Křivka indexu průmyslové produkce (ale i tržeb) posledního půlroku připomíná siluetu skokanského můstku. Ovšem happy end, kdy se nový Raška mocně odráží k veleskoku, zní dnes víc než dřív jako pohádka, ne-li sci-fi. Špatná nejsou jenom čísla, ale i jejich okolnosti. K právem zmiňovanému nepříznivému působení loni silné koruny lze stejně oprávněně přidat oslabení poptávky doma i za hranicemi. Stále naléhavější je ovšem dojem, že finanční situace mnoha firem, včetně těch největších, je horší, než se nám vůbec zdálo a potom už o konjunkturálních cyklech nemá cenu hovořit. Ostatně skutečnost, že vytrvale snižované úrokové sazby prakticky neměly dopad na úvěry, také o něčem svědčí.
Nejlepší současnou zprávou pro tuzemský průmysl není předpoklad dalšího slábnutí koruny, Šloufův plán na státní znásobení kamarádovy investice do Chemapolu ani to, že ve sporu o revitalizační program přepral Mertlík Grégra. To všechno jsou marginálie ve srovnání se závazkem vlády urychlit vstup zahraničních strategických investorů do obou polostátních bank. Hlavní cestou k revitalizaci výrobní základny je její kýžená restrukturalizace a to bude řezničina, která chce začít znovu od roku nula.
