Poprivatizační monopoly má umravnit nedokonalý zákon
Letošní rok byl možná pro českou energetiku mezníkem. Padlo konečné a doufejme, že definitivní rozhodnutí o privatizaci elektroenergetiky i plynárenství. Byl schválen nový energetický zákon, který přináší zásadní změnu dosavadních pravidel a vytváří podmínky k tomu, aby se monopol prodeje elektřiny a plynu otevřel konkurenci. Ani letos se ovšem nepodařilo narovnat ceny a odstranit křížové dotace. O narovnání cen energií se pokoušely už minulé kabinety, na úplné odstranění dotací si však netroufly vzhledem k možným sociálním dopadům. A přestože elektřina a plyn podražily za posledních deset let postupně na více než trojnásobek, domácnosti stále platí za tyto energie nižší než nákladové ceny. Největší skok zaznamenaly ceny elektřiny a plynu v roce 1997, kdy se pro občany zvedly zhruba o 35 procent. Vláda Miloše Zemana později toto tempo značně zbrzdila a v posledních dvou letech si troufla jen na mírné, zhruba desetiprocentní přírůstky. Vloni ovšem přijala plán, který počítá s narovnáním cen do roku 2002, a proto nyní začíná toto tempo mírně zrychlovat. Od Nového roku podraží elektřina dodávaná do domácností v průměru o čtrnáct procent a plyn o 24 procent. Prohloubení dotací. Jestliže v elektroenergetice se ohlášeným zdražením daří dotace odbourávat, u plynu se letos naopak kvůli rostoucím světovým cenám prohloubily. Plyn se pro obyvatelstvo naposledy zdražoval v lednu a pro velkoodběratele v dubnu. Nárůst přitom nebyl dost velký, aby pokryl zvýšení nákupních cen. Ty od ledna vylétly o polovinu. Ve srovnání s průměrem minulého roku poskočily na více než dvojnásobek. Výhradní dovozce zemního plynu, firma Transgas, která se vloni s křížovými dotacemi dostala téměř na nulu, tak letos opět přispívá na nízké ceny pro obyvatelstvo částkou, která se blíží osmi miliardám korun. Tyto dotace z plateb inkasovaných za tranzit plynu sice ohlášené zdražení o 24 procent od ledna mírně sníží, zdaleka je však neodstraní. K tomu, aby se opět dostaly na nulu, by musel plyn při nynějších nákupních cenách podražit o více než 36 procent. Energetický kompromis. Nový energetický zákon je o liberalizovaném trhu, na němž jsou jakékoli dotace nepřípustné. Platí od prvního ledna 2001 a v přechodném období do konce roku 2002 se má o narovnání cen postarat vedle vlády i nově ustavený regulátor (EURO /2000). Někteří odborníci upozorňují, že mu tento úkol, který jde proti líbivé vládní politice nízkých cen, může zlomit vaz. Zákon s přesným názvem Podmínky podnikání a výkon státní správy v energetických odvětvích vznikal letos v těžkých porodních bolestech. V průběhu jeho schvalování se zdálo, že nezůstane kámen na kameni. Při projednávání se k němu objevilo přes tisíc pozměňovacích návrhů a Senát ho nakonec Poslanecké sněmovně vrátil. Ta ho v listopadu znovu schválila, šlo ovšem spíše o politickou než odbornou shodu. Vládnoucí sociální demokracie i její smluvněopoziční partner ODS mají dohromady v Parlamentu většinu. Zákon potřebovali dokončit ještě letos, protože je důležitou podmínkou vstupu do Evropské unie. Odložená rozhodnutí. Schválený energetický zákon a s ním související a rovněž nově přijatý zákon o hospodaření s energií má řadu oponentů. Vyčítají mu, že je příliš obecný a některá jeho ustanovení si lze vyložit hned několika způsoby. Tento nedostatek mají odstranit další navazující vyhlášky a prováděcí předpisy. Ty už neprojdou běžným legislativním procesem přes Poslaneckou sněmovnu a Senát, což samo o sobě nevadí. V průběhu projednávání zákona se ukázalo, že pro poslance i senátory je tato právní norma příliš složitá a málo pochopitelná. Jejich diskuse se většinou omezily na marginální a nepodstatné věci. Ve sněmovně se například téměř půl hodiny debatovalo o sídle budoucího regulačního úřadu, na které poslanci postupně navrhli sedm měst (EURO 50/2000). Náměstek ministra průmyslu František Kubelka uvedl, že některé vyhlášky připraví ministerstvo, většinu z nich však bude muset zvládnout nový regulační úřad, jenž vznikne 1. ledna příštího roku. „Čeká nás ještě spousta práce a těžké to bude zvláště pro regulátora, připustil Kubelka. Obchodní ředitel společnosti Schneider Electric a bývalý šéf elektrárenské společnosti ČEZ Jan Vacík upozorňuje, že ani pro vydání vyhlášek nestanovil zákon žádné termíny. I v minulosti se přitom na příslušné vyhlášky čekalo několik let (EURO 13/2000). „Byl to typický příklad, jak odložit současné problémy na neurčito, řekl. Padesát let. Nový energetický zákon přinese do plynárenství i elektroenergetiky změny, které nemají v