Navzdory vysokému počtu nakažených a zemřelých se zdá, že je Itálie z nejhoršího venku. Zatímco ještě před dvěma týdny rostl počet nemocných každým dnem přibližně o sedm procent, nyní je to podle BBC už jen procento jedno. I proto Řím zvažuje, že začne některá přísná opatření mající za cíl zamezit, respektive zpomalit šíření koronaviru, postupně uvolňovat.
Jenže i když se Itálii podaří nákazy zbavit, alespoň do takové míry, aby se tamní život mohl vrátit do starých kolejí, bude čelit další obrovské výzvě. A sice nutnosti najít způsob, jak co nejrychleji znovu nastartovat svoji zaseknutou ekonomiku. Pravda, nebude v tom sama, neboť podobný úkol bude ležet před každou ze zemí EU, jenže právě to může být paradoxně jejím největším problémem. Neschopnost unijních lídrů domluvit se na společném postupu se zdá být naprosto nepřekonatelnou překážkou.
Unie čelí nejtěžší zkoušce od druhé světové války
Řada jednotlivých zemí i politiků v posledních dnech Brusel kritizovala za to, že v momentě, kdy je to nejvíc potřeba, zůstává v podstatě nečinný. Nelichotivá slova se na Unii valila ze všech stran.
Conte se v rozhovoru pro BBC evropské sedmadvacítky nepřímo zastal, když řekl, že se jedná o historický okamžik a že celá EU nyní čelí „největší zkoušce od druhé světové války“. Zároveň však zdůraznil, že pokud unijní lídři nenaleznou v těchto klíčových okamžicích shodu, a to zejména na zmírnění ekonomických dopadů současné pandemie, může Unie jako taková přestat existovat. „Pokud tuto šanci na oživení evropského projektu nevyužijeme, pak je hrozba jeho zániku zcela reálná,“ řekl Conte.
Narážel tím na odmítavé postoje některých zemí v čele s Nizozemskem a Německem, které blokují snahy Itálie či Španělska na co nejširší společné sdílení nákladů, jež byly způsobeny pandemií. Ve snaze mírnit její dopady volá několik členských států platících eurem po vydání takzvaných „korona dluhopisů“, pomocí nichž by se chybějící finanční prostředky vybraly.
Amsterdamu s Berlínem se však tento nápad moc nezamlouvá, neboť se obávají, že by se tak celá eurozóna až příliš zadlužila, což by následně mohlo způsobit další dodatečné problémy.
Uzavřít Itálii hned zkraje nepřipadalo v úvahu
Kritiku si v uplynulých dnech ovšem vysloužil i samotný
Conte, jehož coby premiéra, a tedy faktického lídra Itálie řada lidí vinila z toho,
že neučinil vše, co mohl, aby se nákaza nevymkla v zemi kontrole.
Argumentovali především tím, že se neřídil doporučením ze strany Čínského
červeného kříže, jehož pracovníci už v polovině března varovali italskou
vládu před skutečností, že jí přijatá opatření jsou nedostatečná. S tímto názorem
nicméně pětapadesátiletý politik zásadně nesouhlasí.
„Když se na to dívám zpětně, udělal bych to samé,“ podotkl. „Náš systém je ve srovnání s Čínou zcela odlišný. Omezení ústavních svobod pro nás bylo velmi kritickým rozhodnutím, které jsme museli velmi pečlivě zvážit. Kdybych hned na začátku, když jsme měli jen několik prvních případů (nákazy), navrhl plošnou uzavírku nebo omezil ústavní svobody, lidé by mě měli za blázna.“
Zpochybňovat ruskou pomoc je urážka
Jednou ze zemí, která Itálii v uplynulých týdnech nejvíce pomáhala a zásobovala ji dodávkami zdravotnického materiálu, bylo Rusko. V souvislosti s tím však některá média začala spekulovat, zda se ze strany Moskvy jedná skutečně jen o ryzí pomoc, či zda se tak na dálku snaží spíše prosadit některé vlastní zájmy, jakými by mohlo být například získání podpory jednotlivých zemí EU za účelem zrušení v minulosti uvalených hospodářských sankcí. Podobné polemizování ovšem Conte rázně odmítl.
„Takovéto narážky mě hluboce urážejí. Je to urážka italské vlády… a také Vladimira Putina, který by to (pomoc) nikdy jako páku k vyjednávání nevyužil,“ zdůraznil.
Zdroj: www.bbc.com
