PŘEDSEDA ČESKÉ ADVOKÁTNÍ KOMORY VLADIMÍR JIROUSEK - V současné právní džungli se obtížně vyznají i advokáti. „Nad stanovisky a rozhodnutími některých orgánů člověk často jen kroutí hlavou. A někdy za nimi cítí korupci,“ říká šéf advokátní komory. Hodně si slibuje od reformy české justice.
Jak hodnotíte nový insolvenční zákon?
Je určitě lepší než původní zákon o konkurzu a vyrovnání.
Myslíte si totéž i o celé reformě české justice?
Ano. A domnívám se, že si česká společnost neuvědomuje, o jak podstatnou práci se jedná. Po loňském oficiálním nastartování reformy jsem téměř nezaznamenal, že by si toho někdo z médií všiml. (Profit se reformě podrobně věnoval v čísle 46/2007 – poznámka redakce.)
Současný stav právních předpisů bývá přitom často terčem ostrých kritik. Nepřehlednost zákonů dokáže i podnikatelům podstatně ztížit život. Nemají z toho ale advokáti spíše radost?
Současná legislativní džungle neposkytuje právní jistotu ani advokátům. Samozřejmě jim to ztěžuje poskytování právní služby klientům. Ani pro advokáty tak tento stav není příjemný. Pohybovat se v tom pralese totiž není žádný med.
Schopnost předvídat rozhodnutí správních orgánů a soudů je dnes největší deviza. Ale myslím si, že ji nikdo nemá. Nad stanovisky a rozhodnutími některých orgánů člověk často jen kroutí hlavou. A někdy za nimi cítí korupci.
Všichni rozumní advokáti si podle mě musí přát, aby byly rekodifikační procesy dokončeny. A předpokládám, že práce nám pak rozhodně neubude.
Jste s průběhem reformy spokojen?
Zaplaťpánbůh, že dnes máme ministra, který na své ministerstvo nepřišel proto, že na něho jiné nezbylo, ale protože chtěl. Přišel s vizí a s lidmi, kteří dřou na tom, aby ji uskutečnili. Jsem rád, že je to Jiří Pospíšil – umí naslouchat všem, jichž se reforma týká. I advokátům, kteří se na reformě jako odborníci aktivně podílejí.
BURZA BYLA JEN SPROSTÉ SLOVO
Není na reformu téměř dvacet let po revoluci trochu pozdě? Neměli jsme ji mít už dávno za sebou?
Mnohdy si neuvědomujeme, že generace, která měla nastolit a zároveň aplikovat právní režim relevantní demokratickému státu, která to měla v rukou, se to nikdy nikde neučila. Nás ve škole například nikdo neučil obchodněprávní problematiku v tržních vztazích. V rámci výuky marxismu-leninismu jsme se maximálně doslechli, že burza je sprosté slovo. A to bylo vše.
Bylo by spíš zvláštní, kdyby ty zákony byly dokonalé hned od začátku. Tím samozřejmě nechci říct, že nebylo možno postupovat efektivněji. Ale po bitvě je každý generál. Raději pozdní reforma, než žádná reforma.
Znamená to, že se již brzy dočkáme přehlednějších právních předpisů?
Já bych byl opatrný a změny neuspěchal. Už máme poměrně stabilizovanou judikaturu. S ohledem na to lze i přes komplikovaný legislativní základ říci, že dnes se může odborník v českém právu orientovat poměrně slušně. Situace je tedy relativně dostačující k tomu, abychom tvorbu kodexů neuspěchali.
Je třeba si uvědomit, že nové kodexy by neměly platit deset nebo dvacet, ale padesát nebo sedmdesát let. Proto není podstatné, zda bude proces jejich tvorby završen v roce 2010 nebo 2012.
K OSMI TISÍCŮM ADVOKÁTŮ PŘIBUDE DALŠÍ STOVKA
V březnu se uskutečnily další advokátní zkoušky. O kolik díky nim vzroste počet advokátů?
Březnové zkoušky skládalo 187 koncipientů, z nichž 35 neprospělo. Ne všichni se ovšem rozhodnou složit slib. Teprve ten z nich totiž udělá advokáty. Zhruba tedy můžeme předpokládat, že jich letos na jaře přibude více než sto.
