Z e m ě d ě l s t v í
Problémy reformního charakteru se řeší na poslední chvíli, navíc provázené mnoha zmatky. Nejinak tomu je i v případě potřebnosti či nutnosti ustavení odbytových družstev zemědělců.
Za téměř deset let, které mohli čeští zemědělci využít pro přípravu na těžké konkurenční časy, se ve směru k lepší výchozí pozici vůči silnějším evropským, ale i zámořským farmářům a potravinářům stalo velmi málo. Skeptik by řekl, že nic, ba naopak. Vše se odehrávalo a odehrává na politické úrovni, protože polistopadoví politici, s výjimkou několika prvních transformačních let, neměli dostatek kuráže pro razantnější transformaci.
Odbytová družstva zemědělců měla, a doufejme, že brzy i budou, sloužit jako možnost našich prvovýrobců stát se adekvátním partnerem pro kapitálově silné obchodní řetězce. Ty si ze své nepoměrně lepší pozice říkají o kvalitnější produkci, stálé objemy dodávek, slevy a nízkou cenu, ale i o reklamní výdaje, takzvané regálné, a nakonec za potraviny a zemědělskou výrobu platí ve velmi dlouhých lhůtách. Malý dodavatel se proto v jejich jazyce rovná žádnému dodavateli.
Naši zemědělci, z nichž většina přežívá pod hranicí rentability, se však místo o vytvoření silné protiváhy obchodním žralokům po většinu času starali o lobbistické tlaky vůči státu s požadavkem vyšších subvencí na prvovýrobu. V dávné i nedávné minulosti byl totiž jedním velkým odbytovým centrem stát a dodnes si řada zemědělců myslí, že tomu tak musí být i do budoucna.
Deštník pro sedláka
Základním cílem seskupení výrobců či odbytových organizací je zajištění plynulého zásobování trhu společným produktem, a to i při výkyvech v jejich výrobě tak, aby nedocházelo ke zbytečným fluktuacím v cenách a následně v důchodech zemědělců. To je důležité proto, že právě v důsledku pozdního placení řetězců za dodanou produkci došlo ve velké míře k přerušení finančního toku v celém resortu. Odbytové organizace mohou pochopitelně mít různou právní podobu, efekt by měl být stejný. Příkladem je nám stejně nakonec praxe ze zemí EU. Do unie jsme však chtěli hned po listopadu.
V zemích patnáctky se toto sdružování děje ve dvou stupních. Na prvním stupni se nazývají sdružení či unie, na druhém jsou to uskupení nebo organizace výrobců určité komodity.
Formou, která se nejvíce osvědčila a která není v naší tradici žádným objevem Ameriky, je právě družstevnictví. Právní úprava družstev je totiž flexibilní a lze s její pomocí respektovat zvláštnosti odvětví, regionu a požadavky výrobců. V souladu s hlavním cílem se odbytové organizace soustředí na centralizaci nabídky, přípravu na prodej - marketing a výslednou nabídku velkoodběratelům. Finanční podpora odbytových družstev dosahuje v EU maximálně výše 60, 40 či 20 procent skutečných výdajů na zřízení a administrativu provozních nákladů takového subjektu pro první, druhý a třetí rok. Celkově však nepřevyšuje 120 tisíc ECU. Naše ministerstvo zemědělství přitom počítá s podporou vzniku odbytových center v letošním roce ve výši 30 milionů korun, což stačí na ustavení jediného odbytového družstva.
Rozhodující hráč
Podíl zemědělské produkce, která je realizována přes odbytová centra, se značně liší podle komodity a země. Například v Nizozemsku je to okolo 80 procent mléka (rovněž tak v Německu), ovoce a 60 procent krmiv a cukrovky. Ve Skandinávii, kde například v Norsku operují na maloobchodním trhu pouze čtyři obchodní subjekty, jde přes tato centra sto procent produkce farmářů. Největší farmářské družstvo na světě je japonský Zen-Noh, zaměřený na nákup a marketing zemědělských výrobků, sdružuje 2159 primárních družstev a 3,4 milionu farmářů.
Odvolávám, co jsem odvolal
Vraťme se však domů. Nutnost založení odbytových družstev si uvědomil i ministr zemědělství Jan Fencl. Původně však chtěl jejich vznik spojit s povinností každého zemědělce do nich vstoupit, jinak nedosáhne na státní podporu. Vskutku si ministr dobře uvědomuje, jak naše prvovýrobce zainteresovat. Jak ale říká šéf sdružení soukromých zemědělců Josef Stehlík, tato družstva musí zásadně vznikat zdola, z vůle každého farmáře. Ví, o čem mluví. Jsou to právě malí a drobní prvovýrobci, kteří jsou až poslední v řadě nebo úplně mimo jen při odbytu mléka. Soukromníci tak označili Fenclův návrh za další fázi kolektivizace.
Ministr si však svůj přehmat uvědomil a hned týden nato ho „stornoval . „Tento původní záměr nepodpořím, řekl. Tvrzení, že jde o návrat k socialismu, považuje za absurdní. Prohlašuje, že chce oslovit zemědělce, aby si konečně utrhli „kus ze skutečného kapitalismu . Soukromí kapitalističtí farmáři jsou přitom ti, kteří byli ještě donedávna schopni vlastní produkci udat na trhu sami. I oni však dnes bojují o život.
Dalším krokem k lepšímu fungování dodavatelsko-odběratelských vztahů by mělo být kapitálové propojování prvovýroby se zpracovateli a potravináři. „Je však otázkou, zda není pozdě, říká poslanec Vlastimil Tlustý. Jeho kolega, stínový ministr zemědělství ODS Miloslav Kučera, se obává, že se zemědělci stanou pouhými vazaly obchodníků a vznik družstev budou určovat tvrdé tržní vztahy.
