O t a k a r M o t e j l
Průmyslníci i bankéři si stěžují, že právní předpisy a soudy v podstatě brzdí ekonomický rozvoj. Ministr spravedlnosti s tím nesouhlasí. Nepopírá ale, že reforma soudnictví nutná je.
EURO: Mohou za neutěšený právní stav v České republice nedokonalé zákony, nebo málo dokonalé soudy?
MOTEJL: Právo má dvojí funkci - regulační a řešení kolizí. Soudů se vlastně týká až druhá funkce. Můžeme připustit, že první část, tedy regulační funkce, nebyla v legislativně transformačním skoku ve všech rovinách domyšlena a vytvářela možná zbytečně víc kolizí, než lze předpokládat z přirozené různosti lidského chování. Ale skutečnost je taková, že dnes už je známé, kde nebyla konstruktivní část legislativy dostatečně vyřešena. Takže mi přijde skoro bizarní, že se do chybných či nedostatečně vybavených bot vrací legislativní praxe v rámci novel. A bohužel i podnikatelský element, který stále znova a znova šlape ve stejných šlépějích a nabírá si do bot stejnou špínu.
EURO: Právo je tedy bez chyby?
MOTEJL: Pokud jde o právo řešící kolize, tam by současný právní řád, s určitými výhradami, měl vyhovovat. Vím, říká se, že jednou z příčin průtahů v obchodním soudnictví je - v uvozovkách - nedostatečná legislativa, že procesní předpisy nevyhovují. Jenže do dnešní doby jsem neviděl žádný konkrétní požadavek, v čem by se vlastně měl proces v obchodních věcech změnit. Základní schéma - slyšet obě strany a potom rozhodnout - je totiž neoddiskutovatelnou náležitostí každého soudního procesu.
Fakt ale je, že obchodní soudnictví do určité míry v současné době nevyhovuje. To ale má kořeny v určitých organizačně-koncepčních chybách z počátku devadesátých let.
EURO: Nevyhovuje tedy struktura obchodních soudů?
MOTEJL: Rád bych připomenul, že bývalé státní arbitráže byly zavaleny desetitisíci nevyřízených spisů. Z toho pramení, že v okamžiku, kdy se organizovalo obchodní soudnictví, nebyla představa, co je obsahem této agendy. Někdo tvrdil, že jde o poměrně malý počet mnohamilionových hodnot, jiný zase, že se jedná o desetitisíce celkem bagatelních sporů. Dopadlo to tak, že tato agenda krajské soudy zavalila. A k tomu se přidal veliký objem nových agend spravovaných už podle Obchodního zákoníku. To způsobilo, že k 1. lednu 1992 jsme měli tři krajské obchodní soudy v plenkách a takový počet soudců, který vůbec nemohl vyrovnat množství bývalých státních arbitrů. A dnešní stav obchodního soudnictví vlastně stále ještě reflektuje tyto počáteční choroby. Mnohé se sice už zlepšilo, ale současná situace vyžaduje jakýsi radikální zásah.
EURO: Jakým směrem bude vedený?
MOTEJL: Mám výhrady k myšlence tří krajských obchodních soudů. Šlo o subjektivní rozhodnutí tehdejší české justice, které způsobilo, že se problémy koncentrovaly do malého prostoru. V situaci, kdy soudy ztratí tempo, vzniká takový zvláštní fenomén, a to bohužel platí pro podnikovou sféru, že přestane fungovat spravedlnost rychlá a nastoupí spravedlnost pomalá. Ta je někdy možná dokonalejší, ale nicméně je to spravedlnost, která inspiruje k určité lehkomyslnosti.
EURO: Taková spravedlnost ovšem může vést i k zániku určitého subjektu, a to je jistě horší, ne?
MOTEJL: Zejména v obchodní sféře platí, že jedna strana má zájem na tom, aby se řízení skončilo rychle a druhá strana má stejně hmatatelný hmotný zájem na tom, aby se vleklo. Takže čas, pokud se stane v procesu dominantní, se stane také dominantním prvkem nespravedlnosti. To se v současné době snažíme řešit novelou občanského soudního řádu. Tedy nikoliv jen pro obchodní věci, ale pro všechno, protože podobný fenomén, i když ne tak výrazný, se projevil i v tom klasickém občanskoprávním řízení.
