KAŽDÁ LIDSKÁ ČINNOST PŘEDSTAVUJE VĚTŠÍ ČI MENŠÍ RIZIKO POŠKOZENÍ ZDRAVÍ NEBO ZPŮSOBENÍ HMOTNÝCH ŠKOD. PROTO JE NA MÍSTĚ VŽDY UVAŽOVAT O PŘIMĚŘENÉM SNÍŽENÍ ALESPOŇ FINANČNÍCH NÁSLEDKŮ.
Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech - jeho případné následky lze ale zmírnit
KAŽDÁ LIDSKÁ ČINNOST PŘEDSTAVUJE VĚTŠÍ ČI MENŠÍ RIZIKO POŠKOZENÍ ZDRAVÍ NEBO ZPŮSOBENÍ HMOTNÝCH ŠKOD. PROTO JE NA MÍSTĚ VŽDY UVAŽOVAT O PŘIMĚŘENÉM SNÍŽENÍ ALESPOŇ FINANČNÍCH NÁSLEDKŮ.
Nebezpečí samozřejmě vzrůstá zvláště ve chvílích, kdy se zaměstnanec pohybuje mimo své pracoviště, tedy na pracovních cestách. Navíc za zdraví a bezpečnost svého pracovníka zaměstnavatel ručí. N ejobvyklejším (současně i nejhorším případem) je pracovní úraz při havárii služebního automobilu. Podnikové vozy sice bývají pojištěny i havarijně, ale většinou se jedná jen o vozidlo samé a maximálně ještě místo řidiče. Proto je vhodné - v případě, že automobil často převáží více pracovníků - připojistit idalší sedadla. A měl by se o to zajímat i sám zaměstnanec. Je sice pravda, že za případnou újmu na zdraví či životě nese odpovědnost zaměstnavatel, ale podle Z ákoníku práce v případě úmrtí jen do výše padesáti tisíc korun. Pokud zaměstnavatel zapomene nebo nechce své zaměstnance připojistit, mohl by se v případě nehody zcela určitě dostat do sporu minimálně s odborovou organizací.
ZAJIŠTĚNÉ DÁLKY Velmi důležité je také pojištění odpovědnosti v zahraničí. Jeho význam stoupá úměrně vyspělosti cílové země. Často se stává, že zaměstnanec může náhodou způsobit na první pohled nepatrnou škodu. Například chce si uvařit na pokoji čaj spirálovým vařičem a vyrazí pojistky. A může se stát, že je pak obviněn ze ztráty dat v hotelovém počítači. Odškodnění se vyšplhá na ohromné částky. Malé firmy, soukromí podnikatelé či živnostníci na pojištění zapomínají nebo ho podceňují. Přitom menší firma tím podstupuje větší riziko, protože škodu třeba vůbec nebude schopna zaplatit. Velký podnik většinou je schopen i velkou škodu uhradit ze svých prostředků. Proto bývají právě ty největší společnosti nejlépe pojištěny. Závažnějším problémem je péče o zdraví. Úraz nebo nenadálá zdravotní komplikace vyžadující okamžitý léčebný zásah vždy způsobí obrovské finanční komplikace jak zaměstnanci, tak izaměstnavateli. Proto je zcela nezbytné vybavit lidi na zahraniční cestu dobrým připojištěním na léčebné výlohy. ZMĚNY PO VSTUPU DO EU Řada zaměstnavatelů se mylně domnívá, že se od prvního května (naším vstupem do Evropské unie) všechno zjednoduší. Opak je však pravdou. Dnem vstupu se dostaneme se všemi ostatními čtyřiadvaceti členy EU do stejného režimu, který jsme si již mohli vyzkoušet při dvoustranných dohodách „o poskytování bezplatné zdravotní péče“, sjednaných v minulosti například s V elkou Británií, Rakouskem či Slovenskem. Za prvé: Některé dohody se týkají jen léčebné péče a neposkytují žádnou jinou pojistnou ochranu. Za druhé: Každý, kdo už má nějakou zkušenost s mezivládními dohodami o poskytování zdravotní péče, ví, že to není tak jednoduché. Podmínky úhrady zdravotní péče se řídí podle zákonných pravidel toho státu, na jehož území pojistná událost vznikla. Český občan (ošetřený např. v N ěmecku) se tudíž musí podílet na platbách stejně jako němečtí pojištěnci - za sanitku, za ošetření, za vydání receptu, za pobyt v nemocnici. Platnost smlouvy o bezplatné péči je dokonce podmíněna tím, že se člověk musí před cestou na své zdravotní pojišťovně vybavit dokladem, který si musí tzv. nabít po překročení hranice nejen v zemi cílové, ale i ve všech tranzitních, což se všechno odehrává za finanční poplatek. Už samotná aktivace, tzv. nabití, tohoto dokladu k pojištění stojí víc než uzavření cestovního zdravotního připojištění. Pokud člověk