Členství v České advokátní komoře je povinné. Kolik advokátů nyní sdružujete?
Přes osm tisíc advokátů a okolo tří tisíc koncipientů. Ve srovnání se začátkem devadesátých let, kdy nás bylo i se Slováky necelých osm set, je to skutečně vysoké číslo.
Máme v Česku advokátů dostatek?
Advokátní stav je liberální. Proto v něm nikdo nikomu nebude zakazovat, aby se stal advokátem. Uživíš se, nebo se neuživíš. Je to jen věc konkurence. V Izraeli, který má méně obyvatel než Česko, je advokátů 25 tisíc. V Německu jich je 150 tisíc. Já bych hranice rád nastavil, jenže to by šlo proti liberálnímu duchu advokacie.
Napadá vás nějaký konkrétní způsob, jímž by bylo možno hranice stanovit?
U nás bohužel platí, že stanete-li se dnes advokátem, již zítra si můžete vzít koncipienta. Cílem tří let koncipientury je přitom naučit se používat to, co si právník nastudoval na fakultě. A k tomu je třeba mít zkušeného školitele. Jenže v Česku se tato nutnost občas obchází.
Kamarád ze studií se po třech letech od skončení školy stane advokátem. Své bývalé spolužáky vezme jako koncipienty. Zaměstnává je, ale neplní úlohu školitele. Nedozoruje je. Tím vlastně neplní povinnosti stanovené předpisy, které upravují výkon advokacie. Jeho koncipienti pak nemají příležitost naučit se to, co by se naučit měli. Například v Anglii si může advokát koncipienta vzít až po pěti letech praxe.
Myslíte tím, že jsou advokáti, kteří se pohybují až na hranici zákona? A těm je pak dobré se vyhnout?
I dobrý advokát musí jít na hranici zákona. Jde spíš o způsob, jakým práva a nároky klienta prosazuje. Někteří advokáti to dělají s elegancí a šarmem. Pak jsou také „advokáti-kovbojové“. Urputní bojovníci vhodní pro případ sporů. Úkolem advokáta by ale mělo být spíše klienta před soudem chránit.
Úspěch mají podle mě spíše ti, kteří jsou schopni druhé straně naslouchat a nalézt řešení přijatelné pro obě strany. To bojovníci neumí. Některý klient pochopí, že elegantní, odborný a příjemný advokát je lepší. Jenže jiný chce bojovníka. Proto není možné obecně říci – ten advokát je dobrý a ten horší.
SOKOL SI ČTYŘI TISÍCE KORUN ZA HODINU ZASLOUŽÍ
Není cena za advokátní služby příliš vysoká?
Může se to tak zdát. Jenže říká-li někdo třeba o advokátovi Tomáši Sokolovi, že bere čtyři tisíce na hodinu a že je to moc, měl by si uvědomit, že on ty peníze jen tak nebere. Lidé mu je rádi platí, protože si to kvalitou své služby zaslouží. On k sobě lidi nenahání, oni k němu sami chodí. A představa, že klienti mu peníze hrnou na stůl a nic za to nechtějí, je naivní, a dělá z klientů hlupáky.
To znamená, že ne všichni advokáti dostávají za hodinu práce tisíce?
Je úzká elita a pak gró advokátního stavu. A tam se odměny pohybují v jiných relacích. Cena se odvíjí od poptávky po službě. V Praze stojí rozvod 25 tisíc, v Ostravě se nedostanete přes deset, protože v ten moment vám tuto kauzu udělá někdo jiný a stejně dobře. Elita má movitější klientelu – nadnárodní subjekty řešící obchodněprávní vztahy. Ale většina advokátů ne. Například prostějovský advokát zaměřený na rodinu a opatrovnické spory má velmi tvrdý chleba. Vydělávat na někom, komu manžel neplatí výživné, se skutečně moc nedá. Příjmy mnohých advokátů jsou pak často nižší než v justici.
Cena advokátní služby je tedy vždy věcí dohody?
V podstatě ano, advokátní tarif, který stanoví ceny jednotlivých úkonů, pro nás není závazný. Někteří advokáti dokonce poskytují své služby levněji.
