O uvolnění politických poměrů nemůže být na severu Korejského poloostrova řeč, ale v ekonomické izolaci země se objevují trhliny
Na informační mapě světa, jinak hustě protkané televizními přenosy, sociálními sítěmi i odposlechy tajných služeb, není dnes temnějšího místa než Severní Korea. Zatímco v debatě o zbytku světa argumentujeme statistikami, databázemi a jejich analýzami ze státních, komerčních i neziskových zdrojů, stran Korejské lidově demokratické republiky (KLDR) a života jejích 25 milionů obyvatel jsme odkázáni prakticky pouze na osobní svědectví nemnoha uprchlíků. Podle jihokorejského ministerstva pro sjednocení jich dosud je – za více než 50 let existence severokorejského režimu – pouze 23 tisíc.
Prostupnější hranice Není divu, že naše představa o KLDR je nepřesná a zoufale neúplná, přičemž její jednotlivé útržky si zhusta navzájem odporují.
V posledních měsících však mezi svědectvími čerstvých emigrantů – a těch několika šťastlivců, kteří mají přístup ke zdrojům tamních informací, jakkoli omezeným – lze vystopovat trend: zuřivost aktivní represe vůči vlastním lidem, jíž se režim klanu Kimů udržuje u moci, klesá na intenzitě, či alespoň na důslednosti.
„Už se nestane, že by kvůli něčemu, co řeknete mimo oficiální linii, pozabíjeli celou vaši rodinu,“ říká Chad O’Carroll, americký historik, novinář a od roku 2010 provozovatel serveru Nk.news.org, jenž patří k těm bohatším zdrojům informací o dění v KLDR. „Ale kdo bude na veřejnosti vyprávět vtipy o sexuálním životě Kim Čong-una, je mrtvý, to je jasné.“
Právě O’Carrollův server se snaží jednotlivá svědectví, jež do jisté míry suplují zpravodajství o životě v KLDR, soustředit na jednom místě. Shodují se na některých jevech, které naznačují, že intenzita represí tamního režimu je na mírném poklesu. Například hranice s Čínou je hlídána laxněji než v minulosti; v důsledku toho stále více lidí pracuje načerno v čínském pohraničí a podporuje rodiny, které zůstaly doma. (Průměrný měsíční výdělek služky – 190 dolarů – může živit čtyřčlennou severokorejskou rodinu až půl roku.)
Stále častěji se lidé vydávají až k hranici, aby na svých mobilních telefonech chytli čínský signál a mohli s příbuznými alespoň větu či dvě promluvit. Déle se nedoporučuje, protože by hovor mohly zachytit severokorejské úřady. Komunikace přes hranici člověku stále zajistí okamžitou jízdenku do některého z 22 pracovních táborů. Ale ještě před pár lety bylo samotné vlastnictví mobilu nemyslitelné. Krása jako ekonomický indikátor Jako o každé společnosti i o Severní Koreji hodně vypovídá způsob, jímž se ženy starají o svůj zevnějšek. „Jak má žena vypadat, na to máme mnoho a mnoho nařízení. Máte mít krátké, nenápadně sčesané vlasy. Těsné kalhoty dokážou příslušná obočí pozvednout, džíny jsou prostě zakázané a krátké kalhoty jsou zakázané velmi přísně. Kdokoli tato nařízení přestoupí, riskuje, že bude muset přinejmenším sepsat sebekritickou esej – když bude mít štěstí,“ napsala na O’Carrollově serveru mladá žena, podepsaná jako Te-jung, koncem letošního dubna.
„V poslední době však vidím na fotografiích z Pchjongjangu, že stále více dívek si troufne nařízení nerespektovat,“ píše dále Te-jung.
„U nás se krása ženy vnímá jinak než na Západě: za vzor jsou nám dávány ženy, jako byla manželka Kim Ir-sena, s krásou spíš vnitřní než vnější. Ale to neznamená, že bychom nechtěly být krásné.“
Článek vyvolal bouřlivější reakci než zprávy primárně politické. Zmínky došly položky již známé – například o popularitě přípravků na bělení kůže či pokoutně prováděných operací na „narovnání“ očních víček, za něž jsou rodiče dívek ochotni zadlužit se na léta. Ale také se objevily věci nové.
„Když někdo z nás dostal nějak načerno, od někoho, kdo přešel přes hranici, řasenku nebo rtěnku z Číny, byl to svátek. Byly vždycky o hodně lepší než naše,“ píše Te-jung. Na serveru však jsou i svědectví o tom, že na severokorejských trzích jsou dnes kromě čínské kosmetiky běžně k dostání i výrobky jihokorejské provenience. Pchjongjangské trhy mají v posledních měsících být plné relativně dostupné jihokorejské kosmetiky, oblečení a dalšího spotřebního zboží.
