Petr Kellner se po prodeji České pojišťovny pustí do boje o telefonující zákazníky
Show must go on, zpíval fenomenální zpěvák Freddie Mercury v jednom ze svých nejslavnějších hitů. A tím se jistě řídí i fantom českého byznysu, nejbohatší z Čechů, Petr Kellner. Právě dotáhl do zdárného konce svůj životní majstrštyk. Prodal Českou pojišťovnu. Je to tak uzavřená kapitola a je nyní nutné vrhnout se na psaní dalších stránek díla Jak barrandovský asistent k ještě více miliardám přišel.
A plán je na světě. Pojistky už netáhnou, ale telefonovat si lidi budou ještě dlouho a hodně. První krok je obecně známý. Kellnerova skupina PPF bojuje s trojicí českých operátorů v aukci o kmitočty, kterou kočíruje Český telekomunikační úřad (ČTÚ). Původní vyvolávací cena frekvencí 800, 1800 a 2600 megahertzů ve výši 7,4 miliardy se postupným přihazováním čtyř účastníků vyšplhala k devíti miliardám: podle lidí obeznámených s průběhem akce to vypadá, jako by to bylo tři na jednoho. Neboli že stávající operátoři se přetahují s Petrem Kellnerem.
Jenže plány miliardáře z Evropské třídy jdou mnohem dál. Krom kmitočtů má totiž podle informací týdeníku Euro políčeno na jednoho z trojice O2, T-Mobile a Vodafone. Pokud mu to vyjde, pak záměry ČTÚ na zvýšení konkurence na trhu berou za své.
„Aktuálním cílem je odkup české divize španělské Telefóniky, protože mateřská společnost se snaží snížit svůj horentní dluh,“ uvedl pro týdeník Euro zdroj, který je s plány PPF obeznámen. Například loni v prosinci odprodali Španělé call centra Atento v hodnotě miliardy eur, čímž zredukovali svůj dluh o něco málo přes 800 milionů eur. Celkový dluh Telefóniky dosáhl v půli minulého roku 56 miliard eur a jen do konce roku měl klesnout o šest. Firma se tak snaží spasit své hodnocení u ratingových agentur.
Další odprodeje jsou proto nasnadě a zbavit by se Španělé mohli právě i lukrativního českého byznysu. Dle informací týdeníku Euro to však zatím hapruje na ceně, kterou Kellner nabízí.
Oficiálně rozhovory mezi miliardářem a Španěly nelze potvrdit. Z Evropské třídy zní tradiční formulka používaná vždy, dokud se vedou tajná či polotajná jednání.
„Nekomentujeme spekulace z trhu, včetně otázek na jakákoli potenciální jednání,“ říká Radek Stavěl, mluvčí PPF.
Obchod desetiletí Stejně ostatně odrážel dotazy týkající se odprodeje zbývajícího podílu v České pojišťovně. Tím si mimochodem PPF uvolnila ruce k případnému financování nákupu O2, který by se pohyboval v desítkách miliard korun. Přibližně může jít o stovku.
Jak vlastně transakce, která je hned zkraje letošního roku označena jako obchod 2013, vypadala?
Byla dohodnuta už velmi dávno. V roce 2007 se PPF a italský pojišťovací dům Generali dohodly na propojení svých byznysů.
Kellnerova skupina vložila do společného podniku svůj tehdejší klenot Českou pojišťovnu a Generali středo- a východoevropský byznys. Dohromady tak vytvořily kolos o hodnotě 5,1 miliardy eur. Český vklad byl tehdy oceněn na 3,6 miliardy eur a Italové z Terstu museli přitlačit cash. Vyplatili Kellnerovi 1,1 miliardy eur, aby získali v nově vznikajícím Generali PPF Holdingu majoritu 51 procent.
PPF si tehdy ponechala 49 procent v nové firmě, která se postupně za pět let spolupráce rozkročila do 14 států bývalého východního bloku. Podle posledních údajů za třetí čtvrtletí minulého roku holding předepsal svým klientům pojistné ve výši tří miliard eur, což představovalo roční růst o 5,5 procenta. Pro společnost českého miliardáře účast ve společném podniku byla zejména zpočátku jakási reference jeho finanční síly na světových trzích.
