Bylo nebylo, před mnoha lety přes Bílé Karpaty a řeku Moravu dorazil do Čech statečný a moudrý Ondřej. A protože ho měl pánbůh rád a nechtěl, aby strádal, nadělil mu Ježíšek malou firmičku, do níž si jedna komunistická pézetka ulila lukrativní smlouvy. Ondřej hezky poděkoval a hezky se o dárek staral. A firem a firmiček přibývalo.
A když těch miliard bylo hodně, tak měl dobrák Ondřej co dělat, aby se nerozdal do poslední koruny a jeho firma nepřišla na buben. Pak ale Ježíšek zjistil, že jím obdarovaní v 90. letech jsou vlastně lumpové. Přišel za Ondřejem a říká: Ondřeji, jsi jediný statečný, moudrý a spravedlivý z těch, kterým jsem v letech devadesátých rozdal dárky. Ostatní lžou, kradou a smilní a ani neděli přitom nesvětí. Já už s tím nic nesvedu. Musíš v tom udělat pořádek.
Jak Ježíšek řekl, tak Ondřej udělal.
Šel do politiky a se svou moudrostí a statečností se pochopitelně stal hned ministrem financí a říkal si, jak se všemi těmi lotry, co neplatí daně, zatočí. Na daně si najal dvě čarodějnice, co se jmenovaly EET a druhá Revers Charge. A státní podniky decimované po léta tuneláři a korupčníky svěřil vychovaným hochům ze své firmičky, o niž se už pranic nestaral a ani v pět ráno po ní nevzdechl. Ani maličkou SMS s pár ču… nebo kre… jejich šéfíkům nad ránem neposlal.
Jenže ti šéfíkové bez dozoru zvlčili, stali se z nich zlí kapitalisti, co se honí za penězi. Druhý rok, co se o ně Ondřej pranic nestaral, jeho firma hanebně vykázala o 40 procent vyšší zisk než v dobách, kdy o ni s takovou láskou a odborností sám pečoval a potřebným rozdával.
A tak si Ondřej řekl, že takhle to dál nejde, a svrhl vládu, v níž sám seděl. Ať si to Ježíšek zařídí, jak chce. A vrátil se na Čapí hnízdo mezi milované žluté lány a ani propisku si na památku nevzal.
A příště si, děti, povíme tu o Šípkové Růžence.
O autorovi| Pavel Páral páral@mf.cz
