Jaká je dnešní řecká kuchyně, nebo lépe, jak nám ji představují ve vychvalované restauraci? Nejlépe bude zjistit to na vlastní kůži.
Na antickou dobu dávných Řeků se tu moc nehraje. Slavné časy připomíná jen obraz Akropole na stěně letní zahrady. Jinak je Taverna Olympos na pražském Žižkově obrazem současné gastronomie slávou opředené země.
Nedejte se odradit první místností hned za vchodem. Ani malby na stěnách, ani strop z bílé plachtoviny nedokážou při vší snaze skrýt atmosféru žižkovského činžáku. Raději proto pokračujte úzkou chodbou do nitra domu. Pokud vytrváte, zčistajasna se vám otevře pohled do zimní zahrady plné světla a propletence hlasů znějících o stupínek halasněji, než jsme zvyklí. Zapadající slunce proniká celoskleněnými stěnami a na prostě prostřených stolech kreslí podlouhlé stíny. Od židlí obsazených hosty mnoha národností se nesou útržky nesrozumitelných hovorů, z rozložitého grilu stoupá proužek masem a bylinami vonícího dýmu a proplétá se lokálem, uličkami hbitě proplouvají číšnice a číšníci v černém – ještě nedávno jediné barvě řeckého venkova. Na tácech balancují hory talířů, které obsluhující bezchybně servírují adresátům.
V doprovodu vína nevína
Chcete-li si zplna užít co nejvíce z této dílem omamující, dílem hektické nálady, posaďte se do kouta. Při volbě jídel, při čekání na ně i během pozvolného popíjení máte totiž všechen ten ruch pěkně na očích. A zdánlivý chaos na baru, kdy personál vyřizuje objednávky a barman chystá sklenice plné letního osvěžení, začne pomalu dávat smysl.
Do toho vstoupí éterická servírka a s nakažlivým úsměvem předkládá první chod. Díky tomu se přede mnou objevuje dubový salát s chobotnicí, který jsem si objednal na doporučení. Pouhý pohled nabízí neobyčejný zážitek: listy několika barev ozdobené kapkami třpytící se vody, zpod nich vyčuhující rudá dračí očka minirajčátek, sem tam se zaleskne oválek šedozelené olivy mastné olejem. Salát vyhlíží svěže, sebevědomě. Do toho patří ještě proužky červené cibule, hlavně však na kousky nasekaná chapadla chobotnice. Ovšem jaké chobotnice! Podle jejich tloušťky muselo jít o slušně velký exemplář.
Co všechno tahle směs způsobí na patře? Malou erupci chutí, pestrou a atraktivní, s dlouhým dozněním, jež navodí tu správnou atmosféru taveren na plážích řeckých ostrovů. Křehké listy salátů, vůbec ne dominantně hořké, připraví entrée pro nástup masa hlavonožce. A zde se odehraje jisté překvapení. Chobotnice připravená „na teplo“ je spíše vlahá než studená, díky čemuž se její výraz teplotou zjemnil. Vrchol nastává, když se lahodná chuť homogenního masa plného odérů moře spojí se vzdušným projevem salátů a potvrdí sebevědomý vzhled pokrmu. Do téhle prosté kombinace vzápětí promluví cibulka. Neštípe, zato její lehce pikantní nasládlý vstup oživí chuť, dodá jí vzletu. Rajčátka celek obestřou nenapodobitelným výrazem, jaký tyto plody nabízejí jen ve středomoří, olivy se projeví nezbytnou razancí. Olejovitá, natrpklá příchuť vnese do harmonie něco samolibé suverenity.
Pokud má být tenhle vstup do řecké večeře úplný, dopřejte si doušek retsiny. Svíravá, ne každému příjemná příchuť pryskyřice probudí patro, naladí senzory na přísun dalších lahůdek a nové sousto báječného salátu potom vyzní až mazlivě. Přestože možná nejste milovníky tohoto svérázného „vína nevína“, myslím, že jednou za čas se hodí.
Aspoň dětskou porci
Nedat si v řecké hospodě jehněčí, to je provinění z nejtěžších. Není proto divu, že se přede mnou po krátké pauze objeví talíř s neobvyklým papírovým uzlíčkem. Z něho se line vůně parádní a široká jako paví chvost. To uvnitř se jmenuje kleftiko a jsou to kousky jehněčího, pečené spolu s bramborami a spoustou zeleniny v papíru, v němž mi krmi předložili.
Tohle je hodně nezvyklá pochoutka. Navzdory přítomnosti báječných brambor, lákavé zeleniny a mladého masa v něm hraje hlavní roli šťáva, do níž to nejlepší ze sebe vložilo každé kolečko mrkve, každý půlměsíc rajčete i každá kostička masa. Proto má šťáva neuvěřitelnou sílu a bohatství výrazu a proto ji musíte přibrat do každého sousta. Bez ní je zelenina poloviční a maso na pokraji vysušení. Teprve s onou kouzelnou, nebetyčně koncentrovanou šťávou dostává pokrm kýžený výraz a plnou, přebohatou chuť. A ta vás nutí znovu a znovu nabírat plné lžíce té lahůdky pouze s kouskem vonícího masa, až zjistíte, že k bramborám už nezbyla ani kapka.
