Velké množství dat, automatizace a prodloužená doba dožití zásadně mění pojistný trh, říká generální ředitel UNIQA pojišťovny pro český a slovenský trh
Evropská pojišťovací skupina UNIQA patří k významným hráčům i na českém trhu. To potvrzuje i fakt, že generální ředitel společnosti UNIQA pojišťovna Martin Žáček byl v soutěži Pojišťovna roku již třikrát zvolen Pojišťovákem roku. Týdeník Euro hovořil s Martinem Žáčkem, který kromě Česka řídí i společnost UNIQA na Slovensku, o vlivu nástupu moderních technologií a prodlužování doby dožití na pojistný trh.
* Technologické trendy razantně mění finanční služby, ovlivňuje to pojistný trh?
Vývoj na trhu technologií a dat je velmi rychlý, dalo by se říci až exponenciální. To se promítá i do pojišťovnictví, kde rychlý pokrok využíváme ve prospěch nás i klientů. Typickými příklady jsou biometrický podpis smluv, digitalizace zpracování smluv či vznik elektronických klientských platforem umožňujících online sledovat řešení pojistných událostí. Dalším stupněm bude využití robotiky, možnost vykonávání rutinních operací, jako například fakturace, pomocí umělé inteligence. I proto se v pojišťovnictví objevil pojem InsurTech. Důvodem, proč zatím nedošlo u pojišťoven k tak razantním změnám jako díky FinTechu v bankovnictví, jsou obrovské regulatorní nároky, potřeba velké kapitálové vybavenosti, kterou musíte mít pro vstup na pojistný trh, ale i určitá konzervativnost našeho oboru. Nicméně i v pojišťovnictví vznikají například peer-to-peer projekty. Často skloňovaným příkladem je pojišťovna Lemonade v USA s vysoce automatizovanou likvidací pojistných událostí, první takový subjekt máme i v Česku. Tímto způsobem je ale možné nabízet jen jednoduché produkty, které není složité vysvětlit a kde není potřeba žádné větší poradenství, typu cestovního pojištění, povinného ručení nebo havarijního pojištění.
* Zároveň mají pojišťovny díky rozvoji technologií o svých klientech stále více informací, projevuje se to v jejich tarifikaci?
Plně souhlasím, máme stále více údajů a jsme je také schopni v reálném čase zpracovávat. Dobrým příkladem je povinné ručení, zde se v době demonopolizace trhu brala v potaz jen kubatura vozidla, pak přibylo stáří řidiče, jeho bydliště a dnes již vyhodnocujeme dvě desítky parametrů. Stále více se prosazují i telematická data. Například i UNIQA má pojištění automobilů s telematickou jednotkou SafeLine, která jednak zajišťuje v případě nehody řidiči rychlou pomoc, ale také mu pomáhá ušetřit. Díky SafeLine přesně víme, kolik jednotliví řidiči za rok najedou kilometrů, a ti s menším nájezdem platí nižší pojistné. Dalším stupněm bude možná tarifikace nejen dle nájezdu kilometrů, ale i dle způsobu jízdy, protože telematické jednotky jsou schopny dodat přesné údaje. Velkou změnu bude představovat nástup autonomních, samořiditelných vozů, kde se řeší otázka, kdo bude za nehodu zodpovědný. S největší pravděpodobností to bude výrobce, který bude muset být pojištěn.
* Promítají se technologie i do oblasti tarifikace životního pojištění?
Zcela určitě, řada lidí nosí chytré náramky sledující pohybovou aktivitu, nově začínají měřit i srdeční frekvenci a předávat data zdravotním pojišťovnám. A čím více máme dat, tím jsme schopni lépe posoudit rizika u každého klienta. Nyní tak lze bonifikovat klienty, kteří se o své zdraví starají a chodí na pravidelné zdravotní prohlídky.
* Velkým tématem je internet věcí, promítne se také v pojišťovnictví?
Toto je zásadní téma pro neživotní pojištění – velká část nových spotřebičů je již nyní online a je schopna podávat hlášení o své poruše, což může vést k úplnému předcházení škodám nebo alespoň k podstatnému omezení jejich rozsahu. Například kotel na chalupě vám sám oznámí závadu a také si zavolá opraváře. Obdobně existují například koupelnová čidla, která v případě vytečení pračky vysílají signál majiteli nemovitosti, a ten si tak objedná asistenční službu, která je nyní již standardně součástí kvalitního pojištění domácnosti.
* Je zřejmé, že tyto informace usnadňují fungování pojišťovnám, ale nevnímají to někteří lidé jako přílišné zasahování do jejich soukromí?
Určitě se ochota klientů sdílet tyto informace liší, a to zejména podle věku. Pro generaci mých dětí je používání technologií a sdílení informací zcela standardní a nijak se mu nebrání. Takto moderní technologie vedou i k větší individualizaci pojištění, pojistných podmínek a pojistného. Nicméně upozorním na zajímavý aspekt, někteří klienti se dívají na telematickou jednotku ve voze jako na velkého bratra, který je sleduje, přitom s sebou standardně vozí mobilní telefon. Jejich operátor tak zná každý jejich krok. Navíc telematická jednotka jim může v případě nehody zachránit život. Údaje jsou u nás uchovávány velmi bezpečně, v drtivé většině mnohem bezpečněji než u samotného klienta. Také každý přístup ke klientským datům v pojišťovnách je zaznamenáván, aby se zabránilo jejich zneužití. Nakládání s klientskými údaji v pojišťovnách velice přísně upravuje legislativa a v příštím roce dojde ještě k dalšímu zpřísnění této úpravy.
* Zásadní pokrok nedělají jen technologie, ale i zdravotnictví. Lidé se dožívají vyššího věku, co to znamená pro pojišťovny?
Nárůst doby dožití je hned vedle pohybu úrokových sazeb něco, co velice ovlivňuje pojistný trh. Prodloužení délky života pojišťovnám na jednu stranu pomohlo. Snížilo se totiž riziko smrti, což vede k redukci výplat pojistných plnění. Na druhé straně pojišťovny stejně jako penzijní společnosti vyplácejí renty, často doživotního charakteru, což znamená nárůst vyplácených částek. A to není všechno – s prodlužováním délky života souvisí i skutečnost, že máme stále se zvětšující skupinu potenciálních klientů seniorního věku. Ti jsou zpočátku ještě velmi aktivní – déle řídí auto, jezdí na dovolenou a mají i větší disponibilní příjem. Například po roce 1990 byl hranicí pro cestovní pojištění věk někde mezi 65 až 70 lety klienta, dnes běžně pojišťujeme na cesty osoby kolem 75 let ještě bez výrazné přirážky. Nicméně tato seniorní klientela postupně potřebuje zajistit takzvanou dlouhodobou péči. Jedná se o jakousi dlouhodobou obsluhu zajišťující možnost důstojného dožití pro lidi s postupně klesající soběstačností. A úkolem pojišťoven je připravit produkty tohoto charakteru. Dalším dopadem prodlužování doby dožití je změna struktury populace. Donedávna významná skupina třicátníků a čtyřicátníků, kteří zakládali rodiny a brali si hypotéky, postupně odrůstá a nově podíl tohoto segmentu trhu v populaci nejen klesá, ale má už také poněkud jiné preference. A my jako pojišťovny musíme přemýšlet o tom, jaké produkty a komu v průběhu dalších deseti nebo patnácti let nabízet.
