Na první pohled je Polsko hodně jiné než Česko. O hodně větší ekonomika (polský hrubý domácí produkt je jen o málo menší než souhrnný HDP všech nových členů Unie), více lidí, větší vzdálenosti. I jen zběžný monitoring událostí a procesů v Polské republice ale ukazuje, že ji s tou naší spojuje mnoho věcí.
Tak se například také v Polsku horečně uvažuje jak naložit s relací mezi daní z přidané hodnoty a bytovou výstavbou. Až dosud tady v tomto ohledu panovala situace velmi podobná té naší. Zatímco standardní výše DPH je 22 procent, bytové stavebnictví těžilo z výjimečné snížené sedmiprocentní sazby (u nás je to 19 a pět procent). Ovšem i na Polsko čekají v této oblasti počínaje rokem 2008, kdy výjimka končí, změny. Poláci ale stejně jako my hodlají daňové zvýhodnění prodloužit i za zmíněné datum, a to prostřednictvím výjimky pro „sociální bydlení“. Ministr dopravy a stavebnictví Polaczek už připravil návrh jeho definice. Za sociální by se podle něj považovaly byty s výměrou nad 350 metrů čtverečních. To by v praxi znamenalo, že by se daňová úleva vztahovala na všechny byty kromě těch vysloveně luxusních.
Developeři jsou - nijak překvapivě - s tímto návrhem spokojeni, méně souhlasná ale byla reakce ministerstva financí a celého kabinetu. „Považujeme to za počátek diskuze na toto téma,“ prohlásil mluvčí polské vlády. Zatím se objevily i jiné pokusy o definici sociálních bytů - například jejich vymezení prodejní cenou, která by nesměla překročit úroveň 100 tisíc eur, tedy zhruba tří milionů korun za bytovou jednotku.
Zůstaneme-li v oblasti nemovitostí, narazíme na více shod. Třeba na poli revitalizace drážních pozemků. Ta má stejně pomalé tempo jako u nás. Tak například o přestavbě Centrálního nádraží ve Varšavě, což je nevzhledné betonové monstrum postavené v sedmdesátých letech a umístěné přímo ve středu města, se mluví už deset let. V roce 2000 dokonce polské státní železnice vyhlásily na jeho oživení tendr, který však byl o něco později zrušen. Dnes, tedy po šesti letech, polští (rovněž „státní“) železničáři uzavřeli smlouvu s projektovou kanceláří, která se podílela na revitalizaci některých nádražních budov v Německu. „Chceme se poučit ze zahraničních zkušeností, ale to neznamená, že budeme nádraží přestavovat v dohledné době,“ zchladil mírné nadšení, které smlouva ve veřejnosti vyvolala, mluvčí železnic.
Ve výčtu podobností spíše nenáhodných je možné pokračovat i v oblasti politickoekonomické. Právě teď v Polsku probíhá veřejná kampaň „Normální stát“ - tímto názvem její organizátoři míní stát neprožraný korupčními praktikami. A šéf polské centrální banky Balcerowicz nedávno plédoval pro „čtyřbodovou“ reformu: ozdravení veřejných financí, deregulaci ekonomiky, efektivně fungující soudnictví a eliminaci spojení mezi politiky a ekonomickými subjekty. Je zjevné, že v porovnání s námi mají Poláci lecčehos víc, ale starosti máme stejné.