Několik amerických studentů dohnaly dluhy k sebevraždě.
Seana Moyera, studenta University of Oklahoma, našli loni v únoru oběšeného v koupelně. Důvodem byly jeho nesplácené úvěry ve výši deseti tisíc dolarů na dvanácti kreditních kartách. Jeho matka sdělila televizní stanici CNN, že ještě déle než rok poté měl plný e-mail nabídek kreditních karet. Již v roce 1997 vešel ve známost případ studentky Mitzi Poolové, která ve svých osmnácti letech spáchala sebevraždu kvůli dvěma a půl tisícům dolarů nesplácených úvěrů na třech kreditních kartách. Podle Americké federace spotřebitelů se tito dva mladí lidé stali nejviditelnější obětí agresivní marketingové kampaně bankovních domů poskytujících kreditní karty. Po studentech, kteří díky svým nízkým příjmům představují jakýsi lakmusový papírek ohrožených skupin, by mohli přijít další. Se splácením úvěrů na kreditních kartách se potýká na šedesát milionů amerických domácností. Řada z nich už jen vytlouká klín klínem, respektive jeden úvěr druhým.
Je to tak snadné. Nastupujete na studia a nemáte dostatečné finanční prostředky? Nevadí. Na svém e-mailu najdete každý den nové nabídky renomovaných bankovních domů na zřízení kreditních karet. K jejich získání stačí jen pouhé kliknutí několika kláves. Ve Spojených státech však, na rozdíl od většiny platebních karet vydávaných například v Česku, jde o karty, které uživateli umožní přečerpat vložené prostředky a snadno sklouznout hluboko pod nulu. Peníze z jednoho úvěru nestačí. Střední školy i univerzity se ruku v ruce s poskytovateli finančních služeb snaží vyjít vstříc studentům a umožnit jim, aby mohli platit kreditní kartou co nejširší škálu služeb, počínaje obědem přes nákup skript až po úhradu studia. Nutno podotknout, že vzdělávací instituce si za svou „ruku v ruce nechávají od bankovních institucí platit. Například i za to, že poskytovatel kreditních karet bude sponzorem různých školních programů či aktivit (a dostane se tak ke svým potenciálním klientům) musí zaplatit vzdělávacím ústavům zvláštní poplatky. Prestižní Georgetownská univerzita ve svých nedávných výzkumech upozornila na skutečnost, že stále větší počet finančních podpor od státních i soukromých institucí studentům při jejich vzdělávání se přesouvá od grantů k půjčkám. Riziko krachu osobních financí se tak dále zvyšuje. S úrovní zadlužení jsou na tom nejhůře studenti ze států New York, Kalifornie a Massachusetts. Tuto skutečnost je možné spojovat s umístněním nejdražších univerzit a zároveň s vysokými životními náklady v těchto oblastech. Podle sociologů z Georgetownu je alarmující i velký nárůst průměrného zadlužení. Zatímco v roce 1991 se průměrný student potýkal s dluhem přibližně 8200 dolarů, tak loni to bylo již 18 800 dolarů. Postgraduální studia představují pro studenta průměrné zadlužení ve výši 24 500 a specializované profesní instituty téměř 48 500 dolarů. Přitom bylo zjištěno, že soukromé univerzity, kde je úroveň zadlužení studujících podstatně větší (asi 17 500 USD) než případně ve státních ústavech (průměrně 13 000 USD), zvýšily ceny svých služeb jen přibližně o 25 procent.
Co vydrží psychika. Pro studenty ve Spojených státech však nemusí být nic příliš velký problém. Stačí jen otevřít e-mail a vybrat nabídku další z bank, a tak lze pokračovat poměrně dlouho. Jednou ale přijde zúčtování a ne každý tuto situaci psychicky unese. Podle amerických sociologů rapidně roste počet sebevražd především z řad studentů prestižních středních škol či univerzit. Mnozí z nich ve svém úsilí být „cool a nezaostat za lépe situovanými kamarády postupně využili rozmanitých možností, aby posléze zjistili, že částečný pracovní úvazek při studiu ani nepokryje finanční potřeby na splácení naakumulovaných dluhů, natož aby jim umožnil si něco užít. Tyto stavy studenti většinou řeší tím, že zcela rezignují na své další vzdělání, a tudíž i na vidinu případného zařazení do vyšší příjmové i společenské skupiny. Musejí začít tvrdě pracovat na umoření hory dluhů. Někteří ovšem volí řešení podstatně rychlejší - sebevraždu. Pod vlivem tohoto vývoje hodlá výkonný ředitel Americké federace spotřebitelů Stephen Brobeck prosadit v Kongresu legislativní změny vedoucí k omezení přístupu mladých ke kreditním kartám. Mladí lidé do 21 let by měli mít k získání karty souhlas rodičů, nebo budou muset prokázat dostatečný finanční příjem.