EURO: Co bude její podstatou?
MOTEJL: Chceme účastníky řízení omezit například v přednášení nových důkazů v odvolacím řízení, budou vyloženě sankcionováni pro nečinnost před soudem prvého stupně. Řízení se má odehrát rychle před soudem prvního stupně.
V dlouhých, protahovaných procesech začíná být typické, že řízení před soudem prvního stupně, které je zahájeno tři nebo čtyři roky po podání obžaloby, je jakýmsi zahřívacím kolem. Strany jsou víceméně pasivní a s napětím očekávají rozsudek. Teprve po jeho vynesení se orientují ve věci a začnou se vášnivě soudit. To znamená, že teprve v odvolacím řízení se začnou objevovat rozhodné skutečnosti a je potřeba provést důkazy. Takže odvolací soud rozsudek zruší a věc se vrátí k soudu prvního stupně - s velikým časovým prodlením. A pak teprve začne souzení. Což stojí čas, peníze a energii soudců.
Dále. Krajský stupeň chceme odbřemenit od maxima věcí, které jsou nehodny jeho úrovně. Například krajské obchodní soudy dnes soudí závazkové spory mezi podnikateli vyšší než padesát tisíc korun. To už v roce 1991 přestávaly být slušné peníze. Proto chceme celou řadu agend stáhnout na okresní soudy. Na krajském stupni by se opravdu řešily jen velké obchodní věci přes pět set tisíc a záležitosti, které vyžadují určitou specializaci, třeba konkursní, směnečné nebo šekové případy. Tím by se i vytvořil prostor, aby se obchodní soudnictví stihlo vypořádat s nedodělky, které jsou hrůzostrašné.
EURO: Mluvilo se o tom, že chcete krajské obchodní soudy zrušit.
MOTEJL: Můj dlouhodobý projekt spočívá v tom, že by se v dalším kole ustálilo to, aby všechny spory začínaly na okresních soudech. Takže závažnější trestné činy nebo spory týkající se ochrany osobnosti, patentové či vynálezecké a podobné historky a některé speciální obchodní věci by vyřizovaly okresní soudy v sídle krajských soudů. To znamená, že by se určitá výlučnost těchto agend ponechala. Krajské soudy by potom plnily normálně roli odvolacích soudů a existoval by Nejvyšší soud. Takže kdybychom mluvili o nějakém rušení, tak by se vlastně rušily vrchní soudy. A v rámci toho by zanikly krajské obchodní soudy v dnešní podobě.
EURO: To ale předpokládá univerzálnost soudců - je taková představa reálná?
MOTEJL: Uznávám, že je žádoucí a nutné, aby každý soudce měl svůj vysoký standard a k tomu jakousi specializaci. Ale odmítám myšlenku, že je někdo v tomto státě pouze specialistou například na bytové věci a že od něj nelze chtít, aby v případě potřeby specializaci změnil. Jde o to rozbít fenomén výlučného soudce - v uvozovkách - odborníka na jeden typ soudního řízení. Přičemž i model, že se věci budou soudit na specializovaných okresních soudech předpokládá, že se určitá možnost specializace podchytí.
EURO: Dají se příčiny vlekoucích se sporů vyřešit pouhou změnou systému?
MOTEJL: Většina sporů, které dnes soudy vyřizují, a platí to dvojnásob u obchodních, jsou spory o splnění jakéhosi závazku. Jsou to spory o smlouvy. Když někdo uzavře špatnou smlouvu nebo se špatným účastníkem, tak chyba není v legislativě, ale v chování člověka. Totéž platí do jisté míry i o chování účastníka v procesu. Procesní předpis je univerzální a zřejmě i zůstane ve věcech obchodních i občanskoprávních. Standard délky občanskoprávního řízení se přitom v matematickém průměru pohybuje v rozmezí šesti až osmi měsíců. To by mělo bohatě stačit i v obchodních věcech, budou-li se účastníci těchto řízení chovat více kvalifikovaně.
EURO: V čem by měli být kvalifikovanější?
