Pod líbivou proklamací rekreačních jezer se schovávala těžba štěrkopísku a obchody s parcelami
Léta připravovaný projekt radotínských jezer poslala Praha konečně k ledu. Spíše než to, že město vynakládalo desítky milionů na utopistickou vizi, je překvapivé, jaké skutečné motivy předchozí politická garnitura pod líbivou proklamaci cachtajících se obyvatel metropole dokázala skrýt.
Dobývání štěrkopísků a skládkování ve velkém a čachry s pozemky – o to v první řadě šlo. Že není možné vytěžit jedny parcely dvakrát, třikrát či čtyřikrát? Výhodně prodat nemovitosti městu, pozemky potom ještě vytěžit a nakonec v těžebních jámách ukládat odpady – to se málem podařilo soukromé firmě Brudra.
Soukromý zájem především Bláznivý pražský nápad se čtyřmi monumentálními jezery se pravděpodobně zalíbil i Ředitelství vodních cest (ŘVC). V Radotíně měl vyrůst přístav pro jachty, jez s plavební komorou, malou vodní elektrárnou, propustí pro vodáky a rybím přechodem. Přístav a splavnění Berounky dokonce státní investor prezentoval ještě před dvěma roky jako projekt hodný evropských miliard. Po fiasku s unijními penězi utracenými za splavnění Vltavy, kterou se prohání jeden poloprázdný výletní parník za půl dne, ŘVC ze svých stránek záměr stáhlo.
Megalomanskému řádění a obchodu s pozemky v Praze učinil přítrž až letos na jaře nový radní pro územní plán Tomáš Hudeček (TOP 09) a primátor Bohuslav Svoboda (ODS). Ti konečně vyslyšeli protesty dvou radotínských hydrogeologů, kterým se podařilo pod petici posbírat 1600 podpisů. Jiří Svoboda a Jiří Fencl roky marně poukazovali na to, že projekt představuje typický střet privátních a veřejných zájmů, přičemž ty veřejné dostávají pěkně na frak. Do té doby se nikdo nepozastavil nad tím, jak mají ohromná jezera vedená jako veřejně prospěšná stavba vzniknout. O tom, že jde vlastně o rekultivaci jam po těžbě surovin, která má trvat desítky let, politici nahlas nehovořili.
Po obou stranách Berounky se rozprostírají obrovské zásoby štěrkopísků, jejichž finanční hodnotu odhaduje Jiří Fencl až na čtyři miliardy korun. Nevratná ztráta vodohospodářských funkcí nivy je ovšem podle těchto odborníků nevyčíslitelná. Štěrkopísky zajišťují přirozenou filtraci vody a tvoří významnou zásobárnu pitné vody. Funkci mají i pro protipovodňovou ochranu – zjednodušeně řečeno suchý poldr zpomaluje povodňovou vlnu více než vodní hladina. Negativní vliv by v tomto ohledu měly i trvalé stavby, jako například hotel, bytové domy a velké parkoviště, které se v průběhu času na záměr nabalily a ještě zvýšily jeho komerční přitažlivost.
Plavci v páchnoucí louži Ekologické sdružení Arnika poukázalo i na to, že část vytěžených jam má sloužit nikoli pro koupání, ale pro skladování inertních odpadů. „Teoreticky by se mohlo stát, že po vytěžení štěrkopísků v ekologicky citlivé nivě a zřízení skládky by neměl žádný investor zájem o vybudování rekreačních jezer a celá oblast by zůstala zdevastovaná,“ upozorňoval Martin Skalský z Arniky, která dlouhodobě sleduje změny územních plánů. Jeho obavy potvrzovala čísla: zatímco skládka měla pojmout 2,7 milionu metrů krychlových odpadu, jezera měla mít obsah jen 0,6 milionu metrů krychlových.
Taktně se mlčelo i o tom, že voda v jezerech, která měla být napuštěna z Berounky, by byla ke koupání nevhodná. Pro vysoký obsah znečišťujících látek nevyhovuje totiž hygienickým limitům. Ani jezera, jež se měla samovolně naplnit podzemní vodou, by ovšem nezůstala dlouho křišťálově čistá. Pokud totiž voda nemá dostatečný průtok, začne se v ní tvořit nadbytek řas a výsledkem jsou po pár letech páchnoucí laguny.
