SPOTŘEBNÍ DAŇ V ZEMĚDĚLSTVÍ Současný systém evidence nafty spotřebovávané v zemědělství je modelovým příkladem, jak složitá byrokracie nejenže nedokáže zamezit podvodům, ale naopak jim nahrává. Zemědělci evidují spotřebovanou naftu proto, aby prokázali nárok na vrácení šedesáti procent spotřební daně z vykázaného objemu.
SPOTŘEBNÍ DAŇ V ZEMĚDĚLSTVÍ
Současný systém evidence nafty spotřebovávané v zemědělství je modelovým příkladem, jak složitá byrokracie nejenže nedokáže zamezit podvodům, ale naopak jim nahrává.
Zemědělci evidují spotřebovanou naftu proto, aby prokázali nárok na vrácení šedesáti procent spotřební daně z vykázaného objemu. Pro zemědělce přitom představuje takzvaná vratka spotřební daně nemalé peníze - v celkovém ročním objemu zhruba 1,3 miliardy korun.
NESYSTÉMOVÝ SYSTÉM
V čem je problém? Na stávajícím systému někteří zemědělci hodně vydělávají, zatímco jiné naopak diskriminuje. Nárok na vratku mají totiž jen podnikatelé v rostlinné výrobě a v lesnictví, naopak zemědělci provozující živočišnou výrobu (produkce masa a mléka) nedostávají nic. Živočišná a rostlinná výroba však spolu ve většině podniků souvisí - chovatelé hospodářských zvířat si obvykle na polích například pěstují plodiny na jejich krmení.
Systém také diskriminuje menší podnikatele, kteří nemají na složitou evidenci čas a na rozdíl od velkých subjektů (většinou transformovaných družstev) nemohou na tuto činnost vyčlenit specialistu.
Se vzniklými „papírovými“ nebo i fyzickými přebytky nafty pak lze různě „obchodovat“. Současné takzvané normativy - tedy spotřeba nafty na typ zemědělské činnost a druh mechanizace - jsou totiž převzaty z období přes listopadem 1989, a jsou prostě nadhodnocené. Měrná spotřeba nafty na výkon stroje od té doby totiž velmi klesla.
V ZAHRANIČÍ JE TO JINAK
Skutečností je, že na levnější naftu jezdí zemědělci i v zemích Evropské unie. Cílem kritiků současného systému tedy není o tuto výhodu naše zemědělce připravit, ale nastavit systém spravedlivěji a průhledněji.
Unijní praxe se totiž od té české liší. Pod pojmem zelená nafta se tam nerozumí zlevněné palivo pro zemědělce jako v Česku, ale nafta s podílem z obnovitelných zdrojů (v Česku bionafta). Levnější naftu pak zemědělci tankují rovnou u pump na základě prokázání nároku. Odpadá složitá agenda a možné evidenční podvody.
TÉMĚŘ NIKDO SI NESTĚŽUJE
Zdá se, že tuzemským zemědělcům současný systém vyhovuje. Pasivní je ale také ministerstvo zemědělství. Podle Dany Večeřové z tiskového odboru zatím ministerstvo „nikdy nezaznamenalo stížnosti na nelegální obchodování se zelenou naftou, neboť je to vzhledem k nastavenému systému prakticky nemožné“. Žádné pochybení prý nezaznamenaly ani různé kontroly.
Ministerstvo nemá dosud podle Večeřové zpracovanou analýzu, jak funguje systém v zahraničí. Necítí prý takovou potřebu. „Evropská unie nechává správu systému zcela na úvaze jednotlivých členských zemí,“ konstatuje.
Vlastně jedinou aktivitu na domácí zemědělské scéně představuje Asociace soukromého zemědělství ČR. Podle jejího tajemníka Jaroslava Šebka chce asociace zejména razantní zjednodušení prokazování nároků na vratku spotřební daně. Nárok by kupující prokázal pouze dokladem o tom, že je evidován jako zemědělský podnikatel, případně výpisem z obchodního rejstříku a dokladem z evidence o využití zemědělské půdy či lesních pozemků. V praxi by stačilo škrtnout pět slov z paragrafu 57 novely zákona o spotřebních daních.
PARADOXY EVIDENCE
Povinné vedení takzvaných „zvláštních záznamů pro každý mechanizovaný stroj“ je zemědělcům ukládáno z rozhodnutí celních úřadů. Každý úřad však vyžaduje plnění jiných položek. Například žatecká pobočka Celního úřadu Chomutov chce vyplnění šesti položek, naproti tomu celní úřad Liberec osmi položek, nedaleký úřad v České Lípě chce sice také osm položek, ale odlišných.
Nejpozději následující pracovní den po provedené pracovní operaci by měl zemědělec evidovat zejména: datum spotřeby pohonných hmot, místa činnosti (názvy či číselné identifikace pozemků, čísla katastrů, druhy pozemků), druhy vykonané práce, pořadová čísla normativů, výměry pozemků na čtyři desetinná místa, počty hodin odpracovaných konkrétními stroji, SPZ použitých strojů, jména obsluhy a výpočet spotřeby nafty.
Právě posledně uváděný údaj by měl být tím nejpodstatnějším, ale ve skutečnosti je nezjistitelný. Drtivá většina používaných strojů totiž nemá žádný ukazatel průběžné spotřeby a uvedené číslo tak může být nanejvýš jen kvalifikovaným odhadem.
Nesmyslnost celé evidence dokazuje i povinnost výpočtu spotřeby za každý půdní blok, který by šlo přirovnat ke služební cestě osobním automobilem, během které by řidič musel konkrétní spotřebu vykazovat vždy po průjezdu každým okresem. Také kolonka „jméno obsluhy stroje“ přijde mnoha úřadům velmi důležitá. Jestli za volantem sedí Frantík nebo Lojzík, má zřejmě podle celníků přímý vliv na spotřebu stroje.
Žádost o vratku je možné podat s půlročním zpožděním, tedy v době, kdy obhospodařovaná plodina už není na poli, ale ve stodole. Výkazy se tak stávají nezkontrolovatelnými.
JAK LZE PODVÁDĚT
Současný systém teoreticky umožňuje:
1) Reálně spotfiebovávané nafty při zemědělských činnostech je méně, než kolik připouští normativy. Díky vratce spotřební daně tak zemědělec dostane více peněz, než na kolik by měl nárok podle skutečně spotřebované nafty.
Evidentně je však vše v pořádku, normativy byly dodrženy a vykázány.
2) Do limitu daného normativem je možné (prostřednictvím dokladů z čerpacích stanic) natankovat fiktivní naftu. Profitují z toho čerpací stanice a zemědělec.
3) Naftu ušetřenou oproti normativům lze načerno prodávat. Není třeba to nijak vykazovat, je totiž již zaevidovaná v příslušných normativech. Profituje z toho zemědělec a ten, komu je nafta pod cenou prodávána.
Foto popis| Na současném systému vydělávají hlavně větší firmy.
Foto autor| foto: Profit - Martin Siebert ( 2x)
O autorovi| autor je agrární analytik