MOTEJL: Právní vědomí do té míry pokleslo, že podnikatelské okruhy mnohdy vyloženě podceňují právní stránku svého chování. Celá řada společností je například založena s dokumenty, které jsou těžko zapsatelné do obchodního rejstříku. A totéž platí při řešení sporů. Je to takové spoléhání se - já to dám k soudu a ten to za mě vyřeší. Potíže jsou nejen se žalovanými, ale i se žalobci. Je zcela běžné, že někdo podá žalobu, změní sídlo a neoznámí to soudu.
EURO: A obchodní rejstřík, to není bolavé místo?
MOTEJL: No, obchodní rejstřík je trošku svízel. Ale rozhodně si myslím, že má ty největší bolesti už za sebou. Jako jedni z mála v Evropě ho máme volně dostupný na internetu. Je to situace podstatně lepší než v obchodním soudnictví. Můžeme uvažovat, jestli od systému, kdy je každý zápis současně soudním rozhodnutím, neutéci a nahradit ho nějakou registrací obchodních subjektů. Obávám se, že toto poměrně jednoduché a laciné řešení by nebylo ideální. V okamžiku, kdy máme k dispozici moderní výpočetní techniku, by to byl zkratový luxus. Ovšem v situaci, kdy je rejstřík registrem soudních rozhodnutí, protože každá řádka v rejstříku prošla soudcovým rozhodnutím, od něj nelze pochopitelně očekávat vteřinovou nebo hodinovou reakci.
EURO: Vteřinovou jistě ne, jenže na zápis se mnohdy čeká dlouhé měsíce.
MOTEJL: Jsou to možná zbytečné týdny. Ale většina průtahů je opravdu způsobena tím, že žádosti, ať už o nové zápisy, ale hlavně o změny, mají formální nedostatky. Soudce proto zápis neprovede, vyzývá účastníka k odstranění nedostatků a účastník nereaguje na výzvu včas. Stačí jeden takový případ, který zase zastaví vyřizování dalších věcí. Nechci se soudců zastávat, ale je to přinejmenším půl na půl. Na lhůtách zápisových rozhodnutí nesou vinu účastníci sami, byť jenom někteří, ale promítá se to k tíži ostatních.
EURO: Nemyslíte si, že se zapisování do obchodního rejstříku zrychlilo hlavně díky „specialistům , kteří jsou schopni zápis do obchodního rejstříku pořídit za úplatu?
MOTEJL: Kdybych o tom byl přesvědčen, nechal bych ty lidi zavřít. Kdybych měl to podezření, tak bych samozřejmě byl znepokojen a dělal vše pro to, abych získal přesvědčení. Nejsem ani přesvědčen, ani nemám to podezření.
EURO: Nikdy jste o tom, že pro firmu je snadnější se zaregistrovat s obálkou ani neslyšel?
MOTEJL: Především se k soudci s tou obálkou nedostanete. Systém přístupových omezení a bezpečnostních zajištění je takový, že je to nereálné.
EURO: Takže korupce u rejstříkových soudů neexistuje?
MOTEJL: Nemohu dát ruku do ohně za nikoho, ale rozhodně věřím, že ne. A rozhodně věřím, že to, co se říká, je opravdu fáma, na které někdo profituje.
EURO: Myslíte firmy, které ty služby nabízejí?
MOTEJL: Jistě. Kdyby skutečnost byla opravdu taková, jak se říká, dříve nebo později by to muselo někde prasknout. Ale říká se to devět let a nevěřím, že za těch devět let, při tak ohromné frekvenci agendy, by něco neprasklo.
EURO: Korupce jen tak snadno nepraskne.
MOTEJL: Neříkám, že by se někdo šel přiznat. Ale ve věci peněz jsou lidé nejvíce závistiví a nejvíce ochotní jeden druhého shodit. Lidsky bych byl nerad, kdyby se na něco přišlo. Ale ve své dřívější i ve své nynější funkci bych asi svým způsobem uvítal, kdyby se konečně ukázala pravda. Ale prakticky neznám případ, kdy by někdo neměl zájem na tom, aby se zápis uskutečnil rychle. A korupce v situaci, kdy korumpují všichni, celkem nemá smysl.
EURO: Anebo se stane normou.
