Zatím polskou měnu táhly vzhůru vysoké úroky
Vysoký schodek obchodní bilance, který dostoupal k hranici osmi a půl procenta hrubého domácího produktu, a nebezpečí odlivu zatím masivně přitékajícího kapitálu. To jsou dva hlavní rysy polské ekonomiky, na jejichž základě čekají analytici prudší oslabení zlotého. Jakmile první investor stáhne první velký balík peněz, nastane řetězová reakce, která stáhne měnu dolů, prohlašuje řada z nich. Polská centrální banka se tak ocitla ve stejné situaci jako Česká národní banka v roce 1997. Polská na rozdíl od české na prudké výkyvy měny nečekala a minulý týden v pondělí jako prevenci proti možným turbulencím zcela uvolnila pásmo pro pohyb zlotého. Polská národní měna, dosud vázaná na koš dvou měn – dolaru a eura, tak může nyní zcela volně plout. Ačkoliv už předtím měla dost prostoru –- pásmo pro její pohyb představovalo patnáct procent na každou stranu – uvolnění by mělo především ochránit zemi před útokem měnových spekulantů. Makroekonomický obrázek Polska v některých parametrech skutečně silně připomíná Českou republiku před třemi roky. Schodek na běžném účtu obchodní bilance stále roste. „Je to velký problém Polska a minulý týden jeho rozměr již dosáhl hranice citlivosti. Zahraniční investoři již nemají chuť schodek financovat, a proto lze čekat větší oslabení zlotého, prohlásil Zdeněk Procházka z Patria Finance. Rovněž základní příčina nízké exportní schopnosti Polska je stejná, jako byla v České republice. Polsko stojí před hlubokými strukturálními změnami a navíc rostoucí inflační tlaky znemožňují zlevnění peněz. Export na levačku. U našich severních sousedů se však přidává ještě jeden faktor stlačující vývozy. „Zatímco k nám přicházejí investoři proto, aby zde založili podniky orientované na export, do Polska se obracejí kvůli velkému domácímu trhu, upozorňuje Petr Posker, analytik ABN Amro Portfolio Management. „Odbyt tak drtivé většině firem jednoznačně zajišťuje domácí poptávka a podniky se v principu na export příliš neorientují, dodává. Fundamentálně by tedy měl zlotý už delší dobu klesat. Ratingová agentura Standard & Poor s navíc prozatím odmítla očekávané zvýšení úvěrového hodnocení země o jeden stupeň. „Nepříznivými zprávami jsou také zpoždění privatizace polského telekomunikačního gigantu TPSA a politické šarvátky vyvolané snahou Deutsche Bank o převzetí domácí banky BIG Bank Gdaňski, dodává Posker. Enormně citlivý. Zlotý je však stejně jako polská burza velmi silný a delší dobu se pohybuje nad paritou svého bývalého pásma (zrušení pásma jej poslalo dolů, ovšem už ve středu se vzpamatoval). Zatímco u burzy může být příčin více, u měny jde především o důsledek přílivu kapitálu. Aby byla tato podobnost s Českou republikou dokonalá, uvažují naši severní sousedé o zřízení odděleného účtu na příliv peněz z privatizace tak, jak se to u nás udělalo v případě prodeje podílu v SPT Telecom. Právě podobnost s Českou republikou v roce 1997 zesiluje obavu z možného zhroucení zlotého hnaného spekulanty. Zároveň zde existuje riziko, že spekulanti naopak budou tlačit měnu co nejvýše. Až do minulého týdne totiž mohli počítat s tím, že v případě, kdy ji doženou až na hranici pásma, zasáhne centrální banka. Především z těchto dvou důvodů centrál–ní banka pásmo uvolnila a nechala zlotý volně plout tak, jak jí to zahraniční odborníci doporučovali už delší dobu. Sazby táhnou. Do Polska lákají spekulanty především vysoké úrokové sazby. U krátkodobých vkladů do jednoho roku se úrok pohybuje nad sedmnácti procenty. Pro delší vklady pak sazby poměrně prudce klesají až ke třinácti procentům (i obrácenou výnosovou křivku známe z české ekonomiky). Podle Procházky šly všechny sazby minulý týden ještě o dvacet až čtyřicet bodů nahoru, a to nejen vlivem posledního opatření centrální banky. „Zlotý je velmi citlivý na vývoj v zahraničí, takže rapidní pokles technologické burzy Nasdaq jej stáhl dolů o celých třináct procent, prohlásil s tím, že informace o možném dalším zvýšení amerických úrokových sazeb, o němž uvažuje Fed, jej zase vyhnal zpět nahoru. Zahraniční investoři vkládají v Polsku svůj kapitál téměř výhradně do státních papírů. „Stát je jediný, kdo si půjčuje na domácím trhu. Polské podniky se financují v zahraničí, uvedl Procházka. I přes napjatost nynější situace ale nemusí být investice do polské měny bez možného finančního efektu. Kurs sice trpí velkými výkyvy, ale podle Procházky i při očekávaném masivnějším odlivu krátkodobého kapitálu ze strachu před pádem měny právě vysoká hladina úrokového diferenciálu přitáhne investory do Polska zpět. Kdo tedy vydrží s nervy zhruba rok, může vydělat.