Nikdo se také nezabýval tím, že na protějším břehu Berounky spěje do finále povolovací proces pro další těžbu štěrkopísků, kterou připravuje v katastru městské části Zbraslav společnost Kámen Zbraslav. I tam přitom územní plán počítá s jezery.
Ani takové zásahy do krajiny nebyly pro předchozí garnituru dostatečným argumentem pro vypracování seriózní studie vlivu na životní prostředí (SEA) a posouzení dalších variant využití území. Studie nezohlednila například tříkilometrovou lahovickou estakádu, která by nad hlavy rekreantů přivedla desítky tisíc aut a kamionů.
Jako chytrá horákyně Městská část Radotín nyní připravila svou vlastní studii budoucnosti území. „Za minulého vedení města jsme museli kličkovat jako chytrá horákyně. Volili jsme zdržovací taktiku. Rada města měla jezera v programovém prohlášení, kdybychom příliš křičeli, nedostali bychom z magistrátu ani korunu,“ říká starosta Radotína Karel Hanzlík.
Místo čtyř jezer by se nyní mělo lesknout v územním plánu už jen jedno, a to na poli směrem ke Strakonické ulici. Zůstal umělý kanál pro vodní slalom a přístav pro lodě, ale už jen jako ochrana před povodní. Na většině ploch směrem k osídlené části Radotína by měl vyrůst rekreační areál zaměřený na in-line sporty. Tato umírněná verze se nyní stala podkladem pro novou změnu územního plánu. Zatímco vodní plocha je hudbou budoucnosti (i ta vznikne až po vytěžení štěrkopísků, pozemky vlastní společnost Kámen Zbraslav – pozn. red.), sportovní centrum vypadá reálně.
Velkou část potřebných parcel totiž vlastní město a to by je mohlo svěřit Radotínu.
Okolnosti, za kterých Praha k pozemkům přišla, ovšem stojí za pozornost.
Přestože město zatáhlo za záchrannou brzdu včas, imaginární jezera už stála daňové poplatníky desítky milionů. Kromě nákladů na projektování – v roce 2009 vyhrál soutěž ateliér d plus za 22 milionů korun – vykoupila před pěti lety Praha od společnosti Brudra » za 57 milionů část pozemků, na kterých mělo vzniknout jedno z jezer.
Transakce neproběhla úplně hladce – zastupitelstvo na první pokus obchod neschválilo.
Jedna zelená zastupitelka totiž vystoupila s tím, že se kupují kontaminované pozemky. Jak je to s ekologickou zátěží doopravdy, není jasné. Radotínská radnice i Jan Růžička, šéf společnosti Energo Brudra, soudí, že území zamořeno není a nebylo. Brudra nicméně požádala v roce 2007 ministerstvo životního prostředí o 30milionovou dotaci na sanaci areálu, kde fungovala historicky výtopna na netradiční paliva. Postavili ji za minulého režimu v rámci spolupráce zemí RVHP Bulhaři, aby zásobovala obrovské pařníky na pěstování zeleniny.
Synergické efekty Skleníkový areál o rozloze desítek hektarů patřil historicky pod Státní statek hlavního města Prahy, odkud přešel do Pozemkového fondu ČR. V roce 1998 odkoupila Brudra nemovitý majetek skleníkového areálu, čítající kromě řady skleníků i kotelnu, čerpací stanici a řadu dalších staveb, za 26,5 milionu korun. Znalecký posudek odhadl hodnotu na 263,1 milionu korun.
Pozemky pod budovami ovšem připadly restituentům, část jich proto Brudra od nich vykoupila. Například v roce 2000 získala 17,5 hektaru od firmy Lesy Steinských za 10 milionů. Z těch následně prodala v roce 2007 osm hektarů Praze (za metr čtvereční nestavebních pozemků v záplavové zóně platila 269 korun) za 22 milionů. Za čtyři skleníky dostala Brudra od města 34,6 milionu, takže se jí investice ani ne po osmi letech vrátila i s královským ziskem.
