Rozšíření Evropské unie je komplikovanou záležitostí pro kandidátské i členské země. Proto se taková pozornost věnuje přípravě na přijetí nových členů, ke které unie přistupuje s cílem zmenšovat hospodářské a sociální rozdíly mezi regiony už ve fázi přístupových jednání. Po zkušenostech s předchozím rozšiřováním je to více Evropská komise než kandidátské země, kdo zdůrazňuje důležitost a kvalitní zajištění přípravných prací a dostatečné osvěty včetně správných informací v médiích. A těch, zdá se, je zejména v přípravě na politiku soudržnosti nedostatek i v České republice, přestože v poslední době se o ní hodně mluví hlavně v souvislosti s přímými dotacemi do zemědělství.
Před o po.
Není úplně snadné vyznat se v systému podpory, terminologii a nástrojích, které se používají v době, kdy jsou vedena předvstupní jednání nebo v době, kdy už je dotyčná země členskou zemí. Existují rozdíly zejména v nástrojích podpory rozvoje před a po vstupu. A něco je samozřejmě i společné pro obě období. Není také nutné, aby každý občan této problematice detailně rozuměl, i když určitá orientace není na škodu. Je naopak velmi vhodné, aby se dobře orientovali ti, kteří nesou za určitou část odpovědnost a ti, kteří se o tom vyjadřují veřejně. Aby se nemohlo stávat, že se objeví informace o tom, že Česká republika přichází o nějaké prostředky ze strukturálních fondů nebo, že například z předstrukturálního nástroje ISPA není čerpána dotace, a ukáže se, že o ni nebylo ani požádáno! Pro neinformované je to smutná zpráva, pro ostatní je to důkazem o absolutním nepochopení problematiky autorem informace.
Nástroje.
Přitom stačí vědět, že v době přístupových jednání umožňuje Evropská unie podporu rozvoje zejména zaostalých nebo nějak postižených regionů v kandidátských zemích prostřednictvím nástrojů Phare (Poland and Hungary: Action for the restructuring of the economy), ISPA (Instrument for Structural Policies for Pre-Accession), SAPARD (Special Action Programme for Pre-Accessio Aid for Agriculture and Rural Development).Samozřejmě vždy za předem stanovených podmínek. Podpora je poskytována většinou formou nevratných dotací. Pro každou kandidátskou zemi je procentuálně stanoveno rozmezí prostředků, které může za předepsaných podmínek čerpat z celkového přídělu do jednotlivých nástrojů v daném roce.
Teprve po přijetí za členskou zemi lze čerpat prostředky ze strukturálních fondů. To znamená, že nyní žádná kandidátská země, tedy ani Česká republika, nemůže efektivně přicházet o prostředky ze strukturálních fondů. Může si však už nyní v přípravném období podceněním přípravy „zadělávat“ na to, že se tak stane.
Strukturální fondy.
Je také dobré vědět, že po vstupu České republiky do Evropské unie bude možné využívat prostředků z takzvaných strukturálních fondů a Kohezního fondu. Strukturálními fondy jsou ERDF (European Regional Development Fund), ESF (European Social Fund), orientační sekce EAGGF (European Agriculture Guidance and Guarantee Fund-Guidance Section) a FIFG (Financial Instrument for Fisheries Guidance). To jsou ty fondy, které nahradí po vstupu Česka do unie nástroje Phare a SAPARD. Nástroj ISPA bude nahrazen Fondem soudružnosti (CF, Cohesion Fund). Využívány budou také takzvané Iniciativy společenství, kterými jsou Interreg, Equal, Leader a Urban. Současná pravidla stanovují, že každá členská země může na základě přesných kritérií čerpat z těchto prostředků strukturálních fondů dotace, které by neměly překročit ve spojení s pomocí poskytovanou v rámci Fondu soudržnosti čtyři procenta HDP dotyčné země. Vzhledem k tomu, že nezbytnou podmínkou pro obdržení dotace je zajištění spolufinancování projektů z domácích zdrojů, a to v průměrné výši 50 procent nákladů, mohla by Česká republika vynakládat na rozvoj svých regionů (rozumí se regiony NUTS II) od vstupu do unie minimálně osm procent svého HDP. Zajistit to a efektivně provádět nebude vůbec snadné!
Osm NUTS II.
Regionů NUTS II (Nomenclature des unités teritoriales statistique) má Česká republika osm. Jsou to územní statistické jednotky, vymezené pro potřeby regionální politiky unie, a jsou zařazeny pod tři takzvané Cíle strukturální politiky Evropské unie, přičemž Cíl 1 znamená podporu strukturálních změn v zaostávajících regionech (jsou tam všechny NUTS II, jejichž průměrný HDP nedosahuje 75 procent průměru HDP členských zemí unie). Cíl 2 je určen pro podporu ekonomické a sociální konverze v strukturálně postižených regionech a Cíl 3 se zaměřuje na rozvoj lidských zdrojů. V České republice je sedm NUTS II pod Cílem 1, jen NUTS II Praha je pod Cílem 2 a 3.
Je zřejmé, že politika Hospodářské a sociální soudržnosti, jak ji praktikuje Evropská unie, je pro kandidátskou zemi výhodná a je ještě výhodnější ,stane-li se z kandidáta člen. Jasně to ukazují tabulky, v nichž je vidět, jaké prostředky jsou z předstrukturálních nástrojů pro Českou republiku alokovány od roku 2000 a jaká je perspektiva využití strukturálních fondů po vstupu do unie. Definitivní údaje by měly být známy do konce tohoto roku a pak bude možno posoudit nejen přínosy plynoucí z politiky hospodářské a sociální soudružnosti unie, ale také celkovou pozici České republiky jako budoucí členské země.