Že však s pojišťovnictvím čtyřicátník Kellner až do důchodu nedojde, bylo patrné hned od počátku transakce. Ve smlouvě byla totiž zabudována prodejní opce pro českou stranu. V ní byl stanoven jako rozhodný rok 2014, kdy má Kellner možnost prodat svůj podíl buď Generali, nebo třetí straně. Ačkoli to Generali několikrát popřela, ujednání je nastaveno tak, že PPF měla Italy bezmála možnost ke koupi dotlačit. A co bylo na opci nejpodstatnější? Stanovovala i minimální cenu. Za méně než 2,5 miliardy eur neměli manažeři se lvem svatého Marka v erbu na zbytek byznysu nárok. Opce stanovovala, že se bude prodávat za tržní cenu, pokud nebude nižší než zmíněná suma. Jinak se vyplatí právě ta.
Ostatně na ni vlastně došlo. PPF získá ve dvou splátkách 2,52 miliardy eur. Prvních 1,3 miliardy dostane na konci března za 25 procent akcií. Zbylých 24 poputuje do italských rukou na konci příštího roku za 1,2 miliardy. Kromě toho si PPF přijde na své při letošní výplatě dividend převyšujících 350 milionů eur plus dostane svůj podíl i z předpokládané dividendy za letošek a příští rok. PPF těmito penězi splatí své dluhy jednak vůči Generali samotné a jednak vůči syndikátu bank, od nichž si v roce 2007 půjčila dvě miliardy eur na rozvoj svého byznysu. Uvolní si tak ruce na nové půjčky, které by jí mohly pokrýt nákup třeba právě telefonního operátora.
110 miliard ku deseti Na „prémie“ nad limitní částku 2,5 miliardy eur si PPF sáhla především díky rozvíjejícímu se byznysu na východě Evropy. Celkově totiž společný holding rostl. Táhly ho trhy jako třeba Rusko, kde v pololetí růst v neživotním pojištění překročil sto procent, nebo Kazachstán, kde se předepsané pojistné v neživotním sektoru dokonce zpětinásobilo. Česká pojišťovna naopak své postavení postupně ztrácela a každoročně vykazovala pokles výdělku. Tak například za tři čtvrtletí uplynulého roku klesl zisk o 200 milionů korun na 2,8 miliardy. Už v roce 2011 proto vyčlenila miliardu korun na tři roky, která jí měla pomoci opět nastartovat růst.
Dodejme, že výtěžek z prodeje České pojišťovny, který se spolu s vyplacenými dividendami pohybuje okolo čtyř miliard eur, je přinejmenším obchodem desetiletí. V roce 2007 byla oceněna transakce mezi PPF a Generali pojišťovnou na nějakých 110 miliard korun, což i dnes těm čtyřem miliardám eur zhruba odpovídá. PPF přitom zaplatila při postupném ovládnutí dříve státní finanční instituce jednotky miliard a dohromady ji to vyšlo maximálně na deset miliard korun. Poslední balík akcií získala v roce 2001 od Zemanovy vlády, kdy ji skoro třetinový podíl vyšel na 3,9 miliardy korun. První z bank, jež Kellnerově skupině prodávala svůj asi desetinový podíl – Česká spořitelna – inkasovala v půli 90. let zhruba miliardu. Asi nejhůře dopadla při prodeji IPB. Ta se s PPF na transakci dohodla jen pár měsíců před svým definitivním pádem v roce 2000. Částka 1,6 miliardy korun za asi pětinový podíl však lví bance nikdy nedorazila. PPF si totiž proti ní započetla smluvní pokutu 1,9 miliardy za to, že IPB převedla cenné papíry až po dohodnutém termínu.
Pohledávka pak skončila v České konsolidační agentuře. Jak bylo tehdy běžné, odkoupila ji za zlomkovou cenu poradenská firma CA IB, a to zřejmě pod taktovkou PPF. Vyzobnutý byznys Pro Petra Kellnera má celá transakce ještě další kouzlo. Část pojišťovacího byznysu si totiž z pětiletého svazku s italskou Generali odnese. A to tu, kde se růst počítá v desítkách až stovkách procent. Podle zveřejněných podmínek obchodu PPF odkoupí od holdingu jeho pojišťovny v zemích Společenství nezávislých států. Za 80 milionů eur tak bude v tomto oboru nadále podnikat v Rusku, Bělorusku, Kazachstánu a na Ukrajině. Tyto pojišťovny jsou dle Kellnerových slov klíčové a „dobře se doplňují s naším rychle rostoucím podnikáním ve finančních službách“.
