Od švestek do velké říjnové socialistické revoluce
Vláda Mirka Topolánka má za sebou první týden u moci. Dá-li se usuzovat podle jejích prvních kroků, bude to kabinet na jednu stranu okatě úderný, na stranu druhou dost opatrný. Topolánkův nápad s využitím armády při hrozící stávce řidičů autobusů na Ústecku nebo probíhající četné vyhazovy ministerských náměstků jsou projevem upřímné chuti pravicových politiků udělat ostrou tečku za dlouhou érou socialistů. Zdůrazňovaná kontinuita a chlácholení, že nepřichází a nepřijde žádné personální zemětřesení, zase svědčí o tom, že do Strakovy akademie neusedl tým sebevrahů, ale racionálně uvažující uchazeči o důvěru poslanců. Když je řeč o sebevrazích, zatím se zdá, že současná výměna garnitur má, co se týče razance, daleko do někdejšího entrée Zemanovy vlády. Tito „sebevrazi“ ovšem měli v kapse již podepsanou opoziční smlouvu, zaručující jim vládnutí!
V kuloárech se dá zaslechnout, že občanští demokraté jsou údajně domluveni se sociálními, že noví ministři ze svých resortů neodvolají více než po dvou dosavadních náměstcích. Realita na první pohled dává této spekulaci za pravdu. Z ministerstev financí, obrany, průmyslu a obchodu, pro místní rozvoj nebo dopravy už skutečně odcházejí nebo v brzké době odejdou dvojice náměstků. Až to působí dojmem spořádaných školáků vedených panem učitelem. A jinde - třeba na zdravotnictví - se zatím uvažuje o výměně pouhého jednoho náměstka, což je v limitu. Jestli „náměstkovská“ dohoda skutečně existovala, znamenalo by to, že měsíční lhůta vyměřená Topolánkově vládě bude zřejmě využita k postupnému budování velké koalice. Využit by mohl být systém rezervací. Těsně před hlasováním o důvěře by vládu devíti občanských demokratů a šesti nestraníků stačilo zrekonstruovat a doplnit o šest sociálních demokratů. Stejným způsobem by ministři vyhodili zbylé náměstky a doplnili je lidmi blízkými ČSSD.
Právě to by si ovšem velmi přál Jiří Paroubek, takže spekulace o maximu dvou vyhozených náměstků možná vznikla v jeho blízkosti. Každopádně čáru přes rozpočet těmto úvahám minulou středu odpoledne udělala čerstvá ministryně školství Miroslava Kopicová, když ze svého úřadu pouhý den po jeho převzetí vyhodila všechny čtyři náměstky. Jenže Kopicová je nestranička a její resort nepatří k nejdůležitějším. Na tom by se Paroubek, tolerující po celý uplynulý rok v křesle ministryně svou partajní sokyni Petru Buzkovou, s Topolánkem jistě shodl.
Stejně jako po volbách v roce 2002 lze i při současném střídání ministrů rozeznat mezi jejich náměstky skupinu nedotknutelných mazáků. Jejich neformálním doyenem by mohl být Eduard Janota z ministerstva financí, o němž se traduje, že bez něj by žádný z šéfů státní kasy nebyl schopen sestavit státní rozpočet. Janota je náměstkem nepřetržitě od roku 1999, ale na odbor státního rozpočtu nastoupil už v roce 1978 a v roce 1992 se stal jeho ředitelem. I Vlastimil Tlustý má v úmyslu si Janotu na úřadu ponechat. Nelze mimochodem vyloučit, že se Janota někdy v budoucnu sám stane ministrem, jako se to loni na jaře stalo jeho předchůdci na pomyslném trůnu náměstků-mazáků Pavlu Zářeckému. Ten byl předtím náměstkem od roku 1990, nejdřív na vnitru, potom v justici a pak zase na vnitru.
Před čtyřmi lety to vypadalo, že už po letošních volbách bude hladce fungovat služební zákon, který měl zamezit politicky motivovaným personálním čistkám na ministerstvech. Nejenže by o obsazení nejdůležitějších postů rozhodovali personální ředitelé, ale i o nich a o státních tajemnících v jednotlivých resortech by se rozhodovalo apoliticky na takzvaném superúřadu čili Generálním ředitelství státní služby. Nicméně zákon byl několikrát odložen, takže ministři mají dodnes pré.
Ústředním tématem prvního týdne Topolánkova vládnutí však nejsou ani personální čistky, ani bévépéčka vozící ústecké děti do školy, ale znovu a zase Jiří Paroubek. Jak herec Jiří Kaiser v opilecké roli klíštěte na záda policistů zavěsil se odstoupivší premiér na hřbet Mirka Topolánka. Střídavě ho lechtá, kouše, hlavně ale provokuje, aby ztrácel nervy. Bleskově oprášená stínová vláda ČSSD doplněná - u opoziční strany poněkud nelogicky - o nestraníky je doslova v patách novým ministrům. Paroubek se Topolánkovi pletl pod nohami i při návštěvě v zahraničí, jím vyvolaná potyčka o přízeň slovenského premiéra Roberta Fica dokonce přehlušila středeční výhru českých fotbalistů v Bratislavě. Aby politický souboj o prvenství neboli premiérství klesl až na úroveň téměř fyzického přetlačování, bylo v této zemi dosud nepředstavitelné. Jak silnou chuť vládnout musí Paroubek mít, riskuje-li prestiž státu v zahraničí a zbylou autoritu politiků u domácího publika! Když šel Václav Klaus nedávno do sporu s Paroubkem o zpackanou návštěvu ruského prezidenta Putina, byla v tom ješitnost. Miloš Zeman podobné kousky dělal z touhy bavit. Paroubek však provokuje ze sportu a pro moc.
Vyprší-li Topolánkovi v době kolem výročí VŘSR premiérský mandát a půjde na Hrad podat demisi, co když se k němu cestou přidá předseda sociální demokracie a řekne si tam o následnictví sám?