Česká republika je deset let součástí Evropské unie. Jak se díky tomu změnilo podnikání v České republice?
V blízké budoucnosti kvůli Ukrajině význam EU možná ještě naroste
Na problematiku členství v Evropské unii bych se chtěl podívat trochu širší optikou než jen z pohledu podnikání, protože už někdo moudrý dávno přede mnou řekl, že všechno souvisí se vším. Zcela určitě nepatřím do některé z vyhraněných kategorií, tedy nejsem odmítač členství v EU ani jeho čistokrevný stoupenec. Snažím se na celou problematiku dívat tak trochu z nadhledu a pokusil bych se nyní vyjmenovat některé výhody našeho členství v EU a na druhé straně poukázat na stávající či potencionální rizika, která toto členství přináší či do budoucna přinášet může.
Začnu výhodami - volný pohyb zboží, služeb a osob; zrychlení růstu českého hospodářství; čistý přínos dotací přesáhl hodnotu 333 miliard korun a tyto většinou směřovaly do infrastruktury, inovací, úspor energií, nákupu technologií a vzdělávání; dohánění ekonomické vyspělosti, i když by mohlo být ještě rychlejší; záporná bilance zahraničního obchodu se změnila v kladnou, export narostl o 130 procent; HDP vzrostl o 22 procent, čemuž nejvíce pomohl zahraniční obchod; české firmy získaly díky zahraničním investorům špičkové know-how; zásadním způsobem se změnilo řízení českých firem; významně se zvýšila životní úroveň českého obyvatelstva; průměrný příjem obyvatelstva vzrostl o 81 procent.
Jako největší nevýhody vidím přestěhování řady pravomocí do Bruselu; odklon od jaderné energetiky; nepřiměřený nárůst regulací zejména v zemědělství; „slepé“ přebírání legislativy a norem; ohrožení bankovního sektoru; trvalý růst cen; velký nárůst byrokracie; příliv některých problematických skupin obyvatelstva; nesmyslné omezování názvů a konzumace některých tradičních potravinářských výrobků.
Zcela určitě se nejedná o vyčerpávající seznam pozitiv či negativ, ale jedno je jisté. I když nám některé názory či nařízení z Bruselu pořádně zvedají adrenalin v krvi, celkově bych naše členství v Evropské unii hodnotil pozitivně a možná v blízké budoucnosti jeho význam ještě naroste s vývojem eskalace napětí na Ukrajině.
PRO: Otto Daněk, místopředseda Asociace exportérů
PROTI: Milan Teplý, generální ředitel firmy Madeta
Nemůžete po mně chtít obdivně tleskat
S pomazánkovým máslem jsme si „užili“ opravdu hodně a možná se teď dopouštím nějakého přestupku, když jsem tento název vyslovil, a přitom už je jeho používání od 1. května zakázané. Vážně ale musím říct, že celá ta kauza mě dost urážela, a to z několika důvodů. Tím prvním je, že impulz pro to, aby se unijní orgány názvem výrobku s tradicí od roku 1977 zabývaly, přišel z našeho prostředí. A slovo „impulz“ je v tomto případě eufemistický výraz pro zcela jiný akt.
Druhým důvodem je pak skutečnost, že se něčím takovým vůbec v Bruselu zabývali, když se potýkají s řadou skutečně závažných problémů. Zatřetí mě uráží, že na rozdíl od České republiky si další státy dokázaly bez potíží vyjednat zařazení do seznamu tradičních specialit. Začtvrté nedokážu pochopit, že po řadě let rozhoduje o pomazánkovém másle Evropský soudní dvůr a čeští producenti nejsou včas informováni. Vnímám to zkrátka tak, že se vždy musíme ohnout a že nás někdo cizí musí řídit. Je pak nepříjemné poslouchat pana Toniho Meggleho, velkého německého producenta mlékárenských výrobků, který situaci komentuje slovy: „To by se u nás stát nemohlo.“ A také bych v souvislosti s pomazánkovým máslem nerad zapomněl na české europoslance – někteří totiž ani netušili, že se taková kauza na unijní půdě vůbec řeší, protože zrovna asi na jednání chyběli. Takže těžko mohli českým výrobcům pomoci vyjednat výjimku stejnou, jakou získaly staré evropské země. Obdobný problém s takzvaným dvojím metrem jsme před několika lety měli také kvůli nivě, která zrála ve vápencových štolách. Zatímco francouzský roquefort dodnes ve skalách může zrát poklidně dál, my jsme museli za desítky milionů korun postavit nové sklepy podle předpisů Evropské unie. Může tedy po mně někdo chtít, abych Evropské unii obdivně tleskal? Při referendu o našem vstupu do ní jsem notabene patřil k té drtivě přehlasované menšině.
Vytvořte si vlastní názor na základně dvou odlišných stanovisek i u dalších témat:
Polemika: Správný věk pro byznys