VLADIMÍR JIROUSEK
Narodil se v roce 1951 v Brně v herecké rodině. Studium na Právnické fakultě Univerzity Karlovy ukončil v roce 1974, poté začal pracovat v advokacii. Od roku 1990 působil v kárné komisi České advokátní komory. V roce 1996 se jako člen jejího představenstva začal věnovat systému vzdělávání koncipientů. V roce 2002 se stal prvním místopředsedou komory. Do funkce předsedy byl zvolen koncem roku 2003. O svém současném čtvrtém funkčním období předsednictví prohlašuje, že je určitě tím posledním. Po jeho skončení se chystá opět plně věnovat jen výkonu advokacie. I v současné době se praktické advokacii věnuje – jako člen ostravské advokátní kanceláře Jirousek, Skalník, Bernatík & partneři. Mezi jeho záliby patří sport, hudba, literatura i vaření. V poslední době je však jeho hlavním koníčkem dědečkovství. Říká, že vše zvládá jen díky výjimečné toleranci své manželky.
POZOR NA POKOUTNÍKY
Co když se člověk rozhodne využít pomoci někoho jiného než advokáta? Současný trh nabízí služby mnoha lidí ochotných poskytnout právní pomoc za úplatu …
Ale to mohou dělat pouze advokáti nebo notáři. V úzce omezené oblasti pak ještě exekutoři. Lidé, kteří nemají oprávnění poskytovat právní služby, ale přesto to dělají, jsou pokoutníci. Dopouštějí se tím trestného činu – nedovoleného podnikání.
V poslední době je to rostoucí problém. Advokátní i exekutorská komora proto podávají četná trestní oznámení. Ale policie nám je vrací a věci odkládá. Jenže to je špatně. Lidé si řeknou – advokáti se bojí o kus žvance. Ale o to nejde. Nakonec – do advokacie může vstoupit kdokoliv.
V jaké oblasti práva se s pokoutníky nejčastěji setkáme?
Mnoho jich například zakládá takzvané společnosti na klíč – ready-made společnosti. Firmy, které se touto činností zabývají, by měly spolupracovat s advokáty. Poskytují totiž právní služby navenek, nikoliv dovnitř – pro vlastní společnost.
NEJVÍCE STÍŽNOSTÍ JE V KONKURZNÍM ŘÍZENÍ
V čem je vlastně rozdíl mezi službou advokáta a ne-advokáta?
Každý advokát je povinně pojištěn. A kvalitu jeho práce hlídá komora. U pokoutníků to tak není. Když vám špatně poradí pokoutník, máte prostě jenom smůlu. Nedomůžete se na něm ničeho. Povinností státu je přitom chránit spotřebitele. Současný stav by neměl dopustit.
Jakým způsobem řeší komora kárná provinění svých členů?
Má-li klient nebo kdokoliv jiný pocit, že dotyčný porušil naše stavovské předpisy nebo etický kodex, podá stížnost, kterou se pak zabýváme. Neznám jiný profesní stav, kde by fungovala sebereflexe tak dobře jako u nás. Ukažte mi obor, který opouští na základě stížností přibližně dvacet lidí ročně. Ukažte mi stav, který je na sebe tak tvrdý. Kromě toho běžně udělujeme pokuty ve výši 200, 300 tisíc, nebo pozastavujeme advokátům činnost.
Jsou takové stížnosti vždy opodstatněné?
Často se setkáváme s šikanózním postupem určitých orgánů vůči advokátům, kteří jen hájí zájmy svých klientů. Někdy na ně rovnou podají i trestní oznámení. Obecně řečeno je to tím, že jim advokáti komplikují práci, lezou na nervy, a tak se jich snaží zbavit. Drtivá většina takových případů ovšem končí zjištěním, že se advokát ničeho protiprávního nedopustil.
V jaké oblasti se nejčastěji setkáváte se stížnostmi?
Asi nejvíce stížností na advokáty je podáváno v souvislosti s výkonem funkce správce konkurzní podstaty. V rámci konkurzního řízení dochází k nemilosrdným bojům mezi věřiteli. Existuje tam milion protichůdných zájmů, je to velmi složitá právní problematika – a výsledkem často bývá právě stížnost na správce.
