Poker pod tlakem

Hra kamenných tváří se zřejmě vrátí pod státní kontrolu

Nejpopulárnější karetní hra současnosti zažívá i v Česku nebývalý boom. Donedávna byl poker doménou kasin, případně internetu, ale stále častěji lze zaslechnout podmanivé cvakání žetonů v rukou hráčů i na místech, na nichž by to bylo ještě před několika lety nemyslitelné.
Ministerstvo vnitra (MV) totiž začalo povolovat občanská sdružení, která vznikají za účelem propagace pokeru jako sportu. A jednou z činností, kterou ve stanovách uvádějí – ve skutečnosti stěžejní – je pořádání pokerových turnajů. Poker se tím vymanil z dohledu ministerstva financí (MF), garanta hazardu v České republice. To od roku 1990 povoluje pokerové turnaje pouze v kasinech. Rozdílná právní stanoviska k výkladu loterijního zákona obou ministerstev nastolila nerovné podmínky na hazardním trhu. A otevřela prostor pro daňové úniky.
V dohledné době by však měl nastat zásadní obrat. Dle informací týdeníku EURO by totiž mělo začít znovu platit stanovisko ministerstva financí vracející poker do kasin jako povolovanou formu sázení. Jeho provozování včetně turnajů proto nebude možné bez jeho souhlasu.

Je to byznys

Záři měsíce nad Rozvadovem hravě překonávají neony nad vstupem do jednoho z nejvyhlášenějších kasin v Česku. Spektrum vozů plnících parkoviště před King’s Casinem je napříč továrními značkami, cenovými kategoriemi i „espézetkami“ – Plzeň, Praha, Rakousko, Německo… Je podvečer 31. října a na 150 hráčů-majitelů oněch automobilů analyzuje své karty okolo téměř dvaceti pokerových stolů. Jako každou sobotu bude mezi nejlepší rozděleno garantovaných 50 tisíc eur dle počtu přihlášených – dnes jich na prize money dosáhne dvaadvacet. Buy-in do turnaje (tedy startovné) je 365 eur.
„Obrat z pokeru již začíná převyšovat ten z ostatního hazardu v kasinu,“ popisuje boom hraní na živo zejména v posledních dvou letech majitel King’s Casina Leon Tsoukernik. Obrat z pokeru ve svém kasinu, které při obratu okolo tří miliard korun ročně generuje téměř třetinu kasinového byznysu v ČR, odhaduje na 80 milionů korun měsíčně. Každý turnaj v pokeru musí kasino uvést v herním plánu, který předkládá MF ke schválení. Z příjmů z turnaje musí odvádět správní poplatky a část výtěžku na veřejně prospěšné účely. A také zaplatit mzdy zaměstnancům. „Naše kasino zaměstnává 160 lidí na plný úvazek plus několik desítek brigádníků například na turnaje (u každého stolu je třeba jeden „dealer“ neboli krupiér, který rozdává hráčům karty – pozn. red.),“ vypočítává Tsoukernik.
Nemluvě o dalších podmínkách, které musí splnit, aby mohl od ministerstva financí získat licenci k provozování kasina – akciová společnost se sídlem na území ČR, všechny akcie na jméno, základní jmění minimálně 30 milionů korun, složení peněžní jistoty ve výši dvaceti milionů korun jako kauce k výplatě výher či vybavení kasina zabezpečovacím a monitorovacím zařízením. „Nezastírám, že nám jde především o byznys,“ neskrývá nevoli vůči klubové „konkurenci“ Tsoukernik. Většina klubových hráčů by nejspíš nikdy do kasina na turnaj s vysokým startovným nepřijela, ale každého potenciálního účastníka, respektive jeho startovné, by Tsoukernik samozřejmě uvítal.

Výuka a školení?

