Pokud akcionář nechce, aby firma fungovala, fungovat nebude, říká auditor DPP, který byl z podniku odstraněn za podivných okolností
Když odjížděl Lukáš Wagenknecht ze schůzky s týdeníkem Euro na pražském Andělu, šel si koupit jízdenku. To předchozího půl roku dosavadní auditor Dopravního podniku hlavního města Prahy (DPP) dělat nemusel. O zaměstnaneckou průkazku přišel spolu s výpovědí na konci října, protože se při své práci na auditu trasy metra A dotkl citlivého místa v hospodaření městské firmy – možného pochybení společnosti Inženýring dopravních staveb (IDS), v minulosti personálně propojené s magistrátem prostřednictvím radního Jiřího Pařízka (TOP 09). Ředitel dopravního podniku Jaroslav Ďuriš ale patrně jméno Wagenknecht ještě párkrát uslyší.
* Byl jste překvapený, že jste v DPP dostal výpověď?
Jít s barvou ven je velké riziko a v tomto světle chápu, že mě vyhodili. Zbavovat se auditorů je ale krátkozraké. Teď jsem byl na konferenci v Německu, kde bylo řečeno, že 90 procent chyb se odchytá vnitřním kontrolním systémem, tedy především interním auditem. Udání nebo odposlechy jsou jen malé procento. žalobu. Nemohu se nechat veřejně dehonestovat. V interním auditu máte především své profesní jméno a objektivitu.
* Co řekl pan Ďuriš jako důvod vám osobně?
Důvod mi sdělen nebyl a ani ve výpovědi není uveden. Bylo mi řečeno, že moje práce je dobrá, a byla mi nabídnutá jiná forma spolupráce.
* Tomu nerozumím. Buď pracujete špatně a dostanete padáka, nebo dobře a pak nebudete vyhozen předposlední den zkušební doby.
Ani já jsem tomu nerozuměl. Ale obecně by prý byly možné dvě varianty: buď bych pracoval na IČO, nebo přes nějakou auditorskou společnost.
* Proč jste odmítl?
Mohl bych to chápat jako určitou formu korupce. Doufám, že taková praxe není v dopravním podniku standardní. Nakládá přece s veřejnými prostředky a je tu také povinnost péče řádného hospodáře.
* Radní pro dopravu a předseda dozorčí rady Jiří Pařízek se od vaší výpovědi distancoval
To je standardní věc ve vyspělých západních zemích, v Česku tuto praxi aplikují zejména soukromé firmy. Pan Ďuriš ale chtěl, aby byl interní audit podřízen přímo jemu.
* Pociťoval jste tlak na to, jak má vypadat konečný závěr auditu?
Ne. Žádné zákulisní schůzky neproběhly. Snad jen vtipná historka, kdy do mé kanceláře přišel jeden odborový boss, představil se jako rádce pana Ďuriše a sdělil mi, že budu pod ředitelem a to je hotová věc. Jindy mi zase oznámil, že dopravní podnik je politicky řízená firma, takže i audit musí podléhat politikům a že se mám zajít zeptat na Mariánské náměstí, jak to má vypadat. Některé zábavné výroky jsem si pak začal zapisovat. Třeba tenhle: „Současné fungování interního auditu vybočuje z toho, co bylo u předchůdců. Je otázka, jestli je na to podnik připravený. Rozhodující slovo musí mít generální ředitel, interní audit přece nemůže být stát ve státu.“ Připadalo mi to jako v bizarním filmu ze sedmdesátých let.
* Další část auditu měla být odevzdána ve čtvrtek 31. října?
Už jsem ji nedokončil.
