(EURO 29/2002)
Když se pan náměstek ministra pro místní rozvoj rozepsal o nástrojích regionální a strukturální politiky EU, neopomněl se zmínit o nedostatku informací v českých médiích v této oblasti. Následovaly mimo jiné údaje o penězích, které hodlá EU rozdělit v rámci výše zmíněných politik, tak jak byly schváleny na zasedání Evropské rady v Berlíně 1999. Čestmír Sajda rovněž informoval o existenci fondů regionální a strukturální politiky a cílech strukturální politiky. Zdálo by se, že teď již čtenář má dostatek informací z této oblasti v atmosféře příprav na možný vstup do EU.
Celý výše zmíněný článek však ignoruje základní fakta. Pan náměstek zapomněl do článku zahrnout prostou úvahu, odkud tyto peníze jdou, respektive komu jsou sebrány. To by pak regionální a strukturální politika EU nevypadala tak povedeně. Tyto peníze na pomoc kandidátským zemím jsou sebrány daňovým poplatníkům ze zemí EU. Není vidět, že pokud by k takovému přerozdělování nedocházelo, mohli by je titíž daňoví poplatníci použít třeba na dovoz českých (těch) konkurenceschopných výrobků. Dále z článku vyplývá, že současná schopnost České republiky čerpat tyto dotace je pod svým potenciálem a měla by být zvýšena. Ani s touto úvahou nelze jen tak souhlasit. Důležitá do budoucna bude jiná veličina, a to výkonnost české ekonomiky, respektive českých podnikatelských subjektů. Ta však není závislá na penězích z fondů EU, ale na penězích jdoucích z kapes uspokojených občanů EU.
Základními nástroji podpory rozvoje v době přístupových jednání by pak mohlo být například snižování daňové zátěže nebo zrušení některých zbytečných ministerstev. Škoda že státní úřady jsou v současné době pod marketingovým vlivem EU a jednostranně vychvalují vše, co přichází z EU. Inu, čí chleba jíš, toho píseň zpívej…
Pavel Janský,
Sedlčany
(paul.j@email.cz)