Nechci být za kacíře, ale ono se zase tolik nestane. Brambory, byť výborné, jsou přece „pouhými“ bramborami. Ve skvěle sehraném týmu na ně tentokrát zbylo místo na lavičce náhradníků.
Podobně jako Řekové vynikají v úpravách jehněčího, nelze si nechat ujít ani jejich mletá masa a jídla z nich. Jelikož ochutnávku nelze oželet, objednávám, ač již plně nasycen, ještě dětskou porci válečků z hověziny sutzukakia. Tmavé válečky, z nichž po rozříznutí prýští tučná šťáva, chutnaly znamenitě. Maso se v ústech jen rozpouštělo, atraktivně kořeněné s neznásilňujícím partem cibule. Navíc s chladivým tzatziki nebo lžičkou jarního salátu dostalo punc až marnivosti, jež dala zapomenout na tukem poznamenaný projev „mletiny“. Jen jsem litoval, že kapacita mého značně zaplněného žaludku nedovoluje pozřít celou porci.
Něco malého s sebou
Zakončení večera jsem pojednal znovu čistě řecky, a sice prostřednictvím chalvasu a sklenky tsipoura. V případě chalvasu, té směsi ořechů semínek, bylin a medu, mi po prvním soustu bylo jasné, že ho „nedám“. A to jakkoli sametově a příjemně sladce chutnalo. I když to nerad vidím a ještě méně rád dělám, nechal jsem si dezert zabalit. Teprve po dvou třech hodinách, kdy tsipouro – v porovnání s grappou ostré a rurální – udělalo v žaludku pořádek, jsem si na chalvasu pochutnal.
Závěr provázela prazvláštní vůně řecké kávy, připomínající trochu zatuchající bramborový sklep, navíc se spoustou cukru. Takový výraz může našinci chutnat snad jen v polotemných tavernách na ostrovech. K plnému prožitku z večeře v Taverně Olympos mi chybělo právě to jediné: záplava alabastrově bílé barvy malých kostelíků proložená nebeskou modří, jakou neuvidíte nikde jinde mimo oblohu nad Kykladami.
Plusy
+ příjemné prostředí na obou zahradách
+ hodnověrná kuchyně, výrazně typická
+ sympatická obsluha, naoko ledabylá, přitom však vše stíhající a zdravě úslužná
+ působivé dobové obchodní cedule na stěně jedné z místností, i modrobílá stará pec v zahradě
Minusy
mně nepochopitelné eloxované hliníkové nádoby s vínem, nevzhledné a navíc mnohdy již notně ošlé
– v jednu chvíli koncentrace mnoha příliš zpovykaných dětí a stejně tolika příliš tolerantních rodičů
Taverna Olympos
Kubelíkova 9, 130 00 Praha 3
tel.: +420 222 722 239
e-mail: rezervace@taverna-olympos.eu
http: www.taverna-olympos.eu
Otevírací doba Po–Ne 11.30–24.00
Kuchyně řecká
Země původu nabízených vín Řecko
Výběr z jídelního lístku
Salát filet tresky se zeleninou a jogurtovou zálivkou 160 Kč
Pečené kapie na grilu plněné fetou 150 Kč
Chaloumi zapečené s rajčaty 175 Kč
Suvlaki mix 215 Kč
Telecí špíz 290 Kč
Jehněčí kotletky 290 Kč
Paputsaki (lilek plněný mletým masem, krém, rajče) 265 Kč
Tas kebab (kousky hovězí roštěné zapečené v misce s cibulí a zeleninou) 240 Kč
Jehněčí kotsi (jehněčí kolínko pečené s hráškem a bramborami) 270 Kč
Vinné listy plněné rýží 180 Kč
Kalamari Olympos plněné mořskými plody 350 Kč
Ryba pro dva (cca 1–1,5 kg) – red snapper nebo pražma královská 120 Kč za 100 g
Kantaifi (vlásky z jemného listového těsta plněné medem a ořechy) 90 Kč
Výběr z vinného lístku
Amalia Brut Méthode Traditionnelle 700 Kč
Agioritikos 560 Kč
Petrines Plagies 690 Kč
Biblia Chora 760 Kč
Château Nico Lazaridi 790 Kč
Amethystos – fumé 940 Kč
Gerovassiliou Chardonnay 950 Kč
Santorini Sigalas 820 Kč
Agioritikos rosé 560 Kč
Vin de Crete 320 Kč
Naoussa Grande Reserve 590 Kč
Rapsani 630 Kč
Merlot Chalkidiki 710 Kč
Biblia Chora rosé 2008 760 Kč
Abaton 1450 Kč
Syrah Gerovassiliou 1650 Kč
Kormilitsa Golg 5500 Kč