dosavadní historii těchto odvětví obdoby. Do ryze monopolního prostředí má pustit konkurenci. „Troufám si říci, že je to největší změna za posledních padesát let, říká ředitel energetické politiky ministerstva průmyslu Pavel Brychta. Zhruba před padesáti lety se začali dřívější oddělení a lokální výrobci elektřiny spojovat a budovat společnou přenosovou síť. Výhody jednotné elektrárenská nebo plynárenské soustavy nezpochybní ani nová pravidla. Zákazník si pouze bude moci volit své dodavatele. Trh se přitom bude otevírat postupně, nejprve pro velké a teprve později i pro drobné spotřebitele. U elektřiny má tento proces probíhat v letech 2002 až 2006. U plynu začne až v roce 2005. Privatizace. Největší české energetické firmy, Transgas a ČEZ, by měly příští rok znát své nové majitele. Majorita v těchto páteřních energetických firmách se bude podle vládního rozhodnutí prodávat spolu s akciemi regionálních rozvodných společností. O privatizaci ČEZ a prodeji elektrárenských distribučních společností vláda rozhodla letos 4. října, o Transgasu a plynárenských rozvodných firmách 1. listopadu. Oběma rozhodnutím předcházely několikaměsíční spory mezi klíčovými ministry, šéfem resortu průmyslu Miroslavem Grégrem a ministrem financí Pavlem Mertlíkem. I když měli původně připravit společný návrh, na způsobu privatizace se neshodli a kabinet nakonec posuzoval dvě různé koncepce. A v obou případech, jak u elektroenergetiky, tak i u plynárenství, nakonec zvítězila Grégrova představa společného prodeje akcií. Zavřená vrátka. Mertlíkův úřad naopak prosazoval oddělený prodej páteřních firem i jednotlivých rozvodných společností a argumentoval tím, že se tak otevřou vrátka pro vstup konkurence. O každou z firem se navíc bude ucházet více zájemců, což by mohlo celkově přinést větší výnos než společná privatizace. Ministr Grégr ovšem nakonec kolegy ve vládě přesvědčil „globálním pohledem . V energetice se očekává vlna fúzí a energetiku celé Evropy nakonec ovládne několik velkých nadnárodních firem. Podobný vývoj by čekal i české plynárenství a elektronenergetiku. Při odděleném prodeji jednotlivých firem by se sice v zemi objevili různí vlastníci, později by si však podíly prodali mezi sebou, aby získali vedle výroby a páteřních sítí také regionální distribuční společnosti. Výnos z těchto akvizic by pak místo českého státu inkasovali noví majitelé jednotlivých společností. Kolik to bude? Ministr Mertlík po prohraném privatizačním boji uvedl, že to není žádná tragédie. „Oba návrhy měly přednosti i nedostatky, řekl. Týdeník EURO má ovšem informace, že měl zejména k návrhu privatizace plynárenství zásadní výhrady (EURO 45/2000). Grégrův úřad trvá na tom, že by stát při oddělené privatizaci dostal za energetické firmy mnohem méně než při prodeji odvětví jako celku. Ovšem názory na to, kolik z privatizace získá, se značně liší. Optimistické odhady si pohrávají s částkami převyšujícími 500 miliard korun. Pesimisté tvrdí, že to bude sotva polovina. Už po prvním rozhodnutí o elektroenergetice padala rozdílná čísla. Ministerstvo průmyslu odhadlo, že společná privatizace přinese do státní pokladny až 300 miliard korun. Premiér Miloš Zeman po rozhodujícím zasedání vlády hovořil o téměř 200 miliardách. Mertlíkův úřad v připomínkách ke Grégrovu návrhu uvedl, že se při společném prodeji ČEZ a šesti distribučních firem objeví méně zájemců, a cena se tak srazí „o několik desítek miliard korun . Po schválení privatizace plynárenství už byli vládní představitelé ve svých vyjádřeních opatrnější. Ministr Grégr odmítl očekávaný výnos zveřejnit. Majetek v hodnotě přes 70 miliard korun by se podle některých odhadů mohl při společné nabídce celého odvětví prodat až za trojnásobek. Sliby chyby. Dokončení privatizace politici slibují už pět let. Teď je možná na dosah ruky, má to však dvě podmínky: vláda už nesmí změnit své letošní rozhodnutí a vše musí jít podle schváleného harmonogramu. Zkušenosti z minula ukazují, že v energetice nejsou vládní rozhodnutí ani termíny příliš závazné. O privatizaci energetiky rozhodovala nejprve Klausova a poté i Tošovského vláda. Ta se dostala až k výběru poradců, pak však její mandát skončil. Sociální demokraté se k dokončení privatizace zavázali až na nátlak ODS v dodatku opoziční smlouvy. Kdyby se drželi původních slibů, tak o ní rozhodli už před rokem. Také termíny, které si stanovili pro nynější privatizaci, nedodržují zrovna vzorně. Například pravidla pro výběr poradce, která měli projednat do konce listopadu, přijala vláda u elektroenergetiky až 11. prosince. U plynu je dosud neprojednala.