MOTEJL: Připouštím, ale jestliže všichni mají zápis proveden do šesti týdnů, by to bylo opravdu zcela absurdní.
EURO: Další bolest. Současná legislativa neumožňuje věřitelům, aby mohli fyzicky přejmout zástavy. Jak se to bude řešit?
MOTEJL: Hlavně banky pořád opakují, že nelze vykonat exekuce na zástavy. Ale ono to funguje. Já jsem viděl třeba běžně dražby movitých věcí zabavených po výkonu rozhodnutí. Dnes už na některých mimopražských soudech mají dražební místnosti, mají dražební dny, chodí, přepisují nábytkové kusy, odvážejí nábytkové kusy, prodávají nábytkové kusy.
EURO: To se ale netýká velkých pohledávek.
MOTEJL: Součástí našeho aktuálního programu je ale udělat cosi ve výkonu rozhodnutí v exekucích, a to zejména, aby bylo možno exekuovat podíly v obchodních společnostech. Takže v tomto směru ta novela je připravována. Aby to bylo životaschopné, musí se novelizovat i pasáže o zástavním právu v Občanském zákoníku a zákon o obchodních spo- lečnostech.
EURO: Chystáte změny i v trestním řádu. Jak je to s vaší vizí, že by se úplně zrušily vyšetřovací složky a že by celý vyšetřovací proces probíhal před soudem?
MOTEJL: Novela trestního řádu už byla dokonce předložena k 1. lednu do vlády. Skutečně přestává pracovat s pojmem vyšetřovatel. Bude chtít opravdu, aby se před soudem prováděly důkazy, pro které jsou shromážděny podklady v přípravném řízení.
EURO: Jakou to má šanci uspět?
MOTEJL: Sám jsem zvědav.
EURO: Je to přece jen zásadní změna. Je to trochu odklon od evropských tradic k anglo-americkému systému.
MOTEJL: Je to maličké vykročení tím směrem. Ale je to podle mého názoru jediné řešení za situace, ve které se pohybujeme, i když ta situace v trestním soudnictví je kvantitativně relativně lepší. Nicméně trestní procesy jsou zbytečně dlouhé, zbytečně nákladné. Zde hraje podstatně vyšší roli psychologie na včasné a bezprostřední projednání věci. Jednak proto, že si ty situace, které bývají často velice dramatické, lidi uchovají lépe v paměti a jednak především ta bezprostřední odplata v krátké době po vypátrání trestného činu.
EURO: Řekl jste, že je to vykročení tím směrem. Je vaším cílem dosáhnout stejného modelu, jako je třeba v Americe?
MOTEJL: Já myslím, že o moc dál se vykročit nedá, protože jsou případy, kdy je třeba provést řadu předběžných úkonů. V tomto směru zůstává stále úloha státního zástupce jako dozorujícího nad vyšetřováním policejních orgánů nezastupitelná. To znamená, že řízení bude začínat ve vyšetřovacím stadiu, vznesené obvinění, prokurátorský dozor. Ale měly by odpadnout ty nekonečné výslechy všech možných a nemožných osob, které se pak opakují znova před soudem.
Otakar Motejl (10. září 1932)
vykonával po studiu na Právnické fakultě Univerzity Karlovy advokátní praxi v Banské Bystrici, v Kladně a v Praze. V letech 1966 až 1968 byl vědeckým pracovníkem Právnického ústavu ministerstva spravedlnosti. Od května 1968 do roku 1970 působil jako soudce Nejvyššího soudu. V 70. a 80. letech obhajoval disidenty, stoupence neoficiální kultury a aktivisty nezávislých hnutí, mimo jiné Vladimíra Škutinu, Jaroslava Kořána, Jiřího Rumla, Plastic People. Za Občanské fórum byl v prosinci 1989 jmenován do společné komise Federálního shromáždění ČSSR a České národní rady pro dohled nad vyšetřováním událostí ze 17. listopadu 1989. V lednu 1990 se stal předsedou Nejvyššího soudu ČSFR a funkce mu zůstala i po rozpadu federace. Po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 1998 byl jmenován ministrem spravedlnosti, a stal se tak jediným nestraníkem v menšinové vládě sociální demokracie.
