Podnikatelský ráj to na pohled

Daňová legislativa státu je zajímavější a výhodnější než České republiky

Mezinárodní daňové plánování je jasným trendem posledních let. Při legální daňové optimalizaci se však využívají nejen takzvané daňové ráje, ale často i země teritoriálně i kulturně nám blízké. I mnohé státy ne příliš vzdálené České republice nabízejí totiž v některých ohledech zajímavější a výhodnější daňovou legislativu, kterou lze při daňovém plánování využít. Jednou z takových zemí je i Estonsko.

Dva pilíře.

Estonský daňový systém využívá dvou pilířů - místních daní, které mají spíše charakter místních poplatků (například z lodí, parkovací, za chov domácích zvířat, z reklamy a podobně) a státních daní. Mezi ně patří daň z příjmů, z přidané hodnoty, spotřební, z her a sázek a z pozemků. Estonsko nezná dědickou a darovací daň - místo nich jsou vybírány jen poplatky, nejčastěji v podobě kolků. V Estonsku neexistují ani speciální ekologické daně. Na druhé straně Estonsko uplatňuje takzvaný Controlled Foreign Company (CFC). Pravidla, podle nichž je estonský subjekt, který vlastní dceřinou společnost v některé z offshore jurisdikcí považovaných za daňové ráje nebo s nízkou úrovní zdanění, povinen v Estonsku přiznávat a zdaňovat příjmy těchto firem 22procentní sazbou daně. Seznam uvedených CFC jurisdikcí zveřejňuje estonské ministerstvo financí.

Rezidentství.

Estonským rezidentem je právnická osoba založená podle tuzemského práva a registrovaná v obchodním rejstříku nebo ta fyzická s trvalým pobytem na tomto území či zdržující se na něm déle než 183 dnů v jakémkoli období dvanáct po sobě jdoucích kalendářních měsíců. Daňový rezident podléhá zdanění veškerými příjmy ze zdrojů v Estonsku i v zahraničí, nerezident pouze těmi ze zdrojů v této zemi. Podniká-li daňový nerezident - právnická osoba v Estonsku - prostřednictvím stálé provozovny, je předmětem zdanění zisk tohoto objektu v případě distribuce, dále pak nepeněžní příjmy, dary, výdaje na reprezentaci a ty nesouvisející s podnikáním hrazené zahraniční právnickou osobou přes něj.
Podniká-li zahraniční osoba v Estonsku bez stálé provozovny, podléhá zdanění pouze taxativně vymezenými příjmy ze zdrojů v této zemi.

Příjem právnických osob.

Počínaje rokem 2000 nastala v estonském daňovém právu řada významných změn. Jednou z nejpodstatnějších je stanovení jednotné sazby daně z příjmu (pro rok 2007 22 procent s předpokladem dalšího snižování až na 20 procent k 1. lednu 2009). Na rozdíl od našeho systému vzniká v Estonsku daňová povinnost právnické osobě až v okamžiku distribuce zisku. Estonská legislativa přitom nezná odčitatelné či nezdanitelné položky (jednou z mála výjimek jsou dividendy přijaté od zahraniční společnosti, v níž místní subjekt drží alespoň patnáct procent, které jsou vyňaty ze zdanění) a chybí i pravidla pro určení daňově uznatelných odpisů majetku. Neobvyklá je také nemožnost zápočtu či přenosu ztráty a absence speciálního systému investičních pobídek.

Příjem fyzických osob.

Předmětem daně z příjmů fyzických osob je souhrn všech příjmů fyzických osob vyjmenovaných zákonem. Patří sem především příjmy ze závislé činnosti (platy a mzdy), z podnikatelské činnosti a z nájemného, licenční poplatky, kapitálové zisky, přijaté úroky, dividendy a důchody, dětské přídavky, výhry z loterií a podobně. Příjem ze závislé činnosti zahrnuje kromě peněžních i nepeněžní příjmy, pokud jsou prokazatelně součástí odměny za práci. Příjmy z podnikatelské činnosti lze snížit o výdaje vynaložené v souvislosti s jejím výkonem, jejich oprávněnost se posuzuje vždy případ od případu. Dividendy podléhají dani z příjmu fyzických osob pouze v případě, že jsou vypláceny nerezidentní společností. Ty vyplácené estonským rezidentem podléhají dani z příjmu právnických osob a jsou zdaňovány na úrovni plátce dividend.
Zajímavou specialitou týkající se daně z příjmů fyzických osob je povinnost fyzické osoby kontrolující společnost v offshore jurisdikci zdaňovat příjmy této firmy jako své vlastní (CFC pravidla).

Přidaná hodnota.