Že český boháč umí „vyzobávat“, si už nejeden jeho někdejší partner vyzkoušel. Při obchodech s ním přišel například o lukrativní pozemky v Praze a blízkém okolí realitní podnikatel Miloš Červenka. Nejlepší realitní projekty zase PPF vyzískala při „záchraně“ byznysu Milana Janků ve společnosti ECM, kdy odpad a dluhy nikdy ve struktuře Kellnerových firem neskončily.
Konec sporů s Děripaskou Tím ovšem bonusy z obchodu s Generali nekončí. Italský koncern si vezme pod svá křídla skoro 40procentní podíl v ruské pojišťovně Ingosstrach. Petr Kellner se tak zbaví soudních pří a tahanic o vliv v této finanční instituci, které vede s ruským oligarchou Olegem Děripaskou už řadu let. Výměnou zase PPF plně ovládne manažerskou firmu PPF Partners, která se soustřeďuje na oblast přímých investic v zemích východní Evropy a bývalého Sovětského svazu. Jde v zásadě o „žraločí“ fond, který nahradil dřívější strukturu PPF Investments, jež spravovala zejména soukromé investice Petra Kellnera.
Generali musel obchod v roce 2007, kdy jej dohadovala, připadat jako sen. Vrátila se do doby, kdy v Rakousku-Uhersku byla předním ústavem, v němž mimochodem pár měsíců pracoval i Franz Kafka, jak PR české dcery neopomíná čas od času připomenout. Navíc podle zákulisních informací zvítězila v boji sedmi zájemců, kdy někteří údajně nabízeli i o něco málo víc. Pro Kellnera ale byla asi lákavější opce. V roce 2007 ještě nebylo po finanční krizi ani památky. Po otřesech na finančních trzích, bolestivých odpisech řeckých dluhopisů či nejistotě, jak to bude s tou hromadou italských, které má ve svých knihách, se však blížící se termín prodejní opce musel v centrále Generali zdát jako špatný vtip.
Signály se potvrdily Na první část nákupu si už půjčila. Vydala v prosinci dluhopisy za 1,25 miliardy eur, což byl mimochodem jeden ze signálů, že se prodej blíží. Ještě si pochvalovala, že zájem o třicetileté bondy s úrokem 7,75 procenta byl enormní – prodala by jich klidně za devět miliard.
Teď si pro změnu pochvaluje, že je prima si koupit celý holding. „ Tato transakce eliminuje všechny pochybnosti o naší rozvojové strategii ve střední a východní Evropě… Budeme schopni využít všechny výhody naší investice a zaměřit se na rozvoj našeho hlavního pojistného byznysu a zlepšit přitom svou konkurenceschopnost a ziskovost,“ řekl podle agentury Bloomberg Mario Greco, od srpna nový šéf Assicurazioni Generali.
Ještě na podzim přitom zarputile odmítal, že by jím vedenou společnost smluvní opce k něčemu zavazovala a že to, zda skutečně bude Generali v Česku platit, je zatím ve hvězdách.
Dalším signálem, že se něco pohne, mohlo být listopadové rozhodnutí vedení České pojišťovny. Do konce roku měly finanční dům opustit na čtyři desítky manažerů z nejvyšších pater firmy, čímž jen letos ušetří pojišťovna 400 milionů korun. Oficiálně to generální ředitel Pavel Řehák vysvětlil zjednodušováním řídících procesů a snižováním nákladů. „Mezi zaměstnancem obsluhujícím klienty a generálním ředitelem by neměly být více než tři nebo čtyři manažerské úrovně,“ uvedl tehdy pro Hospodářské noviny s tím, že doposud to bylo šest mezičlánků.
Rozvod tandemu Skupina PPF pak v loňském roce zažila ještě jednu velmi významnou změnu. Po osmi letech se rozpadl tandem Petr Kellner a Jiří Šmejc. V květnu firma oznámila, že Šmejc opustí vedení PPF Group a prodá svůj pětiprocentní podíl ve firmě Kellnerovi, od nějž ho dostal v roce 2005. Výměnou pak získal přímý vlastnický podíl ve splátkové firmě Home Credit, jejíž hodnota se odhaduje minimálně na tři miliardy eur.
