Pokoření magnáta

Skandál kolem pojišťovny Executive Life vrhá stín na majetek Françoise Pinaulta

Francie a Amerika se znovu ostře rozhádaly. Už celé týdny létají vyjednavači přes Atlantik sem a tam. Tři ministři francouzské vlády přetřásali celý problém při rozhovorech mezi čtyřma očima se svými americkými protějšky, zapojil se i prezident Jacques Chirac. Nejedná se však o Iráku ani o zahraničním obchodu - jde o vyšetřování deset let starého trestného činu. Bývalá státní banka Crédit Lyonnais totiž čelí obvinění, že nezákonně získala kalifornskou pojišťovnu Executive Life.
Letos na podzim už vyjednavači dvakrát téměř dospěli k dohodě, která by francouzské daňové poplatníky ušetřila procesu a případných miliardových pokut. Jednání ale pokaždé ztroskotala, protože Francie neústupně vyžaduje ochranu pro magnáta Françoise Pinaulta.
Nezasvěcené možná překvapí, co vše je Francie ochotná podstoupit kvůli jednomu podnikateli. Ovšem Pinault není jen tak nějaký byznysmen. V 67 letech je jedním ze tří nejbohatších lidí ve Francii, jeho finanční impérium sahá od luxusního zboží až po elektrospotřebiče. Navíc je jedním z nejlepších přátel Jacquesa Chiraca. Zdá se, že francouzští představitelé navzdory riziku pro daňové poplatníky souhlasí s Pinaultovým názorem, který se nedávno objevil na první straně listu Le Monde: “Americký soudní systém nás drží jako rukojmí.”

Potíže s penězi

Ještě před uzávěrkou časopisu BusinessWeek (25. listopadu) jednání s generálním prokurátorem Spojených států v Kalifornii dosud probíhala, ačkoli konečný termín pro mimosoudní vyrovnání teoreticky vypršel už 24. listopadu. To znamená, že Pinaultova holdingová společnost Artémis ještě může dosáhnout dohody, která by jí umožnila přiměřené finanční vyrovnání, aniž by musela přiznat jakékoli pochybení a riskovat další soudní řízení.
Skandál kolem Executive Life však pro Pinaulta nese i další rizika. Právě prostřednictvím Artémisu drží Pinaultova rodina kontrolní balík 42,4 procenta akcií v Pinault-Printemps-Redoute (PPR), na burze obchodované skupině v hodnotě 32 miliard dolarů podnikající v maloobchodě a luxusním zboží, jež je srdcem Pinaultova impéria. Artémis se o svých finančních záležitostech příliš nešíří, ale podle bankéřů důvěrně se skupinou obeznámených nestačila v posledních letech roční dividenda z PPR – zhruba 140 milionů dolarů – ani na umořování dluhu Artémisu, který se odhaduje na 5,3 miliardy. Dosud bankéři Artémisu umožňovali každoročně odkládat splátky na část dluhu. Ovšem vysoká pokuta za případ Executive Life – pět set milionů dolarů, možná i víc – je může přimět k tomu, aby se snažili z Artémisu vyždímat víc peněz.
Artémis kontroluje 57,3 procenta hlasovacích práv PPR, takže může žádat vyšší dividendu. PPR však má svých starostí dost. Po tvrdé bitvě s konkurenční firmou Bernarda Arnaulta získala za těžké peníze luxusní značku Gucci. V listopadu následovala šokující zpráva, že generální ředitel Domenico de Sole a návrhářská hvězda Tom Ford neuzavřeli s Guccim novou smlouvu a u firmy končí. Právě tato dvojice přitom dokázala obnovit renomé značky v devadesátých letech. Společnost opustí na jaře, kdy bude muset PPR vysázet zhruba 2,5 miliardy dolarů, aby vyplatila Gucciho minoritní akcionáře. Najít nového návrháře a generálního ředitele, kteří se jim vyrovnají, bude nesmírně obtížné.
Případ Executive Life navíc vyvolal pochybnosti, zda Pinault, jenž si dlouho zakládal na pověsti selfmademana, expanzi své říše nefinancoval částečně ze zisku z nezákonných obchodů. Samozřejmě ho nikdo neobviňuje, že stál za převzetím pojišťovny Executive Life právě on. Americké úřady mají zato, že viníkem je banka Crédit Lyonnais. V roce 1991 nabídla kalifornským úřadům plán na záchranu pojišťovny, která se po zhroucení svého portfolia s podřadnými obligacemi dostala do platební neschopnosti. Jeden z útvarů Crédit Lyonnais vyjednal koncem roku 1992 prodej těchto obligací společnosti Artémis a pojišťovnu převzala nová firma jménem Aurora, kterou údajně ovládala skupina externích investorů.

