O protikrizové politice lze diskutovat zleva i zprava. Polemiky o tom, které opatření je či není účinné, mohou být nekonečné. Jestli se ale všichni na něčem shodnou, tak je to podpora investic do infrastruktury, především té dopravní. A nutno dodat, že tady se vláda opravdu činila.
Martin Bursík
Autor: Jan Třeštík
Veřejná zakázka na stavební práce v roce 2009 je o téměř šedesát procent vyšší, než byla loni. Jenže jedna věc je rozhodnutí, že vláda na něco dá peníze, ale věcí druhou je to skutečně zúřadovat, tedy zajistit investorskou připravenost staveb a poslat příslušné peníze na příslušné účty, aby bagry mohly vyjet.
Na Mezinárodním stavebním veletrhu, který proběhl minulý týden v Brně, stavbaři nad vládní aktivitou moc nejásali. Naopak se docela vážně ptali, zda to stát myslí s budováním silnic, dálnic či železnic vážně. A i s tím, že vláda schválila na žádost ministra dopravy Petra Bendla nezbytné navýšení rozpočtu fondu dopravy o osm a půl miliardy korun na stavbu ostravské dálnice a pražského okruhu.
Protože letos zatím nebyl zahájen žádný nový projekt, nebyla vypsána žádná nová zakázka a na rozestavěné silniční stavby chybí jedenáct miliard korun, na železniční další čtyři miliardy. A tak se faktury proplácejí dlouho po splatnosti, což je v této době opravdu hodně velký hřích. Státní investoři dokonce vypisují tendry, kde je jedním z kritérií i lhůta splatnosti, což v době krize a složitého přístupu stavebních firem k dostatečným úvěrovým zdrojům rozhodně moc nepomáhá. Výplaty je třeba platit v termínu. Alespoň to tak bývá v těchto zeměpisných šířkách zvykem a pro stát, který za každé zpoždění při placení daní seká pořádné pokuty, je ostudné, nedokáže-li platit včas i v normálních dobách, natož v krizi.
Jestli se však nezahájí v dohledné době opravdu žádné větší projekty, dopadne krize na české stavebnictví koncem roku a v roce příštím plnou silou. Na dlažbě se ocitnou tisíce lidí, z nichž je velká část málo kvalifikovaná a těžko uplatnitelná v jiných pracovních pozicích.
Zelená šance pro malé firmy
Pokud by s takovými obstrukcemi měla probíhat i další protikrizová akce Zelená úsporám, byla by to opravdu pořádná blamáž. Tahle akce totiž může opravdu pomoci, protože zatímco na inženýrských stavbách se živí několik velkých stavebních firem, tak při zateplování rodinných domků a bytových domů naleznou zakázky především malé a střední firmy, jichž jsou v Česku tisíce a čelí gigantickému propadu trhu. Propad poptávky po nových bytech je odhadován na dvacet až čtyřicet procent a tak lze těžko čekat, že po tom, co budou dokončeny rozběhlé projekty, budou zahajovány nové. Přechod stavebních kapacit na státem dotované rekonstrukce tak může zachránit opravdu významné množství pracovních míst v činnostech, které mají opravdu smysl, a to nejen v době krize.
Paradoxně by se tak zachráncem českého stavebnictví mohl stát Martin Bursík, který získal peníze na tuto podporu úspěšným prodejem nepoužitých emisních povolenek, a jehož ministerstvo je tím, kdo blokuje kdejakou liniovou stavbu a stavbaři ho opravdu nemají rádi.
Mimochodem byl to právě Bursík, který v době schvalování rozdělovníku emisních povolenek v Unii protestoval proti požadavkům zbytku vlády a dožadoval se snížení množství povolenek pro český průmysl. Kdyby byl tehdy uspěl, neměl by dnes co rozdělovat.
Začněte něco dělat**
Každopádně nyní Bursík a jeho úředníci odvedli dobrou práci ve správný okamžik, a to může přinést pro tuto zemi nemálo dobrého. Škoda, že podobně nepostupují i další státní úředníci, jako třeba minulý týden odvolaný náměstek ministra dopravy a předseda dozorčí rady Českých drah Zdeněk Žák, který v dozorčí radě řešil problém, že management drah má několikanásobně vyšší plat než on sám, což se mu hrubě nelíbilo. Na to, že je potřeba schválit záměry v investicích, třeba do obnovy vagonů, což by přineslo zase práci spoustě lidí v českém průmyslu, pak logicky nezbyl čas. Podobně jako na systémové řešení financování osobní dopravy, které by z Českých drah udělalo normální komerční firmu schopnou dosahovat zisku a tudíž i čerpat úvěry na nové investice. To by zase generovalo zakázky pro krizí trápenou ekonomiku.
Podobných příkladů by se ale dalo najít spousta. Takže těch řečí o tom, které protikrizové opatření je lepší a které horší, už bylo dost. Teď je načase něco začít skutečně dělat.