TALÁR ADVOKÁTA POSÍLÍ POSTAVENÍ KLIENTA
V posledních letech byla otevřena otázka vhodnosti „advokátních talárů“. Bylo by zavedení tohoto typu oděvů prospěšné?
Naši advokáti taláry nenosí. Česko je tak v rámci Evropy jednou z mála výjimek. Nejde přitom jen o to, že je talár znakem příslušnosti k určitému stavu. Základem potřeby talárů je zájem klienta. Musíme se ptát: Může talár posílit postavení klienta? A odpověď je jednoznačná: ano, může.
Stojí-li advokát před jednací síní a vypráví svému klientovi o Ústavou garantované rovnosti stran, klient mu věří. Jenže když pak v té síni stojí soudce a státní zástupce v taláru a vedle nich advokát v obyčejném saku, klient o té rovnosti začne automaticky pochybovat.
V rámci změn justice má dojít i k její elektronizaci. Jak se dotkne advokátů?
Už dnes se začínají rozšiřovat možnosti elektronických podání. A chystá se zavedení datových schránek, které by byly pro advokáty povinné. To by mělo značně zjednodušit doručování i chod justice jako takový. Ve svém důsledku to pomůže „hmotě“ v boji s „procesem“. Zatím se stává, že komplikovanost procesu vítězí nad rozumem hmoty.
Hmotné právo jednoznačně svědčící ve prospěch jedné strany často nemůže být prosazeno kvůli formálním požadavkům procesního práva. Proto vznikají na první pohled nespravedlivá rozhodnutí a smysl kauzy uniká. To je jeden z největších hříchů minulosti, který je třeba odstranit.
Součástí reformy justice jsou i práce na jejím zbavování břemen. Jak se na něm podílejí advokáti?
Domnívám se, že velmi podstatnou částí. Ta by měla zahrnovat zejména alternativní formu řešení sporů – mediaci (metoda rychlého a kultivovaného mimosoudního řešení konfliktů a sporů za asistence třetí neutrální strany – mediátora – pozn. redakce). Mnozí na ni hledí skepticky, ale stejně k ní přistupovali třeba i v Rakousku, kde se ujala. A její těžiště by mělo spočívat na advokátech. Ve zmíněném Rakousku pochází většina mediátorů právě z řad advokátů.
Je třeba si uvědomit, že spor z jakékoli oblasti má právní rámec. Proto je vhodné, aby mediátoři byli především vysokoškolští právníci, případně ekonomové.
To znamená, že mediátorem nemůže být kdokoliv?
Velký namazaný krajíc vidí v oblasti mediace různé nevládní, neziskové organizace. Ty prosazují úpravu, podle které by se mohli mediátory stávat i jejich středoškolsky vzdělaní pracovníci. Ale já se obávám, že by to justici spíše ještě více zatížilo. Mediátor by měl být odborník.
Takže se strany raději nějak dohodnou?
Úkolem advokáta je pokud možno chránit klienta před soudem. Vzhledem k tomu prakticky mediaci dělá, byť zainteresován na jedné straně. Má-li protistrana rovněž rozumného advokáta, tak všichni nejenže alternativní cestu hledají, ale většinou i najdou. Vždycky říkám, že nejlepší dohoda je ta, s níž není spokojena ani jedna strana. To je zjevně spravedlivý kompromis. Když advokáti takové dohody pomáhají vytvořit, dělají obrovskou a prospěšnou práci, jejímž výsledkem je odbřemenění justice.
Co když se pak jedna ze stran rozhodne svůj závazek nedodržet?
Výsledkem takového mimosoudního jednání by měla být nějaká forma písemné dohody o narovnání sporných práv a povinností. A žalovat stranu, která dohodu neplní, už je potom snadné.
Jak by měla vypadat předpokládaná zákonná úprava mediace?
Zjednodušeně řečeno: Dostane-li se spor k soudu, soudce nejdříve řekne: Tady máte mediátora a nějak se dohodněte. On už by výsledek té dohody jen autoritativně schválil. Vlastně by vznikla určitá forma soudního smíru. A ta by pak byla samozřejmě vykonatelná.