Nádavkem pak Šmejc, který si u Kellnera ostruhy vysloužil především tím, že mu přihrál televizi Nova, již pak PPF výhodně zpeněžila, získal také podíly v bankovních aktivech firmy. Jde především o Air Bank v Česku a pak řeckou banku Pireus. Ta se mimochodem ukázala prozatím jako nepříliš výnosná investice. V polovině minulého roku vyčíslil ztrátu z této transakce server Motejlek. com na 1,5 miliardy korun. Vzhledem k tomu, že hlavním strůjcem tohoto nákupu byl právě Šmejc, spekulovalo se, že podíl v Pireu dostal tak trochu za trest. Kolik peněz a jak vysoké podíly přesně Šmejc získal, skupina nikdy nezveřejnila. Zpočátku se uvádělo, že mohlo jít asi o deset procent Home Creditu, ale konečný podíl může být i vyšší.
Proč se Šmejc rozhodl více osamostatnit?
Sám tvrdil, že chce kromě řízení Home Creditu, který je pro něj i nadále prioritou, vyzkoušet i vlastní byznys. Zdroje z PPF pak hovořily o tom, že chtěl vystoupit z Kellnerova stínu a nebýt věčnou „dvojkou“. Navíc někdy v roce 2011 se Petr Kellner, který předtím dlouhodobě pobýval s rodinou v zahraničí a každodenního řízení holdingu se neúčastnil, vrátil do aktivního vedení firmy. Tím Šmejcova role autonomního vládce PPF oslabila.
Nějakou roztržku mezi těmito dvěma miliardáři ale za odchodem Šmejce hledat nelze. Vždy se respektovali a Kellner i přes svůj majoritní podíl nikdy neprosazoval rozhodnutí, proti nimž by byl Šmejc. Navíc za úspěch v Rusku vděčí Kellnerova skupina především Šmejcovi. Když přebíral aktivity v Moskvě, byl tamní Home Credit bezmála na pokraji zhroucení. Šmejc firmu stabilizoval a dotlačil ji až na pozici jedničky na ruském trhu. Zisk stoupl za jeho působení dokonce 25krát.
Nyní hlavním tahounem růstu pro skupinu má být Asie. Home Credit pod vedením Jiřího Šmejce má letos otevřít své pobočky na Filipínách a v Indonésii a během dvou let investuje v Číně, Vietnamu či Indii 2,5 miliardy korun do svého rozvoje.
Při dalších velkých obchodech, které tajemný Petr Kellner chystá, se tak bude muset obejít bez rady či oponentního názoru Jiřího Šmejce. Nejbohatší Čech je ovšem typický „deal maker“, který má čich na výhodné obchody. Dá se tedy čekat, že se ještě, a zřejmě brzy, dočkáme dalších velkých transakcí, jako tomu bylo s Českou pojišťovnou a Generali.
Pro systematické řízení a vytváření korporátních struktur, v němž vyniká Šmejc, si Kellner jistě za zdmi sídla na Evropské třídě někoho najde.
Dvousetletá historie. Předchůdkyně dnešní České pojišťovny začala svou historii psát již v roce 1827. Společnost Generali, která ČP ve dvou krocích do konce příštího roku ovládne zcela, vznikla v Terstu o čtyři roky později. Spojenými silami představují na českém trhu největší pojišťovací kolos se zhruba třetinovým podílem.
Kellnerovo paktování s Generali (hlavní body spojenectví PPF a Generali)
2007 Uzavření sňatku Hodnota skupiny České pojišťovny (100procentně vlastněné skupinou PPF) vyčíslena na 3,6 miliardy eur. Hodnota středo- a východoevropských aktiv italské pojišťovny Assicurazioni Generali oceněna smlouvou na 1,5 miliardy eur. V novém Generali PPF Holdingu získává Generali majoritu 51 procent. PPF za to, že do společného podniku vkládá hodnotnější majetek, dostává vyplaceno 1,1 miliardy eur.
2011 Generali PPF Holding Spravuje aktiva v hodnotě cca 15 miliard eur. Obsluhuje na 13 milionů klientů. Na pojistném vybral bezmála 3,4 miliardy eur.
2013 Společnost PPF se s Generali dohodla na odprodeji svého menšinového 49procentního podílu. Podle zveřejněné dohody zaplatí italská společnost ve dvou splátkách za akcie společného podniku 2,52 miliardy eur. K tomu ještě Kellnerova firma získá podíl na dividendách ve výši přes 350 milionů eur v letošním roce a také část z dividend vyplácených za rok 2013 a 2014.
O autorovi| Adam Junek, junek@mf.cz
