Některé návrhy na snížení deficitu směřují proti zotavení ekonomiky
Povinný kurz toxikologie na chemicko-technologické fakultě pardubické univerzity často provázely výbuchy smíchu posluchačů. Studenti jimi oceňovali poutavé vyprávění přednášejícího o tom, jakým způsobem se na zvířatech testují chemikálie pro výrobu kosmetiky. Podobné pokusy s veřejnými financemi provádějí obě nejsilnější české politické strany už několik let, jen výsledky jejich činnosti lze těžko podat vtipným způsobem. Drastická hra na rozhazovanou, do níž vstoupila krize, je u konce, i když to tak politici stále nevidí. Přišel čas splácení účtů za dosavadní flám.
Realita Letošní deficit státního rozpočtu dosáhne vlivem pomalejšího oživení v Německu dle České národní banky 190 miliard korun. Ministerstvo financí plánovalo schodek kolem 160 miliard pro letošek i příští roky. Nicméně rostoucí nezaměstnanost, prodlevy v oživení exportu a růstem daní ubitá spotřebitelská poptávka srážejí výkon ekonomiky výrazněji, než úředníci očekávali. Proto je i pro příští roky nutné bez provedení drastických reforem kalkulovat se schodky atakujícími hranici dvou set miliard korun. „Mandatorní výdaje zejména v sociální oblasti jsou nyní nastavené tak, že vytvářejí každoročně zhruba stomiliardový deficit,“ upozorňuje ministr financí Eduard Janota na největší problém veřejných financí. Do toho je tu požadavek Evropské komise (EK) na snížení schodku státního rozpočtu pod tři procenta HDP do roku 2013. S tímto datem nepřímo konvenují i výroky exponentů dvou nejsilnějších stran, kteří uvažují o roce 2014 coby o datu vstupu České republiky do systému ERM 2, tedy do „předškolní“ třídy pro euro. I pro vstup do ERM 2 je nutné snížit deficit rozpočtu pod tři procenta, navíc trvale a udržitelně, takže žádné jednorázové úspory se nepočítají. I kdyby se nakrásně podařilo srazit schodek na 2,99 procenta HDP, nedá se v současné situaci předpokládat, že nám v Bruselu postaví slavobránu a do eurozóny nás budou vítat chlebem a solí. Na příkladu Estonska můžeme vidět, že Evropská centrální banka si současné i budoucí kandidáty pečlivě prověří. Další průšvih s falšovanými daty, jaký předvedlo Řecko, si už v EU nemůže nikdo dovolit.
Cesta výdajů Způsobů, jak docílit snížení schodku státního rozpočtu, je několik. Předně se dá šetřit. Úsporná opatření však nelze natahovat donekonečna, za něco musí stát žít. Jakýsi prostor existuje v zaměstnanosti, neboť pro stát pracuje zhruba tři čtvrtě milionu lidí. Přesné číslo, kolik lidí stát vlastně platí, však de facto nikdo nezná. Dále jsou tu kroky směřující k potlačení korupce a šedé ekonomiky. I jejich efektivita se těžko dá odhadnout, navíc realizace vyžaduje dramatické legislativní změny. Nástup úspor je tak v ideálním případě možný nejdříve během dvou či tří let. Dalším zdrojem šetření jsou mandatorní výdaje, které ročně generují schodek 100 miliard korun. Ten navíc pravidelně poroste i bez dalších legislativních orgií, a to vlivem inflace a zákonem dané valorizace. I zde je jakýkoliv úsporný zásah podmíněný legislativní aktivitou. Politická průchodnost je však podobně jako u hromadného propouštění státních zaměstnanců a skutečně efektivních protikorupčních opatření téměř nulová.
Cesta příjmů
Zatímco veškeré škody vznikly na výdajové straně rozpočtu, politická řešení směřují spíše na příjmovou stranu. Je logické, že politici nechtějí lidem brát to, co jim už jednou dali. Jednodušším řešením je dosažení rovnováhy cestou zvýšení daní. „Po volbách se podíváme na některé majetkové daně, zejména na daň z nemovitostí,“ říká stínový ministr financí z ODS Martin Kocourek. Zvýšení sazby daně by se týkalo majitelů dražších domů nebo těch, kdo vlastní více nemovitostí. „Bohatší by se měli nějak podílet na národní oběti, když už je nutné zvýšení spotřebních daní a DPH dopadne především na chudší. Ale je absurdní pokřivit kvůli tomu daňovou soustavu. Daleko lepší je volit formu majetkové či jiné daně, která se týká movitějších spoluobčanů,“ píše Mirek Topolánek ve své brožuře nazvané Budoucnost začíná teď. Že je potenciální výnos této daně vzhledem k výši deficitu příliš nízký, snad ani nemá smysl dodávat. Další opatření nejsou známa, ODS zatím svůj program nezveřejnila.
