Nad pableskující hladinou Vranovské přehrady vystupuje z lesa několik chat. Před nimi pokojně sedí víkendoví chalupáři a okolo vody pobíhají děti hledající zatoulaný míč. Čistá jihomoravská pohoda v člověkem téměř netknuté přírodě poblíž Národního parku Podyjí. Mezi chatkami z padesátých a šedesátých let vyčnívá jedna, která svou fasádou z opalovaných prken naopak téměř splývá se stříbřitými kmeny stromů v pozadí.
Patří jednomu milovníkovi architektury, který si ji pro sebe, svou rodinu a návštěvy nechal postavit pražským ateliérem Prodesi/Domesi. Architekti, kteří se v obecné rovině zaměřují na dřevostavby, dostali za úkol navrhnout novou chatku na malém nepravidelném půdorysu domečku zděděného po dědovi. Protože dalším požadavkem investora bylo vměstnat do plochy 43 metrů čtverečních vše, co moderní dřevostavby umožňují, vypadá to vevnitř tak trochu jako v lodním podpalubí.
„Kromě viditelných daností, ke kterým patří její umístění u vodní hladiny, připomíná kajutu především nutnost vše vměstnat na velmi malý prostor – veškerý interiér je dělaný na míru, každá věc má své místo, každý milimetr prostoru je využitý,“ vysvětlila redakci Euro.cz jako první architekta zmíněného ateliéru Klára Vratislavová. „Zároveň už samotná práce na návrhu chaty připomínala práci návrháře lodi – vnější obrys byl definován předem a uvnitř jsme spolu s investorem promýšleli uložení každé poslední maličkosti,“ dodává.
Okrájet všechny zbytečné prostory
Nakonec se pod nerovnou střechu vešla prostorově poměrně štědrá jídelna s obývacím pokojem a krbem, předsíň s lavicí na obouvání, toaleta, a dokonce i komora s technickou místností. V patře pak vznikly dvě samostatné ložnice a šatna. Výsledné uspořádání stavby určila stará chata se všemi přístavky a verandami, proto návrh prostoru vznikal ,naruby‘ - architekti nejdříve naplánovali, co vše se nesmí v prostoru opomenout, a pak okolo místnosti okrajovali střechu tak, aby nikde nezůstal ani kousek navíc.
„Samotný tvar střechy je velmi atypický a vyžadoval velkou přesnost, proto byly hranoly krovu předem připraveny na CNC fréze,“ vysvětluje stavební manažer Prodesi/Domesi Radim Kurka. Povrch střechy je pak, stejně jako vnější stěny, tvořen opalovanými modřínovými prkny. Ta svou barevností příjemně neruší atmosféru okolí a zároveň se díky povrchovému kartáčování a naolejování snadno udržují.
Jednoduchý exteriér zároveň stylově pasuje k syrově přírodnímu interiéru, kde světlé dřevo kontrastuje s tmavým čalouněním sedacích lavic. Podle Vratislavové se v tomto případě povedlo navrhovat interiér a exteriér coby dvě neoddělitelné části, což není vždy zcela automatické.
Útočiště mezi modříny
„Když jsem místo poprvé navštívila, bylo mrazivé lednové dopoledne, s jasnou modrou oblohou. Hladina přehrady byla úplně klidná, zrcadlila různorodé dřevěné domečky přilepené na svazích,“ komentuje svůj první dojem z lokality architekta. „Záhy proto vzniklo rozhodnutí navrhnout chatu tak, aby se svým exteriérem pokorně ztratila v zeleni nad hladinou, a využít pro fasádu i střechu opalovaná prkna, která budou stárnout spolu s okolní přírodou,“ popisuje zdroj své inspirace, jenž dal objektu jeho výsledný vzhled.
Chata nakonec odpovídá přání návrhářů i touhám majitelů – stala se jim útočištěm při výjezdech mimo město, které rádi využívají. Aby taky ne, když si padli do noty už při návrhu. Spolu s klientem probírali architektonickou studii vskutku zevrubně: „Velmi odpovědně se postavil ke ,vstřebání‘ návrhu, týdny jsme jej bod po bodu diskutovali, detailně promýšleli…“ Nakonec se však realizace od původního konceptu nijak zásadně neodchýlila.
Překážková dráha pro stavebníky
Největší oříšek představovalo umístění chaty. Příjezdová cesta končila asi 40 metrů od místa v lese, dál k pozemku vedla jen strmá pěšinka. Po té stavební materiály odvézt nešlo, a tak v Prodesi/Domesi zvažovali různé možnosti dopravy - od lodi po vrtulník. Dopadlo to tak, že u lesa zpevnili plochu a postavili tam autojeřáb, který podával suroviny ze silnice na stavbu. Dřevěnou nosnou konstrukci, tedy smrkové CLT panely a KVH hranoly, a desky tepelné izolace se tak podařilo přenést jeřábem.
S nošením dalšího materiálu ale stroj nepomohl. Zbytek, včetně sestavy dřevěných oken, se musel z cesty odnést v rukách. „Cestička k chatě je nezpevněná, místy v dost prudkém kopci, a tak třeba sádrokartonáři, kteří začínali uprostřed zimy, neměli svou práci zrovna nejlehčí a párkrát s deskami uklouzli,“ líčí stavební manažer Kurka. Naštěstí se to obešlo bez zranění a chata byla zdárně dokončena. Stala se z ní moderní a pohodlná stavba, kompaktní zvenku a prostorná zevnitř, která má své kouzlo v jakémkoli ročním období.
„Naším cílem bylo navrhnout stavbu, která se pokorně zapojí do zeleného svahu nad vodní hladinou, kde stojí převážně menší staré chatky,“ píší architekti v autorské zprávě. A to se povedlo. Objekt vzbuzuje dojem pohody, stejně jako v případě jeho starší sestry, která se v lesích na břehu Vranovské přehrady rovněž dokonale, a hlavně úmyslně ztrácí. Autoři návrhu jsou nanejvýš spokojeni – podobnou práci by si klidně zopakovali. „Už kvůli krásnému prostředí okolní přírody a možnosti letního koupání v přehradě po práci,“ směje se Kurka.
