Námořní jachting získává stále více příznivců i ve vnitrozemské České republice. V tradičních jachtařských destinacích pluje stále více lodí pod českou vlajkou. Například v Chorvatsku se těžko najde přístav, ve kterém by na některé z lodí nevlál červenobílý prapor s modrým klínem.
Rekreační námořní jachting je atraktivní alternativou jak pro klidnou rodinnou dovolenou s malými dětmi a psem, tak vzrušujícím „adrenalinovým sportem pro skutečné dobrodruhy. Plachetnice se dokáže s napnutými plachtami lehce pohupovat na klidné hladině, ale někdy se také řítí proti vlnám v silném náklonu za praskotu plachet a ječení větru. Moře je živel, který nabízí romantiku i hodně drsné podmínky, a je na příznivcích námořního jachtingu, aby se zejména volbou termínu a místa plavby rozhodli, kterou z jeho tváří chtějí poznat.
Některé cestovní kanceláře v Česku prodávají místa v okružních zájezdech na plachetnicích. Většinou jde o patnáct a více metrů dlouhé dřevěné dvoustěžníky staršího data výroby, na kterých jsou účastníci zájezdu ubytováni v jednoduchých kajutách v podpalubí a v úrovni paluby jsou společné prostory (sociální zařízení, restaurace). Pokud se sejde dobrá parta lidí (například potápěčů), může být takový výlet na plachetnici zajímavou zkušeností. Je ovšem nutné počítat s tím, že podmínky pro život na lodi jsou dost prosté a plachty se většinou nevytahují, spíše se pluje pomocí motoru. Rovněž je dobré vědět, že o trase plavby, zastávkách a koupání rozhoduje majitel lodě.
Další možností, jak strávit čas na jachtě, je pronajmout si plachetnici s kapitánem. Většina společností, které pronajímají plachetnice, nabízejí i službu „skippera–kapitána . V tomto případě nese kapitán za loď odpovědnost a loď řídí po dohodnuté trase na základě požadavků posádky a aktuálních podmínek. Někdy se stará také o nákup a přípravu stravy. Posádka se i tak do řízení lodě většinou zapojí (například při přistávání a uvazování), protože jen jeden – byť velmi zkušený jachtař – všechnu práci na kajutové plachetnici většinou nezvládne. Největší nevýhodou této varianty je nedostatek soukromí při pobytu v relativně malém prostoru plachetnice a v přítomnosti cizího člověka – najatého kapitána. Rizikem je i výběr vhodného kapitána (mělo by jít skutečně o profesionála, důležité jsou hlavně jeho zkušenosti v dané oblasti a s požadovaným typem lodi, ale také nekonfliktní povaha). Navíc služby kapitána nejsou nejlevnější, stojí většinou 100 až 300 DEM na den.
Stále více zájemců o jachting se snaží získat vlastní kapitánský průkaz i zkušenosti pro samostatné řízení plachetnice na moři. Nabídka pobytů na plachetnici spojených se získáním kapitánských průkazů je na českém trhu poměrně široká. Zkušení „mořští vlci se shodují, že za dobu kratší než jeden týden není možné získat ani základní dovednosti a znalosti z teorie a praktického ovládání lodě. Proto kursy kratší než týden nelze doporučit. Pokud jste v časové tísni, mnozí organizátoři kursy rozloží na několik víkendů.
Pro řízení rekreační plachetnice se nejčastěji nabízí kapitánský průkaz „český – tedy průkaz způsobilosti k vedení námořní jachty vydávaný ministerstvem dopravy a spojů – a „chorvatský (Boat Leader s Licence of Competency), který vydává chorvatské ministerstvo námořnictva, dopravy a spojů. Kapitáni komerčních lodí, trajektů, pravidelných linek procházejí z pochopitelných důvodů mnohem složitějším procesem získání oprávnění k vedení lodi.
Mezi českou jachtařskou veřejností se vedou vleklé spory o tom, který z průkazů je ten správný pro české kapitány rekreačních plachetnic. Nechceme uvádět teoretické argumenty ani jedné ze stran tohoto sporu, zaměříme se pouze na praktické otázky, které mají vliv na půjčení plachetnice.
Charterové společnosti (pronajímatelé plachetnic) v Chorvatsku, Francii, Irsku, Karibiku a Řecku nám na chorvatský kapitánský průkaz neodmítly plachetnice půjčit. Největší pronajímatele plachetnic zajímají především zkušenosti, ne průkaz.
Nepříliš známým faktem je, že největší světové charterové společnosti si vyhrazují právo posoudit schopnosti každého zájemce o vypůjčení lodi a až potom rozhodnout, zda mu loď půjčí. A to bez ohledu na kapitánské průkazy, které zájemce vlastní. Pro posouzení jim slouží například poměrně komplikovaný dotazník, v němž zájemce například popisuje své předchozí zkušenosti s ovládáním plachetnice stejné kategorie, o jejíž vypůjčení má zájem. Dotazník se vyplňuje už při rezervaci lodě. Tento přístup se zdá být nejlogičtější, protože jak v zájmu provozovatele a poskytovatele pronajímané jachty, tak v zájmu kapitána a posádky je především bezkonfliktní průběh smluvního vztahu a bezpečnost osob i vypůjčené lodi. Je docela pochopitelné, že v zemích, kde je námořní jachting tradičním sportem (jako například v Austrálii), se lodě půjčují bez ohledu na vlastnictví průkazů, pokud zájemce o loď zjevně prokáže znalost místních jachtařských zvyklostí a svoji schopnost loď ovládat. Avšak pro Českou republiku, v níž zkušenosti z námořního jachtingu nemá téměř žádný zájemce o námořní plavbu, se absolvování dobrého „kapitánského kursu zdá být nejlepším způsobem pro získání alespoň základních praktických i teoretických dovedností kapitána.
Pro činnost kapitána plachetnice platí jasné zásady, které vycházejí jak z mezinárodního práva, tak z práva zvykového (mimochodem platí i na souši často citovaná poučka, že kapitán musí opustit potápějící se loď jako poslední). Pokud kapitán poruší svoje povinnosti (například způsobí kolizi pod vlivem alkoholu) a ohrozí zdraví osob či majetek, může mu hrozit postih jak soudní, tak finanční (od pojišťovny).