Tajná ujednání

Američtí strážci zákona vidí problém v tom, že Auroru údajně ovládala Crédit Lyonnais. Tím porušila americké zákony, které bankám zakazují vlastnit pojišťovny. Aurora sice kalifornským zákonodárcům namluvila, že je na bance nezávislá, ti se ale pak prý dozvěděli o tajných ujednáních, podrobně popisujících úlohu Crédit Lyonnais v transakci. Pinault tvrdí, že o žádných dohodách nic neví. “Jednali jsme v dobré víře,” prohlašuje mluvčí Artémisu. Nicméně Gary Fontana, právní zástupce kalifornského úřadu pro pojišťovnictví, který na základě těchto obvinění podal občanskoprávní žalobu, časopisu BusinessWeek prozradil: “Dokumenty říkají něco jiného než Pinault.” Pinault odmítl pro tento článek cokoli komentovat.
V každém případě Artémis na obchodu s Executive Life vydělal obrovské peníze. Kalifornský úřad pro pojišťovnictví prohlašuje, že se portfolio s podřadnými obligacemi brzy vzpamatovalo a vyneslo 872 milionů dolarů. Navíc Artémis postupně získal kontrolu nad Aurorou. Zisky z této transakce pomohly Pinaultovi – který ještě začátkem devadesátých let obchodoval hlavně se dřevem – zahájit sérii akvizic.
Jedním z klíčových hráčů v jednáních kolem Executive Life byl Jacques Chirac. Je Pinaultovým přítelem již od osmdesátých let, kdy se dnešní miliardář rozhodl zachránit bankrotující státní pilu v Chiracově parlamentním okrsku. Když byl Chirac v roce 1995 zvolen prezidentem, byli si už tak blízcí, že manželé Pinaultovi v den voleb uspořádali večeři na Chiracovu počest.
Začátkem podzimu se američtí žalobci konečně dohodli s francouzským ministrem financí Francisem Merem na urovnání případu Executive Life za 585 milionů dolarů. Francouzská vláda by měla zaplatit 485 milionů jako kompenzaci za jednání bývalé státní banky a dnes zprivatizovaná Crédit Lyonnais by přihodila dalších sto milionů. Taková dohoda by ochránila daňové poplatníky ze země galského kohouta před dalšími závazky a zároveň by pomohla francouzské bance Crédit Agricole. Ta nedávno získala Crédit Lyonnais a obává se toho, aby soudní spor neohrozil její americké bankovní licence.
Navrhované vyrovnání však nenabízelo žádnou ochranu Pinaultovi ani bývalému předsedovi Crédit Lyonnais Jeanu Peyrelevadovi, který převzal předsednictví banky krátce po obchodu s Executive Life a říká, že o transakci nic nevěděl. Takže Chirac 14. října dohodu zablokoval.
Jeho jednání vyvolalo překvapivě málo protestů veřejnosti. Částečně to může být tím, že Pinault má kontakty i mezi socialistickou opozicí. Sophie Coignardová, novinářka píšící o francouzské elitě, ale podotýká: “Záležitost obsahuje i svůj kulturní aspekt. Ve Francii se považuje za legitimní, že stát ochraňuje soukromé zájmy.”
V posledních týdnech hájí Pinault svou nevinu v nejrůznějších novinových rozhovorech a komentářích. „Přiznat vinu za něco, co jsem nespáchal, je nepřijatelné,” napsal v Le Monde. “Je to otázka důstojnosti.” Jistě, Pinault není z těch, kteří se snadno vzdávají. Už pět let bojuje o náhradu téměř 900 tisíc dolarů, které s manželkou zaplatili za egyptskou sochu, označenou odborníky za padělek. Nejnovější kolo sporu prohrál 13. října u pařížského soudu. Prohlásil, že se odvolá. Pokud může být tento případ určitým vodítkem, pak boj o Executive Life zdaleka nekončí. Pinault ve zkratce

• Zakladatel impéria: Začal s malou dřevozpracující firmou a nahromadil rodinné jmění v hodnotě 5,4 miliardy dolarů. Patří mu obchody s elektrospotřebiči, vinice v Bordeaux i módní značka Gucci.

• Muž s politickým vlivem: Je blízkým přítelem konzervativního prezidenta Jacquesa Chiraca, má však vazby i na socialistické politiky, jako je bývalý ministr financí Laurent Fabius.

• Mecenáš: Patří k předním sběratelům moderního umění, vlastní aukční síň Christie’s a hodlá v Paříži otevřít muzeum umění.

• Cíl strážců zákona: Americké úřady ho obvinily, že začátkem devadesátých let využil k vlastnímu obohacení nezákonného plánu na získání kalifornské pojišťovny Executive Life.

Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek

Překlad: Vladimír Nový, www.LangPal.com