Zároveň Brudra – která se specializuje na výrobu pracovních oděvů, založili ji spolužáci z právnické fakulty Pavel Růžička a Pavel Foubík – uzavřela s Prahou v říjnu 2007 smlouvu o smlouvě budoucí kupní na další pozemky. Ještě předtím pražští radní povolili na žádost města – tedy sami sobě – výjimku z velké stavební uzávěry, která platí na celém území až do vyřešení jeho definitivní podoby. Na městských pozemcích se měl totiž začít těžit štěrkopísek – přeloženo do řeči politiků budovat první z jezer. A to bezodkladně. V Radotíně se právě začínal stavět Pražský okruh a „z technických a ekologických hledisek bylo výhodné koordinovat obě stavby,“ zní v odůvodnění povolení výjimky.
Výhodné pro koho? Těžit štěrkopísek měla teď už na městských pozemcích firma Gama Alfa spojená s Brudrou. Až do srpna 2008 byl předsedou jejího představenstva Pavel Růžička, firma sídlí v radotínském areálu Brudra, vlastní ji společnost registrovaná ve Velké Británii. Ani šéf Energo Brudra Jan Růžička spojení s firmou Gama Alfa a těžební plány Brudry neodmítá. „Ano, máme na to spřátelenou firmu,“ říká. Celý jezerní projekt měl podle něho přinést synergie firmě i městu. „Pavel je vášnivý jachtař, chtěli jsme přístav zásobovat teplem a máme i licenci na provozování malé vodní elektrárny,“ dodal.
Dodávat surovinu a zároveň skladovat materiál z tunelů pro Pražský okruh mohl být zlatý důl. Nakonec jej však nikdo nevytěžil.
„Zjistilo se, že nivní štěrkopísky nejsou pro stavbu estakády vhodné,“ vzpomíná místostarosta Radotína Milan Bouzek. Zároveň zajistit veškerá povolení k těžbě nebylo ani v „celoměstském zájmu“ tak jednoduché. Minimálně stavební úřad v Radotíně se bránil urputně a poukazoval na to, že povolovat dílčí záměry v době, kdy není jasná definitivní koncepce území, není správné.
To ale neznamená, že by město spolu se svým partnerem od byznysu upustilo. Úřední mašinerie jela až do letošního března, kdy město veškerou aktivitu zastavilo. Celý projekt od počátku obhospodařoval odbor městského investora, kterému v éře Pavla Béma šéfoval mocný úředník Jiří Toman. Definitivní tečku ovšem Praha zatím udělat nemůže. Brudra s ní vede spor o platnost budoucí kupní smlouvy na další parcely. Praha si nechala od právníků potvrdit, že smlouva byla uzavřena v rozporu se zákonem o hlavním městě Praze, jelikož jí nepředcházelo schválení zastupitelstvem. I pokud by soud rozhodl, že smlouva je platná, město využije svého práva od ní odstoupit.
O tom, že jde vlastně o rekultivaci jam po těžbě surovin, která má trvat desítky let, politici nahlas nehovořili. V Radotíně se těžit zatím nebude, na Zbraslavi ano Zatímco na radotínském břehu Berounky se dobývat v dohledné době nebude, na zbraslavském ano. Možná už příští rok. Společnosti Kámen Zbraslav už nic v těžbě nebrání. Povolení vydal Obvodní báňský úřad v Kladně, kladné stanovisko vydala i městská část Zbraslav. Do obecní pokladny bude proudit část prostředků z každé vytěžené tuny. Dobývat štěrkopísky může Kámen Zbraslav aktuálně na zhruba 40 hektarech – celé vytěžitelné ložisko zabírá dvojnásobek. Firma počítá s tím, že štěrkopísek bude těžit 11 let, každý rok asi půl milionu tun. Ložisko na zbraslavské straně je vedeno jako výhradní, což zjednodušeně znamená, že zásoby jsou součástí bilance státu. Státní souhlas má Kámen Zbraslav už od roku 1994, dobývací prostor stanovil báňský úřad v roce 2005. Na radotínské straně Berounky štěrkopísky státní nejsou, takže kdo vlastní pozemek, ten je jejich majitelem. Firma nakoupila pozemky od rodiny hraběnky Steinské, která je získala v restituci. Kámen Zbraslav neplánuje těžit na obou stranách řeky zároveň. (boř) l Přestože město zatáhlo za záchrannou brzdu včas, imaginární jezera už stála daňové poplatníky desítky milionů.
2,7 milionu m3 měla pojmout skládka odpadu, jezera měla mít obsah jen 0,6 milionu m3.
O autorovi| Hana Boříková, borikova@mf.cz
