Sládci v Anglii proto vyvinuli pivo, které vydrželo drastické podmínky a dorazilo v relativně dobré kondici. Nazvali ho India Pale Ale, neboli světlý „ejl“ (ale) pro Indii. Pivo bylo silné a hodně hořké, protože alkohol a látky z chmele jsou přirozenými konzervanty.
Kvalita piva se zlepšila, ale pořád to nebylo ono. Proto sládci sáhli k poslední možnosti, které se říká studené chmelení (dry hoping) - přidání surového chmelu do hotového piva. Trvanlivost piva dramaticky vzrostla.
Tato historka je všeobecně uznávaná, avšak pravda není tak romantická a za vším je jen obchod a peníze. Koho to detailně zajímá, ať si to vygoogluje.
Čas plynul, svět se „zmenšil“ a dát si v Kalkatě kvalitní pivo přestal být problém. IPA pomalu upadla v zapomnění.
Ne však v USA. Prudérní protialkoholní zákony vytvořily silnou skupinu pivních domovařičů. Ti v roce 1979 vystoupili z ilegality, neboť padl zákon, který zakazoval domácí výrobu piva. Nastal boom minipivovarů a dnes je jich v USA asi pět tisíc. Ty se chtěly odlišovat od normální průmyslové produkce.
Všechno se sešlo. Přestože američtí sládkové podřimovali, chmelaři nespali. Dali světu úžasné aromatické novošlechtěnce jako stvořené pro pivo stylu IPA. Američtí craft pivovarníci styl i studené chmelení vzkřísili. Takže kdo byl v USA a říká, že tam nemají dobré pivo, ten se možná jen nerozhlédl pořádně.
•
O autorovi| Aleš Dvořák, obchodní sládek Budějovického Budvaru
