pohledávku ve výši 714 tisíc korun, kterou uplatňoval bývalý zástupce MSA v Rusku Jaromír Lubas. MSA ji neuznalo a o její oprávněnost vede soudní spor.
Přesto již počátkem dalšího měsíce - 4. dubna 2004 - podala Galerie Masson ke Krajskému soudu v Ostravě návrh na prohlášení konkursu na majetek MSA. V některých médiích (například v Moravskoslezském deníku či ve Finančních novinách na serveru I-Point) se pak objevily informace, že MSA je tunelována majoritním vlastníkem a její ekonomická situace je zoufalá.
V měsících zájmu o MSA se navíc někdo pokoušel zastrašovat předsedu představenstva a generálního ředitele společnosti Karla Rena. „Na dálnici na mě několikrát najíždělo nějaké auto a snažilo se mě vytlačit do odstavného pruhu. A už počátkem března, když jsem si šel pro auto do garáže, jsem v ní našel rozpůlenou prasečí hlavu a u ní kříž,“ řekl Ren týdeníku EURO. Obskurní dárek na ovar ohlásil policii, která případ zdokumentovala, ale neznámého návštěvníka Renovy garáže nevypátrala. Rozseknutá prasečí hlava v garáži ve spojení s podezřelým návrhem na konkurs armaturky by byly hodné péče spisovatele Erle Stanley Gardnera, respektive jeho detektiva Perry Masona.
Poškození jména za 75 milionů.
Vedení MSA poslalo ke Krajskému soudu v Ostravě nejen vyjádření k návrhu na konkurs, ale zároveň podalo proti firmě Galerie Masson žalobu o ochranu dobré pověsti (s návrhem na přiznání zadostiučinění ve výši 75 milionů korun) a na Jiřího Krajču, jednatele této firmy, oznámení o podezření ze spáchání trestného činu nekalé soutěže.
V žalobě i v trestním oznámení společnost MSA uvádí i jakou přímou škodu jí návrh na prohlášení způsobil. „Poškození její (společnosti MSA, pozn. redakce) dobré pověsti se prozatím nejvýrazněji projevilo v jednání Commerzbank Aktiengesellschaft, pobočka Praha – kancelář Ostrava, která dopisem z 20. 4. 2004 s výslovným odkazem na podaný návrh na prohlášení konkursu odmítla poškozené (společnosti MSA, pozn. redakce) vystavit záruku 62 000 USD ve prospěch společnosti GAIL (India) Ltd. Poškozená má tímto krokem ztíženou pozici při získávání zakázky v objemu 3 000 000 eur,“ uvedl v trestním oznámení právník MSA Jiří Teryngel.
Minulý týden, čtvrt roku po podání návrhu, samosoudce Petr Kula z Krajského soudu v Ostravě návrh na konkurs zamítl. Všichni věřitelé MSA, které označila Galerie Masson a kteří soudu odpověděli, totiž sdělili, že za MSA neevidují žádné pohledávky po lhůtě splatnosti. V odůvodnění svého verdiktu Kula napsal: „Řada označených věřitelů rovněž uvedla, že s dlužníkem spolupracují dlouhodobě a dlužník své závazky vždy hradil ve lhůtě splatnosti“. Rozhodnutí zatím nenabylo právní moci a je možné proti němu podat odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci.
Zloději korporací.
„Je zřejmé, že nějaká skupina si všimla, že MSA se začíná zvedat a chtěla ji ovládnout prostřednictvím prohlášení konkursu a dosazením vlastního konkursního správce. Upozornili jsme na to tehdy i ministra spravedlnosti, protože se nám zdálo, že to nese podobné rysy jako případ Berka,“ říká generální ředitel a spolumajitel firmy Karel Ren.
Ten je společně se Stephenem Lukasem, předsedou dozorčí rady MSA, většinovým akcionářem společnosti DIMM Consulting, která vlastní 88 procent akcií MSA. „Fabriku jsme si koupili za peníze. Akcie jsme odkoupili od investičních fondů, které původně spravovala IPB. Letos na jaře pak přišli nějací lidé a zkoušeli ji získat zadarmo, prostě nám ji ukrást. Nevěděl jsem, že v České republice existují takoví zloději korporací, teď to už vím,“ poučil se průmyslník Stephen Lukas.
Kontaktovat Galerii Masson se týdeníku EURO nepodařilo. Galerie již ve Zlíně nesídlí a v telefonním seznamu na tuto firmu není číslo.
Ren s Lukasem skrze DIMM Consulting koupili firmu MSA od ČSOB v roce 2001. MSA byla do té doby trvale ve ztrátě. „Vyplatili jsme bance dluh a dali jsme do pohybu rekonstrukci celé společnosti. Propustili jsme víc než 200 lidí z celkových 780 a nasadili novou marketingovou a výrobní strategii. Měnili jsme smlouvy s našimi prodejci. Rok 2003 jsme už skončili s malým ziskem a pro letošek počítáme s 21 miliony čistého zisku, za 1. pololetí jsme vytvořili zisk přes 17 milionů korun. Zakázek na letošní rok máme již nyní za více než miliardu korun,“ dokumentuje úspěšný hospodářský obrat MSA Stephen Lukas.
Hlavním oborem činnosti společnosti MSA, která je jedním z významných zaměstnavatelů v regionu, je výroba armatur, zejména pro ropný a plynárenský průmysl. Její historie sahá až do předminulého století k firmě Holuscha (1890), průmyslové armatury vyrábí od roku 1947 a od roku 1975 také armatury pro jadernou energetiku. Většinu produkce (87 procent) MSA prodává na zahraničních trzích, vyváží do více než padesáti států světa.
Stephen Lukas Od léků k železu
Stephen Lukas (78) vyrůstal ve slovenských Piešťanech a po roce 1948 emigroval do Kanady. Dnes má na vizitce jednoduchý titul „průmyslník“ a kontakty do čtyř kanceláří – kromě Kanady a České republiky také do Švýcarska a Tuniska.
Od roku 1955 pracoval pro americkou farmaceutickou společnost Parke & Davis, nejprve v Torontu, později postupně v Manile na Filipínách, v Hongkongu a v Japonsku. V roce 1966 společnost Parke & Davis opustil, aby se věnoval firmě GCL Ltd. „S rodinou firmou GCL jsme postavili první továrnu na výrobu želatinových tobolek v Kanadě a pak mnoho dalších po celém světě,“ říká Lukas. V devadesátých letech se skupinou zlínských investorů, z nichž jedním byl Karel Ren, založil společnost Intercaps a postavil fabriku na želatinové tobolky v zemi, kde se narodil. Intercaps prodal společnosti Slovakofarma a poté se podílel na projektu privatizace opavské Galeny pro americkou firmu Ivax. „Privatizací Galeny, kterou jsme řídili od roku 1994 do roku 1998, jsme zajistili budoucnost druhé největší farmaceutické firmě v republice a zaměstnání devíti stovkám lidí,“ uvádí Lukas.
V roce 2001 ho Karel Ren pozval do Dolního Benešova. „Když mi ukázal výrobu armatur, byl jsem velmi překvapený. Posledních čtyřicet let jsem se věnoval tabletkám a tobolkám a najednou samé železo. Po podrobnějším zkoumání a návštěvě amerického distributora Zy-Tech v Hustonu, jsem souhlasil a koupili jsme od ČSOB 84,4 procenta akcií MSA,“ vypráví průmyslník Lukas, jak se dostal k armaturám a tedy i ke konkursnímu problému s Galerií Masson.
