Prostřednictvím „psožroutství“ se dal dokonce vyjádřit názor na sousední - nepříliš milovaný - národ, přesně tak, jak to roku 1909 učinil Opavský týdeník, když v zábavné rubrice informoval o fiktivním reklamním sdělení jisté hospody: „Pro německé hosty budeme míti vždy potravu starých Germánů: žaludy, bukvice, syrové psí maso a nefalšovanou medovinu ze starých podpatků připravenou.“ Tfujtajxl.
Přesto se psi jedli a psí sádlo škvařilo. Stačí hledat ve starých novinách. Tak třeba „v jednom hostinci pod strahovskou branou“, servírovali podle Pražského denníku v únoru 1867 psí maso, a to ke smůle jistého učitele z Břevnova, jenž do lokálu zabrousil s velkým psem, který „byl do kuchyně vlákán“. Roku 1902 ukradl prozměnu tkadlecký učeň Jan Šubert v Cukmantli (Zlatých Horách) tamnímu obchodníkovi „bernardinského psa, kterého si majetník cenil na půltřetího sta korun“. Odvedl jej pak ke známým, kde ho upekli a snědli, za což dotyčný od zemského soudu v Opavě vyfasoval tři měsíce těžkého žaláře.
Nejhůře však psům bývalo v době hladu.
Psí jatka
První světová válka netrvala ještě ani půl roku a noviny už psaly o jedení psů. „Stává se nyní v Prostějově psí maso potravinou, jejíž odbyt vzrůstá. Krmiti většího psa přijde draho a majitelé tohoto zdomácnělého zvířete zbavují se ho prodejem, nebyl-li jim pes ještě jinak potřebný než jako pouhý hlídač,“ vysvětloval Český deník v lednu 1915.
Psovská historie. Se psy kšeftoval už spisovatel Jaroslav Hašek
O měsíc později odhalilo četnictvo podle Národní politiky v Židenicích „psí jatka“ ukrytá v domě „Františka Koudelky, jinak Divokého a též Devátého zvaného“. Zabil prý asi „30 psů, z nichž maso ve svém okolí asi 20 odběratelům prodával“. V létě toho roku byla pak psí jatka nalezena i jinde - v Trnovanech u Teplic, v Moravské Ostravě či v Komíně u Brna, kde jistý muž kupoval větší psy a „maso vysekával“. Jen v červenci jich prý zabil asi 70: „Kilogram psího masa prodával za 2 k 40 h, sádla za 4-5 k, podle kabátu kupujícího.“
Těšit nás však může, že zjevně kruté zacházení se psy bylo nepřípustné už tehdy. Když v říjnu 1909 holičský mistr Josef S. střelil v Plzni psa kvůli sádlu (užívalo se na plicní neduhy včetně tuberkulózy) flobertkou tak nešikovně, až „děsně vyl“, vyvolalo to podle Plzeňských listů „velkou nelibost v obecenstvu“ a dotyčný kruťas „byl oznámen pro týrání zvířat“.
Čtěte také:
Zlatý chlup. Jak čeští byznysmeni vydělávají na čtyřnožcích
Hi-tech obojky, psí Airbnb. Nové technologie oslovují i pejskaře
Pramáti všech krizí. Krach vídeňské burzy z roku 1873 pocítil celý svět
Máme maso a zas maso. Za první republiky bylo statusovou záležitostí
