Víte, co má Jeep Wrangler společného s Porsche 911? Budete se divit, ale něco by se našlo
Automobilová říše se na začátku 21. století vyznačuje historicky bezprecedentní a pro současníky Karla Benze patrně zcela nepředstavitelnou rozmanitostí druhů. Rekreační badatel přesto tu a tam objeví pozoruhodnou shodu znaků u automobilů, u kterých by to čekal ze všeho nejméně. Čtenář snad promine, opustíme-li pro jednou obvyklé pojetí této dvoustrany a dopřejeme si trochu rozptýlení inverzní verzí známé hry na hledání rozdílů: budeme pátrat po shodách tam, kde na první pohled žádné nevidíme. Napadlo mě to, když jsem poprvé v životě usedl za volant wrangleru a s překvapením zjistil, že se tu člověk cítí skoro stejně jako ve starém porsche.
Stroj času
Před sebou máte archaicky mělkou palubní desku – jako v 911. Nosem div že se nedotýkáte kolmého čelního okna, v rukou třímáte vertikálně položený volant a vystouplé blatníky vám upřesňují představu o šířce auta – jako v 911. Dokonce i odnímatelné střešní panely jeepu kdysi zpopularizovalo Porsche modelem Targa. Při pohledu na titulní fotografii vám patrně neuniklo, že Jeep Wrangler nevypadá vůbec jako Porsche 911. Musíme přiznat, že působí jako přísně utilitární pracant, hrdý ideový pokračovatel legendárního Willysu MB, který pomohl Spojencům vyhrát druhou světovou válku. Působí tak, protože přesně tím je. I laické oko ihned zaznamená designové archaismy jako lichoběžníková kapota, blatníky oddělené od karoserie nebo ploché čelní okno. To lze mimochodem demontovat stejně jako střechu, boční dveře nebo zmíněné střešní panely. Stačí vám k tomu jen červený diplom z ČVUT, šest rukou a asi dva týdny času, jinak je to hračka. Konvertibilita a účelnost provází jeep od samého počátku, nejnovější wrangler však vzdává hold zakladateli rodu i subtilnějšími znaky – věděli jste, že typických vertikálních štěrbin v masce chladiče je přesně sedm, dnes stejně jako v roce 1941? Desetiletí trvající designová kontinuita je pro Jeep příznačná stejně jako pro Porsche 911.
Starý dobrý rám
Zatímco drtivá většina terénních či rádobyterénních aut dávno přešla na konstrukci se samonosnou karoserií, jeep hrdě vozí svoje vojensky střižené plechy na žebřinovém rámu. Z pohledu běžného provozu má takové řešení samé nevýhody: je těžší, vystavuje posádku silným otřesům a vibracím, činí ovládání auta ve vyšších rychlostech méně přesným a jistým. Přednost má rám pouze jedinou a ta se uplatní jen v nejnáročnějším terénu: i když se ohne, zkroutí a nalomí, udrží auto pohromadě a pojízdné. Že to dneska nikdo neocení? Že terénní virtuosové jako Range Rover přesvědčivě dokládají, že koncepce žebřinového rámu byla překonána technickým vývojem? Snad. Ale nepřipomíná vám to náhodou příběh jistého sportovního kupé, které už víc než čtyři dekády vozí svůj motor na špatném konci? Voilà, máme tu další podobnost: tvrdošíjnou aplikaci konstrukčních řešení, která jsou v oboru obecně považována za překonaná. Z toho bezprostředně pramení následující dílek do naší skládačky: svéráz jízdního projevu. Geniální technici Porsche během let potlačili kyvadlový efekt vzadu uloženého motoru na minimum, ale na mokru a s vypnutým ESP je pro nezkušeného řidiče hrozbou i nejnovější devětsetjedenáctka. Jeep má samozřejmě motor vpředu, a dokonce od Mercedesu (který dodal i samočinnou převodovku), ale jezdit s ním po silnici je kratochvíle velmi vzrušující – tím způsobem, jakým je vzrušující amputovat si nohu tupým nožíkem. Příšerně uskákaný podvozek, nepříliš přilnavé pneumatiky s hrubým vzorkem a katastrofálně nepřesné kuličkové řízení (většina moderních aut má převodku řízení hřebenovou) v kombinaci s pestrou paletou pazvuků vás pocitově vrátí někam do doby škodovek stodvacítek. Přidejte k tomu fakt, že standardně jsou poháněna pouze kola zadní nápravy, a dospějete k závěru, že na mokru by elektronickou stabilizaci vypínal jen blázen – ano, další překvapivý bod do našeho skóre podobností! Čímž naše arbitrární srovnání spěje do finále.
Jen pro nebojácné
Podobně jako Porsche 911 odhalí celou šíři svého repertoáru jen nejvyspělejším řidičům, kteří se nebojí dospět v hledání jezdecké dokonalosti až na hranu smyku, začne wrangler dávat smysl teprve v terénu, do kterého by se mnozí z nás nepustili ani pěšky. Hrbolatá polní cesta je pro něj urážkou. Hluboké bláto, strašidelně strmé výjezdy a obludně velké terénní překážky, které jsou pro jeep teprve důstojným soupeřem, kladou na odvahu a zručnost řidiče ty nejvyšší nároky. Za příplatek dostanete vedle připojitelného pohonu všech kol s redukční převodovkou také elektronické uzávěrky diferenciálů, ale třeba i naviják nebo zvýšený vývod sání pro brodění vodních toků, s nimiž je wrangler úplně nezastavitelný. Patrně. K tomu, abych to vyzkoušel, postrádám dostatek odvahy i schopností. Žádný div, že jak Porsche 911, tak jeep mají po celém světě zástupy organizovaných klubů, jejichž členové zasvěcují volný čas a peníze systematickému prozkoumávání krajních mezí svých strojů – i svých vlastních.
Pravda, jedni se svému koníčku věnují v noblesním prostředí závodních tratí a alpských resortů, zatímco druzí se lopotí v rumunských lesích, prachu Afriky nebo kamenitých horských stezkách v Coloradu. To podstatné ale zůstává stejné: vášeň pro techniku, obdiv k tradici, smysl pro přátelství, schopnost probudit v dospělém muži nadšení malého kluka. A to je ten vůbec nejdůležitější důvod, proč jsme se v zájmu pobavení čtenáře opovážili pro dnešek považovat tenhle archaický hranatý offroad za „devětsetjedenáctku“ mezi terénními dříči. Obě jsou víc než auta, jsou to kulturní fenomény. A těch je v automobilové říši přes všechnu její rozmanitost jako šafránu.
Plusy
tradiční vzhled
tradiční průchodnost terénem
tradiční odnímatelné panely
Minusy
tradiční chování na silnici
tradiční interiér
tradiční dynamika
Jeep Wrangler Unlimited 70th Anniversary 2.8 CRD
Cena 912 900 Kč Motor přeplňovaný šestiválec 2,8 l, 147 kW, 460 Nm Zrychlení z 0 na 100 km/h neuvádí se Nejvyšší rychlost 172 km/h Spotřeba 8,8 l/100 km