Čertík na zdi. V posledních týdnech mají navíc Spojené státy v souvislosti s kreditními kartami se vší pravděpodobností nový problém k zamyšlení. Po dlouhých debatách o tom, zda některé ceny akcií především „internetových firem nejsou obrovsky nadhodnoceny na základě nereálných očekávání, potkala podobná debata i vysoce lukrativní sektor kreditních karet. Akcie jednoho z největších poskytovatelů těchto služeb v USA Bank One klesly během jednoho obchodování na Wall Street téměř o třetinu hodnoty jen na základě oznámení, že společnost nebude schopna dostát svým výhledům ohledně očekávaného zisku na jednu akcii. Sám management Bank One vysvětluje výrazné zpomalení růstu sektoru především tvrdým konkurenčním prostředím. Dále zvýšením úrokových sazeb Fedem, nedůsledným vymáháním poplatků za pozdní splátky od uživatelů-dlužníků, velkým procentem rizikových úvěrů a očekávaným zpomalením hospodářského růstu americké ekonomiky. Analytici zabývající se případem většinou ve svém optimistickém výhledu pro celé odvětví poukazují na velký potenciál, který v sobě pro poskytovatele těchto bankovních služeb skrývá rozšiřování plateb kreditními kartami přes internet. Překvapivě se však jen málokdo zabývá alarmujícími analýzami Americké federace spotřebitelů, které bijí na poplach právě v souvislosti s neodpovědným užíváním karet, vyvolaným marketingovými kampaněmi velkých bank. Průzkumy prováděné v roce 1997 Americkou federací spotřebitelů potvrdily, že průměrná úroveň zadlužení jedné domácnosti využívající služeb kreditních karet se pohybuje kolem sedmi tisíc dolarů. Suma v té době znamenala zároveň jen na úrocích a poplatcích více než tisíc dolarů ročně navíc. Uživatelé jen v roce 1997 zaplatili v souvislosti s kreditními kartami přes 60 miliard dolarů na úrocích a přibližně deset miliard na různých penalizujících poplatcích. Není divu. Většina bank zvýšila pokutu za neoprávněné čerpání až na 25 dolarů a debetní úrok v těchto případech činí i více než dvacet procent. Federace spotřebitelů dává zároveň do souvislosti trvající nárůst zadlužení domácností se zvyšujícím se počtem rodinných finančních krachů (1,3 milionu případů v roce 1997). Nejnovější analýza na toto téma, kterou týdeník EURO od federace obdržel, přitom poukazuje na nelogické chování bankovních ústavů poskytujících kreditní karty. Ty na jedné straně utratily desítky milionů dolarů za politický lobbying na všech úrovních, aby zpřísnily legislativu ošetřující zneužití karet a nesplácení poskytnutých úvěrů, které přispívalo k rostoucímu objemu ztrát. Na druhé straně pak prostřednictvím kampaní rozšiřovaly řady uživatelů různých typů kreditních karet, čímž přispívaly k nezodpovědnému zacházení s těmito platebními instrumenty, které jsou považovány za nejziskovější bankovní produkt poslední dekády. Banky nabízející úvěry prostřednictvím kreditních karet během této expanze dosáhly dominantního postavení v rámci všech poskytnutých revolvingových úvěrů. To dosvědčuje skutečnost, že od počátku roku 1997 do března 1998 se zvýšil celkový objem všech revolvingových úvěrů o 7,6 procenta. Objem debetů na kreditních kartách ve stejném období vzrostl o 23,5 procenta. V této souvislosti je zajímavé, že zmíněná Bank One byla již v roce 1997 označena federací spotřebitelů za potenciální problém. Její velmi vysoké procento ztrát na celkových poskytnutých úvěrech se pohybovalo v pásmu šesti procent, analytici označili za projev neodpovědného marketingového tažení bank za dalšími vysoce rizikovými klienty. Federální rezervní úřad také upozornil na to, že více než čtyřicet procent úvěrů zajištěných prostřednictvím nemovitostí dlužníka je využíváno k refinancování spotřebitelských úvěrů. Přitom zhruba dvě třetiny těchto dlužníků zároveň využívají takových půjček k refinancování nesplatitelných debetů na svých platebních kartách a zároveň si otevírají nové účty pro další debet. Zpráva varuje, že v případě jakékoliv hospodářské recese tito dlužníci riskují ztrátu svých domovů.