Na počátku listopadu bylo v databázi MV vedeno 135 občanských sdružení, jež mají v názvu „poker“. Většina z nich provozuje pokerové kluby, jejichž cílem je „přispívat k rozvoji karetní hry poker v ČR i v zahraničí a propagovat karetní hru poker jako sport“. To se lze dočíst například ve stanovách občanského sdružení Texas Hold‘em Poker Clubu. Za oblast působnosti uvádějí občanská sdružení například zajištění vzdělávací a osvětové činnosti týkající se karetní hry poker prostřednictvím internetových stránek, rozvíjení společenského povědomí o něm jako o sportovním odvětví či pořádání pokerových turnajů, školení a jeho výuky.
„Základem činnosti klubů jsou turnaje,“ říká Martin Fraško, šéf Asociace pokerových klubů, která jich momentálně sdružuje šestadvacet. Pochybuje však, že by se jejich pořádáním dalo uživit. V rámci svého mosteckého All-in Poker Clubu například pořádá jeden turnaj týdně se startovným sto, dvě stě nebo pět set korun. „Účastníci většinou platí deset až patnáct procent navíc na zaplacení krupiéra, splácení stolů a podobně,“ popisuje Fraško. A dodává, že do pětistovkových turnajů se hlásí jen okolo dvanácti hráčů.
V internetových nabídkách pokerových klubů však nejsou výjimkou ani každodenní turnaje, nemluvě o deklarované možnosti zahrát si po vyřazení z něj takzvanou cash-game. V tomto případě již o pokeru jako o zájmové činnosti hovořit určitě nelze. Oproti turnaji, na kterém je možné předpokládat snahu účastníků porazit své soupeře, přestože ani v případě skromných výher nelze finanční motivaci pominout, jsou cash-game zcela jinou ligou.
Za startovné do turnaje totiž hráči obdrží určitý počet žetonů, o které hrají, dokud je neprohrají – vítězí ten, kdo o ně obehraje ostatní. Vybrané startovné se po skončení turnaje dělí mezi hráče na základě předem stanoveného klíče dle jejich konečného pořadí. V tom se praxe kasinových a klubových turnajů příliš neliší.
Do cash-game se oproti tomu může hráč zapojit v podstatě kdykoli. A kdykoli ji může opustit. Tady už není primární snahou porážka soupeřů, ale „zpeněžení“ vkladu do hry. Pokud se cash-game hraje v kasinu, to si strhává z každé takové hry určité procento, takzvaný rake. A opět musí všechny žetony, které se v cash-game „točí“, evidovat a z příjmu z „raků“ odvádět zmiňované poplatky. Pokerový klub žádnou takovou povinnost nemá.
„Raky“ za hru v cash-game se však vybírají i v klubech. Dokazují to například internetové stránky All-in Poker Clubu Plzeň. Ten na pokerových stolech v plzeňském Sportbaru Lucerna kromě turnajů každý den – mimochodem některé jsou s garantovanou výhrou v řádu desítek tisíc korun – nabízí i možnost cash-game. Minimální částka do hry? Tisíc nebo pět tisíc korun, maximálně však deset, respektive třicet tisíc korun. Rake za jednu hru činí pět procent, maximálně sto korun. „Občerstvení a veškeré nápoje včetně alkoholických jsou pro hráče cash-game zdarma,“ inzeruje klub na webových stránkách.