„Viděl jsem, jak dobře oblečená žena středního věku, asi manželka vysoko postaveného korejského činitele, vezla přes hranice čtyři vysavače a kuchyňské roboty. Je nesmysl, aby to všechno potřebovala pro sebe,“ napsal muž, který se podepsal jako jihokorejský pohraničník. „Za týden jsme ji viděli znovu. To by mohlo znamenat, že severokorejská strana přestala vyžadovat důsledné dodržování zákazu dovozu věcí ze zahraničí.“
Co víc, dováženému zboží začíná v některých oblastech konkurovat domácí produkce srovnatelné kvality. Firma Sinuiju Cosmetics Factory, součást průmyslové zóny zvláštního režimu v Kesongu, vyrábí od loňského roku obličejový krém, pleťové mléko, vodičku na vlasy a další výrobky. Činí tak „podle nejnovějších technologií“, a „nachází proto trh i v zahraničí, například v Číně a Venezuele“, jak uvádí s dávkou nechtěné sebeironie státní tisková agentura KCNA. Podnikatelé nové generace Výraz „vlivný severokorejský podnikatel“ vypadá na první pohled jako oxymóron. A přece se takoví lidé začínají z ekonomického marasmu KLDR vynořovat. Jednoho takového popsal pro britský deník The Guardian Andrej Lankov, stran Severní Koreje patrně nejinformovanější západní novinář (ač Rus, píše na téma KLDR pro jihokorejská, britská a americká média) současnosti.
Pan X, jak o něm z bezpečnostních důvodů píše, velí firmě, jež těží nedaleko Pchjongjangu uhlí a prodává je na domácím i zahraničním trhu. Teoreticky vzato je pouze generálním ředitelem státní firmy, kterou založila armáda v roce 2001, ale fakticky vystupuje jako její vlastník. Podařilo se mu získat od armády pověření vést „společnost určenou k vydělávání cizích měn“. Pro těžbu uhlí byl přelom tisíciletí zlatou dobou: Čína skupovala téměř veškerou produkci KLDR.
Pan X si vyběhal povolení začít znovu těžit v dolech opuštěných během ekonomické krize v polovině 90. let. Najal si tým geologů a slíbil jim bonus přesahující tisíc dolarů pro případ úspěšného odhalení lukrativního dolu. Když svůj úkol splnili, dokázal jim také zaplatit, aniž by jej někdo popotahoval. Západnímu uchu to může znít triviálně, ale v KLDR to donedávna byla holá nemožnost.
Nejméně polovinu z tržeb svého podniku odevzdává pan X na úplatcích všem těm, kteří jeho – de iure ilegální – činnost umožňují, a do státní kasy. Jaké procento se do ní skutečně dostane a kolik uvízne za prsty prostředníků, se patrně nikdy nedozvíme.
Pan X nosí domů výplatu počítanou v tisících dolarů. To jsou v tamních poměrech velké peníze. Drtivá většina lidí pracuje – ve státních podnicích, jak jinak – za odměnu vyplácenou v rýži; celkem má taková výplata činit 4,5 kilogramu na dělníka plus dva kilogramy na každého rodinného příslušníka za měsíc. Ve skutečnosti však v posledních 20 letech vláda „vyplácí“ rýži jen tehdy, když ji má, což není nijak často. Novinář Lankov odhaduje, že byznysmenů typu pana X jsou v dnešní KLDR tisíce.
Lyžařský koncentrák Mezi novými ekonomickými snahami Pchjongjangu však letos dominuje otevření mamutího lyžařského centra Masik na jihovýchodě země. Sám boss Kim Čong-un v lednu otevřel areál, jenž na 1400 hektarech nabízí 105 kilometrů sjezdovek, vyjížďky na koních, obrovitý luxusní hotel a samozřejmě všudypřítomné neméně obrovské obrazovky, na nichž mohou lyžaři sledovat úspěchy klanu Kimů. „Vypadá to trochu jako koncentrační tábor, ale nenechte se mýlit, je to luxusní sportovní areál,“ komentoval otevření britský deník Daily Telegraph.
Otevření komplexu se o několik měsíců zdrželo, protože Švýcarsko na poslední chvíli zakázalo prodej lyžařských vleků, které si Kimův režim za 7,6 milionu dolarů objednal.
Podle Švýcarů by to znamenalo porušení sankcí OSN vůči Pchjongjangu.
Kim si od projektu slibuje zmnohonásobení dosud chudého turistického ruchu.
Jestli to pomůže obyvatelům jeho země prolomit mezinárodní izolaci, nebo naopak poskytne jeho režimu peníze na její utužení, není jisté – jako v Severní Koreji prakticky nic. l
Nerovné sestry
Srovnání hrubého národního příjmu (GNI) Severní a Jižní Koreje
Výkonnost hospodářských sektorů
(meziroční změna v %, rok 2012)
3,9
-0,6
0,8
1,3
4,7
-0,4
0,2
2,7
1,6
2,8
-1,6
-1,6
-0,2
2,2
0,6
2,6
V čem Pchjongjang předčí Soul
Těžba železné 4,95 milionu tun
rudy (2012) 455 tisíc tun
Těžba 25,5 milionů tun
uhlí 2,5 milionu tun
Délka 5 242 kilometrů
železnic 3 378 kilometrů
Zdroj: The Economist
Severní Korea Jižní Korea
GNI na hlavu 1,3712 25,589
(v mil. jihokorejských
wonů, rok 2012)
Počet obyvatel 24,4 milionu 50 milionů
Pozn.: 100 KRW (jihokorejských wonů) = 1,925 Kč)
„Už se nestane, že by kvůli něčemu, co řeknete mimo oficiální linii, pozabíjeli celou vaši rodinu,“ říká. Chad O’Carroll, provozovatel amerického serveru Nk.news.org, „ale kdo bude na veřejnosti vyprávět vtipy o sexuálním životě Kim Čong-una, je mrtvý.“
O autorovi| Daniel Deyl, deyl@mf.cz