Houby po dešti asi rostou pomaleji než bruselská armáda úředníků. Jak by ne! Každé přerozdělování peněz daňových poplatníků do komerční sféry je narušením hospodářské soutěže skoro „by definition“. Vytvořit a zpřesňovat alespoň zdání, že tomu tak není, vyžaduje koncentrované úsilí. Méně efektivnější model utrácení veřejných prostředků snad neexistuje. Kdosi správně řekl, že subvence slabých z nich silné neudělá. Nad to je třeba regulovat vše, co ještě regulováno není. Obě strategie vytvářejí skvělé příležitosti pro draze placené právníky vykládající tak či onak příslušné artikuly.
Pojďme se podívat na regulaci a souboj s dominancí v informačním a komunikačním průmyslu. Pokud platí - a naivně doufám, že ano -, že cílem regulace je chránit zájmy zákazníků, jsou regulace a antitrustové zákony v této oblasti úplně zbytečné. Dominanci ohrožuje a likviduje sám byznys. Odpovědí na dominantní chování jsou iPod, iPhone, Skype. Vytváření nových modelů založených na MP3, open source software, Voice over IP, přímá prodejní strategie Dellu. Monopoly likviduje Google, Wi-Fi, WiMax, Linux. Podívejte se, jak zametly mobily s dominantními operátory provozujícími hlasové služby na pevných linkách. Pokud máte starý business-model, jste neefektivní a promeškali jste zvonění budíku, můžete se obrátit na úřady „chránící“ hospodářskou soutěž nebo na soud. Pak jste ovšem v jiném podnikání než ICT. I v nepravděpodobném případě, že po letech uspějete, jediným výsledkem bude, že vaše cesta k obchodní smrti se trochu zpomalí. Nezměníte-li své služby a výrobky, zákazník z toho nebude mít nic.
Klepnutí Microsoftu přes prsty u evropského soudu může mít pro zákazníky IT průmyslu snad jen jediný pozitivní efekt. Microsoft může více přemýšlet, jestli vývoj produktů typu „švýcarského armádního nože“ (Windows ani Office nejsou nic jiného) je jediným možným konceptem. Také snad přijde na to, že pouhé vypuštění párátka a otvírače konzerv ze zmíněných „nožů“ nemusí vytvořit ideální produkt pro mobily nebo ledničky…
Nezpochybňuji podporu vzdělávání, postižených, ani sociální politiku. Netvrdím, že v některých komoditách, jako je třeba energie, není nutné monitorovat chování monopolních výrobců. Náklady pro vstup na tento trh jsou obrovské. V informačním průmyslu je snazší trhnout oponou a předefinovat podmínky hry. Dnešní dominance nezaručuje pro zítřek vůbec nic. Pro daňové poplatníky je navíc tato strategie nepochybně levnější. Byznys přestane potřebovat právníky kontrolující každý krok manažerů v obavě před soudním sporem. A možná by tak i výrobky mohly být levnější.