Tanec mezi paragrafy

Tady už se původnímu bohulibému záměru občanských sdružení začíná realita pořádně vzdalovat. Problém není jen v tom, že se kasina a občanská sdružení v případě de facto stejné činnosti musejí řídit výrazně rozdílnými pravidly, která kasina jednoznačně znevýhodňují. U klubových akcí má totiž stát jen omezené možnosti, jak při nich pohyb peněz kontrolovat. A chytrému napověz… Ač by selský rozum předpokládal, že stát bude minimálně v problematice hazardu, na jehož hraně se občanská sdružení evidentně pohybují, deklarovat jasný postoj, realita je jiná. Dle právního názoru ministerstva financí je „za loterii nebo jinou podobnou hru, konkrétně sázkovou hru v kasinu, považovaná a běžně povolovaná také karetní hra poker, a to i je-li provozovaná formou turnaje“. Turnaj v pokeru není dle vyjádření MF sportem, neboť je přítomen jednak prvek platby na straně účastníka turnaje (vklad do hry nebo jakákoli platba včetně startovného), jejíž návratnost se nezaručuje, jednak i do určité míry náhody (rozdávání karet). „Karetní hra poker, a tedy ani turnaj v pokeru, není hrou, u níž rozhoduje pouze náhoda. Pouhou náhodu však zákon ani nevyžaduje,“ dodává Radek Ležatka z komunikačního oddělení MF. A dodává, že v případě občanských sdružení provozujících turnaje v pokeru nemůže ministerstvo financí ani finanční úřady kontrolovat jejich průběh. Na rozdíl od turnajů v kasinech.
Zlom nastal okolo roku 2006, kdy se s rostoucí popularitou pokeru začal šířit názor hráčů, že není ani tolik hazardem jako sportem. A začaly vznikat první pokerové kluby jako občanská sdružení s registrací MV. Poklidné fungování klubů skončilo na podzim 2007, kdy se německý organizátor chystal uspořádat v Aši velký turnaj mimo kasino pro tři tisíce účastníků. Akce se nakonec po zásahu policie nekonala, protože organizátoři neměli povolení od MF.
Ministerstvo vnitra tehdy pokerovou problematiku konzultovalo s ministerstvem financí. Pro posouzení stanov z hlediska zákona o sdružování občanů však mělo rozhodný význam vyjádření MF. Dle něj „je nový zákon, který předpokládá povolování turnajů v pokeru pouze provozovateli sázkových her v kasinu ve zvlášť k tomu určených hernách (kasinech), ve fázi příprav“. Mluvčí ministerstva vnitra Vladimír Řepka vysvětluje: „Současná právní úprava otázku pořádání pokerových turnajů ve smyslu uvedeného neřeší, a proto nezbylo než akceptovat názor, že jde o pořádání turnajů v pokeru jako v dovednostní hře.“ A dodává, že startovné nelze samo o sobě ztotožňovat se zaplacením vkladu, jak je vnímá současný loterijní zákon. Ve fázi registrace občanského sdružení dle Řepky nelze předjímat jakékoli závěry o jeho faktické činnosti a sdružení nemají vůči MV uloženu oznamovací povinnost ohledně výkonu svých aktivit.

Presumpce viny

Některým pokerovým klubům možná nelze upřít upřímnou snahu o propagaci a šíření povědomí o pokeru jako o dovednostní hře a o sportu. Mnoha dalším však nabízí nejednotný postup obou ministerstev prostor pro postupné posouvání hranic. Zcela mimo dohled státního dozoru. „Ministerstvo financí se domnívá, že pokud nad něčím nemá kontrolu, je to špatně,“ domnívá se Martin Fraško. Za současné situace však mohou finanční úřady v případě občanských sdružení s trochou nadsázky pouze čekat na konec roku, kdy by měli provozovatelé pokerových klubů podat daňová přiznání. „To je však směšná představa,“ kontruje prezident Asociace společností provozujících kasina v Česku Vladimír Eichinger. Nota bene pokud občanská sdružení nemohou být registrována za účelem výdělečné činnosti, a tudíž ani nemají povinnost se přihlásit u finančního úřadu.
„Kasina by však mohla být ráda, že jim pokerové kluby vychovávají budoucí klienty. Nikdo si moc nedovolí jít rovnou na turnaj s vysokým startovným ve stovkách až tisících eur,“ podotýká Martin Fraško. Že by byl poker přece jen sportem, v němž ti nejlepší musejí často také projít nejprve sítem nižších soutěží? Jak si však vysvětlit, že z kasin již odcházejí profesionální krupiéři? A ani se netají, že si založí pokerový klub a v pohodě si jím vydělají na živobytí. A proč například v billiardové herně Harlequ’in na pražské Vinohradské ulici nedávno vyměnili kulečníkové stoly za pokerové? Aby nezištně podporovali pokerové hráče v jejich sportovním rozvoji? To snad nemůže nikdo myslet vážně.

Box 1:
Hazard, nebo dovednost?

Dle zákona č. 202/1990 Sb. se „loterií nebo jinou podobnou hrou rozumí hra, jíž se účastní dobrovolně každá fyzická osoba, která zaplatí vklad (sázku), jehož návratnost se účastníkovi nezaručuje. O výhře nebo prohře rozhoduje náhoda nebo předem neznámá okolnost nebo událost uvedená provozovatelem v předem stanovených herních podmínkách.“
Na nejrozšířenější pokerovou hru Texas Hold’em existují různá znalecká vyjádření. Většinou se však přiklánějí k tomu, že ze 60 procent jde spíše o znalostní soutěž a ze 40 rozhoduje náhoda. Mnoho provozovatelů na základě této definice nepovažuje poker za hazard. Nejednoznačný názor na problematiku mají i ministerstva financí a vnitra. Výsledkem je, že se hlavní těžiště přesouvá mimo kasina, a tudíž státní kontrolu.
Jednotlivé státy v této otázce postupují i s ohledem na tradice či náboženství a rozhodnost, s jakou jsou ochotné čelit praní peněz, chránit nezletilé a podobně. I tam, kde je povoleno hraní mimo kasina, turnaje většinou podléhají přísné evidenci a dohledu zástupců státu.