Sociální demokraté chtějí nejen zdanit všechny příjmy nad 100 tisíc měsíčně sazbou 38 procent, ale zároveň se chystají lidem s příjmem nad 142 tisíc měsíčně zvýšit zdravotní a sociální pojištění formou růstu pojistných stropů. Konkrétně z dnešního šestinásobku až na osminásobek průměrné mzdy. Celkový výnos opatření dosahuje přinejlepším jednotek miliard korun. „Chceme zvýšit daň z příjmu právnických osob. V současnosti dosahují vysokých zisků zejména ty podniky, které profitují z přirozeného monopolu či administrativního cenového monopolu. Jejich zdanění je spravedlivé a částečně omezuje export zisků do zahraničí. Záměrem je vrátit úroveň zdanění na hladinu roku 2008,“ uvádí dále ČSSD. Rozpočtový přínos se v tomto případě pohybuje (bez zahrnutí vlivu optimalizace daní) kolem deseti miliard korun. Dále jdou sociální demokraté klasickou cestou zvýšení daní z alkoholu a cigaret a vypuštěním vábniček o auditech nákladů, revizí smluv a podobně. I kdyby všechny navrhované kroky socialisté uskutečnili a podařilo se jim dosáhnout maxima jimi uváděných rozpočtových efektů, klesl by deficit pouze zhruba o třicet miliard (při současném započtení navrhovaných výdajů). Levici tedy k vyrovnanému rozpočtu stále chybí 170 miliard korun, navíc s trendem dalšího zadlužení, protože socialisté neřeší valorizační problém a dávky jako takové vlastně vůbec.
Hlavou do zdi Některé návrhy směřují přímo proti zotavení ekonomiky a jejich krátkodobý přínos převažují dlouhodobé negativní efekty. Jde například o srovnání daní pro osoby samostatně výdělečně činné na úroveň zaměstnanců či zvýšení sociálního pojištění zaměstnanců, které hradí zaměstnavatel. „Jedno procento navýšení pojistného by šlo navrub zaměstnavatelů,“ nechal se slyšet předseda ČSSD Jiří Paroubek. „Připouštím pouze jednoprocentní zvýšení sociálního pojištění na straně zaměstnavatele. Já nechci, aby se zvýšení daní a odvodů dotklo lidí s průměrnými a podprůměrnými příjmy,“ doplnil jej místopředseda Bohuslav Sobotka. Je až úsměvné, jak oba socialisté „nevědí“, že zaměstnavateli je z hlediska nákladů úplně jedno, jakou část ceny pracovní síly „nacpe“ do bezedné státní pokladny a jakou pošle zaměstnanci na účet. „Vyšší pojištění zvýší náklady na pracovní sílu, firmy budou hledat úspory a první, co udělají, je, že se začnou zbavovat lidí,“ říká viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák. Cena nových nezaměstnaných, další propad spotřeby a výběru přímých daní spolehlivě smáznou „navíc“ vybraných deset miliard.
Možnosti Ani zleva, ani zprava tedy není o řešení zoufalé fiskální krize slyšet nic kromě šumu. Navrhovaná opatření jsou jen kosmetickými kroky, stejně jako pokus o „exit strategy“ úřednické vlády, který byl jakýmsi seznamem přijatelných opatření, avšak bez analýzy rozpočtových dopadů či politické průchodnosti parlamentem. Strany mlčí nebo mlží, protože jejich ekonomičtí exponenti dobře vědí, že splnění požadavků EK či ambice vstoupit do ERM 2 během tří let znamená jediné – najít nejméně sto miliard korun ročně bez započtení krátkodobých efektů typu zmražení platů, odstranění černých duší z ministerstev, či dokonce vysávání ČEZ. A tento úkol v daném rozpoložení politické situace nelze splnit jinak než uvést v život veškerou alespoň trochu racionální navrhovanou „kosmetiku“ na obou stranách rozpočtu a doplnit ji dramatickým zvýšením necyklických daní, tedy DPH a spotřebních daní. Pokud naše reprezentace na tlak EK nebo na euro nerezignuje, bude to znamenat, že ekonomickému růstu dáme pro nejbližší roky dáme sbohem.
