Pojistka na cesty by měla být první věcí, kterou každý cestovatel vyřeší. Dá se využít pojistky automaticky obsažené v platební kartě, běžného cestovního a úrazového pojištění, pojistek na rizikové sporty anebo speciálního pojištění v souvislosti se členstvím v některých sportovních svazech.
Pojistky jako bonus k platebním kartám jsou jistě příjemnou věcí, ale stejně jako většina služeb zdarma nejsou zdaleka dokonalé. Pokrývají jen malou část možných výdajů, které budete mít při úrazu nebo nemoci na cestách. Klíčové slovo v pojistných smlouvách je limit. Limit stanovuje výši částky, do které bude pojišťovna platit. Pokud bude záchranná nebo lékařská akce dražší, zbytek doplatíte sami.
Kdy pojistka neplatí
Existují také omezení, kdy taková pojistka neplatí. Často to bývá nadmořská výška nad tři tisíce metrů, pohyb mimo značené stezky, sjezdy na horských kolech či rafting. Běžné cestování a úrazové pojištění máte na rozdíl od pojistek přiloženým k platebním kartám více pod kontrolou. Můžete sami určovat pojistné limity, dostáváte k podpisu podrobnou smlouvu a obvykle dostanete i podporu asistenční služby. Jejím pracovníkům můžete kdykoliv zatelefonovat a oni poradí jak kterou záležitost vyřídit na místě i po návratu domů. Pozor však na jednání s agenty pojišťoven i pracovníky na přepážkách! Podle zkušeností mnoha turistů jsou schopni říci o pojistce tolik bludů, kolik je jich zájemce ochoten vyslechnout. Jenže v případě plnění pojistné smlouvy platí pouze Co je psáno, to je dáno.
Rizikové sporty
Drahé, ale účinné jsou pojistky na rizikové sporty. Na divokou vodu, létání na padácích či horolezectví chtějí pojišťovny až pět set korun za den. Za to ale kryjí téměř veškerá rizika při těchto adrenalinových aktivitách. Jestliže nejedete na hory jen jednou za uherský rok, vyplatí se vám stát se členem některého renomovaného sportovního svazu a koupit si zároveň se členstvím roční pojištění. To obvykle pokrývá širokou paletu rizik od pátrací akce, přes záchranu, první pomoc, lékařskou péči až po transport do vlasti v sanitce či pohřebním voze.
Horolezci se mohou pojistit na celý rok
Velké evropské alpské svazy, které sdružují lidi od extrémních horolezců přes vysokohorské turisty až po milovníky přírody v údolích pojišťují každého svého člena na záchranné akce od okamžiku, kdy zaplatí roční příspěvky. V Česku lze takových výhod požívat v rámci čtyř organizací. Automatického pojištění se dočkají členové rakouských spolků, tuzemské nabízejí pojistné jako doplněk ke členským příspěvkům.
Rakouské spolky v Česku
Renomovaný OEAV (Rakouský alpský svaz) proslulý nejdokonalejším pojištěním v Evropě při své Innsbrucké sekci založil v Praze Alpský klub. „Jen navazuje na stav před válkou, kdy německo-rakouský alpský svaz měl své sekce po celém světě včetně Prahy a Liberce,“ vysvětluje instruktor vysokohorské turistiky Dušan Stuchlík. Za dobré služby se hodně platí, proto členství stojí dospělého 1700 korun, rodinu 3030 korun. K tomu je ovšem třeba připočítat ještě vstupní poplatek 240 korun. Je možné si připlatit i na případnou invaliditu. Záchrannou akci a první pomoc financuje rakouská pojišťovací burza do jednoho milionu korun, spoluodpovědnost za škody způsobené na lidech a věcech do 40 milionů korun. OEAV má v Česku skoro deset tisíc členů a třetina z nich se připojistila na invaliditu. „Typickými nehodami, které platila rakouská pojišťovna za české občany, byly úrazy na lyžích, při vysokohorské turistice a také lezení na Matterhorn,“ vypočítává majitel cestovní kanceláře Alpy Ladislav Jirásko, který má tuzemskou členskou základnu na starosti. „Obvykle následovala záchranná akce vrtulníkem, transport do nemocnice a tamní pobyt delší než tři dny.“ Spíše výletnicky orientovaný OETK (Rakouský turistický klub) provozuje v Brně Montana klub při stejnojmenném časopisu. Vstoupit do něj lze za devět set korun ročně. Pojistka jeho členů kryje záchranku, první pomoc, trvalou invaliditu, smrt a repatriaci těla mrtvého domů u rakouské pojišťovací burzy. „Nejsou v tom zahrnuty léčebné výlohy a pobyt v nemocnici,“ upozorňuje manažerka Montany Eva Výrubková.
České svazy
Český horolezecký svaz nabízí roční pojistku svým členům za 890 korun, ze které ČS-Živnostenská pojišťovna hradí výlohy za případné záchranné akce a první pomoc při úrazech v zahraničí. Za dalších 230 korun se lze připojistit na trvalé následky po úrazu. Například za padesátiprocentní invaliditu dostane klient sto padesát tisíc korun. Nevýhodou horolezecké pojistky je, že ji provozuje málo známá pojišťovna a zahraniční lékaři si raději nechají zaplatit peníze od pacientů dříve, než udělají první zákrok. „Většina loňských záchranných akcí byla menšího rázu a pojišťovna za ně platila dvacet až třicet tisíc korun. Jedna záchranka však přišla na půl milionu korun,“ komentuje předseda horolezců Jiří Novák. „To je rána pro každou pojišťovnu.“ Klub českých turistů má podobnou pojistku za 1350 korun u stejné pojišťovny jako horolezci. Členské příspěvky se pohybují mezi stem a pěti sty korunami. „Záleží na regionu a oddílu, ale rodina se dvěma dětmi průměrně platí příspěvky okolo dvou set korun ročně,“ odhaduje generální sekretář klubu Jaroslav Liberský. „Spojení příspěvků s pojištěním se vyplatí hlavně těm, kteří několikrát ročně cestují do ciziny.“
Profit doporučuje pojistný limit:
Pobytový nebo poznávací zájezd: 1 milion korun
Nezávislá turistika: 2 miliony korun
Rizikové sporty v odlehlé přírodě: 3 miliony korun
Přibližné ceny zákroků v západní Evropě
krvácející rána 7 000 Kč
zlomená ruka 40 000 Kč
otřes mozku 80 000 Kč
slepé střevo 200 000 Kč
vrtulník (hodina) 100 000 Kč
přeprava do Česka 30-300 000 Kč
přeprava zemřelého 250 000 Kč
několikadenní pátrací akce v horách několik milionů korun
PRAMEN: AUTOR