vycestuje do států EU bez pojištění, musí si zaplatit za ošetření sám v plné výši. Po návratu může žádat o proplacení výdajů svoji zdravotní pojišťovnu. Musí ale doložit přesné a úplné doklady, zdůvodnit proč a jak a kým byl ošetřen. Dostane pouze tolik, kolik by stejná zdravotní péče stála v ČR, což je obvykle zlomek skutečných nákladů. Administrativa s tzv. „bezplatnou“ zdravotní péčí je složitá, byrokratická a navíc ve většině evropských států je stejně samozřejmá spoluúčast pacienta. Cestovní pojištění vyjde vždy levněji a navíc není potřeba řešit žádné problémy na místě, to je věcí dobré asistenční služby. Pokud by lékař přece jen požadoval poplatek v hotovosti, lze ho z cestovního pojištění nárokovat (po předložení dokladů) na své pojišťovně. POJISTNÉ PODMÍNKY ROZHODUJÍ Podnikatel je především také občan, který má o něco větší majetek (i rizika) než ostatní. Jenomže nejde jen o vlastní majetek. I zaměstnanci mají právo (a zaměstnavatel povinnost) být pojištění kupříkladu pro případ úrazu. Podívá-li se člověk na nabídku komerčních pojišťoven v ČR, zjistí, že prakticky všechny nabízejí totéž. Ve skutečnosti se sice liší (a někdy dost podstatně), ale pro člověka, který se běžně pojištěním nezabývá, jsou rozdíly neviditelné. Skrývají se ve všeobecných pojistných podmínkách, které jsou pro neprávníky těžko srozumitelné. A právě tady bývá (většinou tím nejdrobnějším písmem) uvedeno to, na co se pojištění nevztahuje a na co vás pracovník pojišťovny zcela určitě neupozorní. JAK SI VYBRAT POJIŠŤOVNU**
Pojišťovny se liší rozsahem pojistné ochrany i výší pojistného plnění. Ale podstatný rozdíl je v tom, o čem obyčejný smrtelník nemá tušení: ve výši základního jmění, ve výši technických rezerv a hlavně v úrovni zajištění. Neplatí, že nejlepší je ten, kdo má největší kapitál, ani ten, kdo má největší technické rezervy. A už vůbec ne to, zda je někdo zajištěn ze tří čtvrtin a někdo jen ze 30 % (zajišťují se totiž jednotlivé produkty, ne celá pojišťovna). Někdy může příliš vysoké zajištění pojišťovně paradoxně spíše škodit. Pojišťovnu je proto třeba pečlivě vybírat. Česká asociace pojišťoven uváděla v roce 2002 dvacet devět svých členů - pojišťoven, které drží 98 % pojistného trhu v ČR. Z nich dvanáct pojišťoven pojišťuje rizika spojená s pracovními cestami. Kritériem pro výběr pojišťovny by měla být její velikost. Zjednodušeně lze říci, že čím větší pojišťovna je, čím větší má základní kapitál a technické rezervy, tím lepší služby může poskytovat. Jedním z důležitějších hledisek je bezproblémová a rychlá likvidace škodních událostí. Tady ovšem neexistuje žádná rada, žádné doporučení. Posloužit mohou pouze subjektivní zkušenosti známých a přátel. Mnohdy však záleží na okolnostech konkrétní škodní události - vzniklo-li jakékoli podezření či komplikace kolem vyšetřování pojistné události, pojišťovna pochopitelně pojistné plnění odkládá až do úplného skončení vyšetřování. Až se budete poptávat po nabídkách jednotlivých pojišťoven a uslyšíte i různé negativní reference, nezapomeňte, že mezi jednotlivými pojišťovnami zuří skrytý, ale o to nelítostnější konkurenční boj. Nevěřte proto, co se povídá - spíš se obraťte o zkušenosti na dobrého přítele, o němž víte, že má s tou kterou pojišťovnou sjednánu nějakou smlouvu. Jeho zkušenosti by měly být rozhodující. A ještě jedna rada: Třebaže žijeme v období elektronické komunikace a každá pojišťovna na svých webových stránkách nabízí možnost zaslání dotazu prostřednictvím e-mailu, nemůžete na to spoléhat. Všechny pojišťovny jsem oslovil elektronickou poštou. Z některých skutečně odpověď dorazila, z jiných jen patrně automatická odpověď, že „můj požadavek byl předán příslušnému útvaru“, ale jiné se nenamáhaly reagovat ani touto formou.