Odlišné přístupy
- Slovensko v říjnu schválilo novelu zákona o hazardních hrách. Na jejím základě bude pořádání kartových her pokerového druhu i mimo kasino vyžadovat licenci od ministerstva financí. Poker se stane novou kategorií hazardních her.
- Maďarská vláda připravuje nový zákon, dle něhož by výhry v pokeru podléhaly zdanění a více by reguloval činnost pokerových klubů – maximálně deset pokerových stolů v klubu, nízké vstupní poplatky do hry.
- Ve Švýcarsku je poker považován za hru, při níž rozhoduje náhoda. Hra o peníze je proto povolena pouze v kasinech. Loni Národní komise pro hazard schválila výjimku a v případě turnajů o peněžité výhry zlegalizovala jejich pořádání i mimo kasina.
- Ve Velké Británii vstoupil v roce 2007 v platnost herní zákon, který poprvé stanovil pravidla pro provozování hazardních her. Pokerové kluby nesmějí sloužit jako výdělečná činnost. Jakýkoli poplatek kromě startovného, tedy v podstatě ani za pronájem prostor, není de facto povolen.
- V Dánsku se vláda letos rozhodla pro deregulaci hazardu a pro ukončení 60letého monopolu státní Danske Spil. Firmy, které budou chtít provozovat hazard včetně pokeru, budou platit vysoké licenční poplatky.
- V kolébce pokeru, americkém státě Texas, letos v dubnu sněmovní výbor schválil návrh zákona, který by mohl legalizovat poker. V případě schválení zákona by stát začal udělovat licence umožňující pořádat peněžní turnaje a vybírání poplatků od hráčů. Licenční poplatky by se měly odvíjet od výše tržeb.

Pramen: týdeník EURO

Box 2:
Král mezi pokery

Mezi nejoblíbenější verze pokeru na světě patří Texas Hold‘em. Cílem je sestavit co nejlepší výherní kombinaci pěti karet složenou z libovolných sedmi – pěti společných a dvou vlastních – nebo její vytvoření přesvědčivě předstírat. A tím vyhrát bank se sázkami všech hráčů (pot).

Průběh hry
- Zahájení (první kolo sázek). Každá partie začíná povinnými sázkami (blind). Poté dostane každý hráč dvě karty, které ostatní nevidí (hole cards). První na řadě je hráč následující za big blindem, tedy třetí hráč za dealerem (rozdávajícím). Hráči mohou buď dorovnat sázku (call), zvýšit ji (raise) nebo složit karty (fold). Jelikož je na stole sázka (big blind), není možné zůstat ve hře bez vsazení (check) s výjimkou hráče na big blindu.
- Flop (druhé kolo sázek). Dealer na stůl vyloží tři karty barvou nahoru (flop). Každý z hráčů může karty na stole spolu s těmi v ruce použít k vytvoření výherní kombinace. Sázení se řídí stejnými pravidly jako v předchozím kole. Dokud nikdo nevsadí, lze zůstat ve hře bez vsazení (check). Po sázce je možno pouze dorovnat sázku (call), zvýšit ji (raise) nebo složit karty (fold).
- Turn (třetí kolo sázek). Dealer přidá na stůl čtvrtou kartu (turn). I tu lze použít k vytvoření výherní kombinace. Po turnu se sázky zvyšují na horní hranici limitu hry. Sázení se řídí stejnými pravidly jako v předchozím kole. - River (čtvrté kolo sázek). Dealer přidá na stůl poslední, pátou kartu (river), kterou lze použít k vytvoření výherní kombinace. Sázení se řídí stejnými pravidly jako v předchozím kole. Partie pokeru končí dvěma způsoby. Buď jeden hráč donutí sázkami ostatní hráče složit karty a vyhrává bank bez nutnosti ukázat karty, nebo v posledním kole zůstane více hráčů. Ti pak ukáží karty a porovnají své výherní kombinace (showdown). Hráč s nejvyšší kombinací vyhrává bank (pot).

Pramen: www.poker24.cz