Systém daně z přidané hodnoty v Estonsku se velmi podobá tomu českému. Předmětem daně jsou prodej zboží nebo služeb, jejich směna nebo bezúplatný převod, poskytnutí obou komodit zaměstnavatelem zaměstnanci jako součást mzdy, pokud zaměstnávající u nich uplatnil odpočet daně na vstupu, i výhry v loterii.
Dani z přidané hodnoty podléhá zboží vyrobené v Estonsku nebo do něj dovezené a nacházející se ve volném celním oběhu, poskytnutí služby na tomto území a dovoz zboží.
Ke zdanění podle zákona nedochází u nepeněžitého vkladu do základního kapitálu, převodu pohledávek, inkasa smluvních úroků a poplatků z prodlení a převodu majetku při splynutí, rozdělení či přeměně společnosti. Některá další plnění jsou od daně osvobozena, například služby vzdělávací, poštovní, pohřební a zdravotnické, dovoz dopravních letadel určených k provozu na mezinárodních linkách, nájem a podnájem nemovitostí, cenné papíry a investiční zlato.

Povinnosti plátce.

Plátcem daně z přidané hodnoty je každá právnická i fyzická osoba s ročním obratem přes 250 tisíc estonských korun (bez plnění s nulovou sazbou nebo osvobozených od daně). Skupina podniků může při splnění určitých podmínek požádat o registraci k dani z přidané hodnoty jako jeden plátce. Organizační složky zahraničních právnických osob jsou povinny se registrovat za stejných podmínek jako ty estonské.
Základem daně z přidané hodnoty je v zásadě transakční cena. Daňové úřady však v některých případech mohou rozhodnout, že základem daně bude tržní (obvyklá) cena, děje se tak zejména při dovozu zboží. Každý plátce má v zásadě právo odpočtu veškeré splatné daně na vstupu, a státu tak odvést pouze rozdíl mezi jeho vlastní daňovou povinností za uskutečněná plnění a daní na vstupu. Z tohoto pravidla však existují výjimky - například pořízení zboží či služeb (ubytování) za účelem reprezentace a pohoštění nebo poskytnutých vlastním zaměstnancům, pořízení motorového vozidla kvůli podnikání (a to i formou leasingu) včetně odpovídajícího množství pohonných hmot. V některých případech má plátce nárok pouze na částečné uplatnění nároku na odpočet.
Základní sazba daně činí osmnáct a snížená pět procent (zejména léky, tiskoviny, knihy a tak dále). Nulová sazba je uplatňována u vybraných služeb (například u některých přístavů a letišť) a u vybraných druhů zboží (kupříkladu u lodí určených pro plavbu v mezinárodních vodách, letadel určených k provozu na mezinárodních linkách a tak dále).

Spotřební daň.

Také spotřební daň funguje v Estonsku podobně jako v České republice a podléhají jí dodávky alkoholu, tabákových výrobků, pohonných hmot (včetně uhlí a rašeliny) a obalů. Aplikuje se poměrně komplikovaný systém velkého množství sazeb daně podle jednotlivých druhů zboží, přičemž použití té konkrétní závisí na splnění různých podmínek. Některé druhy zboží dani nepodléhají - například to dovezené pro potřeby diplomatických misí a zabavené nebo odůvodněné úbytky zboží či pohonné hmoty dovezené v přiměřeném množství k turistickým účelům.

Zdanění nerezidentů.

V současnosti je estonská daňová legislativa s ohledem na mezinárodní daňové plánování využitelná především k akumulaci vytvářeného zisku. V nejbližších letech lze očekávat změny v systému daně z příjmu právnických osob. S největší pravděpodobností tak bude až do konce roku 2008 možné bez daňového zatížení akumulovat vytvářený zisk, který bude po 1. lednu 2009 eventuálně zdaněn maximálně deseti procenty. Dividendy by poté byly převoditelné do zahraničí (EU) volně bez zdanění. Estonské společnosti by se tak mohly stát součástí mezinárodního obchodu jako subjekty s daňově velmi příznivým režimem. Již za současného stavu však lze estonské společnosti vlastněné nerezidenty efektivně využívat. Zejména proto, že dividendy vyplácené těmto nerezidentům podléhají dani z příjmů srážené u zdroje ve snížené sazbě (v případě českých právnických osob jde - podle Smlouvy o zamezení dvojího zdanění s Estonskem - o pětiprocentní daň při více než 25procentní účasti, respektive patnáctiprocentní v ostatních případech). To v kombinaci s dosud platným pravidlem zdanění zisků právnických osob znamená celkové daňové zatížení (pro české právnické osoby s podílem vyšším než 25 procent) maximálně pět procent.