Polemika: Dopřejme zákoníku práce klid

V květnu proběhla konference, která probírala možnosti reformy trhu práce. Lze český trh práce reformovat dva roky po novele zákoníku práce?

PRO: Jan Zikeš, vedoucí tajemník Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR Zákoník práce nechat, zaměřit se na jiné oblasti pomoci

Téma je strašně široké, proto se omezím spíše na body, které podnikatelům nejvíce překážejí. Pro podnikatele jsou daleko horší neustálé změny legislativy a zdanění než špatná legislativa. Zdanění práce je vysoké, při jeho snížení je jistý nárůst pracovních míst. Školství střední i vysoké se musí přizpůsobit potřebám trhu práce - chybějí technické kádry, ale produkují se humanitně vzdělaní nezaměstnaní. Stejně tak chybí regulace importu pracovních sil ze zahraničí dle poptávky na trhu. Souvisí to s klíčovou úlohou úřadů práce, které musejí mít aktivní kontakty na regiony a na rozhodující zaměstnavatele, musejí vědět dopředu, co bude trh práce požadovat, a tomu z krátkodobého hlediska přizpůsobit rekvalifikace, ze střednědobého horizontu dovoz pracovních sil, z dlouhodobého pohledu potom jde o přizpůsobení školství.

PROTI: Nataša Randlová, partner advokátní kanceláře Randl Partners Dopřejme pracovnímu právu kýženou stabilitu

Pokud bychom chtěli reformovat další novelou zákoníku práce či jiných pracovněprávních předpisů, tak rozhodně NE. Začněme několika čísly. Od roku 2006, kdy byl nový zákoník práce přijat, bylo novel již 41. Zákon o zaměstnanosti z roku 2004 byl dosud novelizován 56krát. K tomu se v roce 2011 přidal nový zákon upravující pracovnělékařské služby a v roce 2013 ještě příslušná prováděcí vyhláška. Nyní od ledna 2014 pro změnu celou koncepcí pracovního práva „zamíchal“ nový občanský zákoník. Takový výčet je i pro „skalního fandu“, právníka specializujícího se na pracovní právo, náročný. Z pohledu uživatele (zaměstnanec, zaměstnavatel, personalista) pak musí být přímo děsivý. Cílem nespočetných novel navíc není jen odstraňování technických nepřesností a problémů (nehledě na to, že tyto novely často víc problémů způsobí, než vyřeší), ale zejména změny dle toho, která politická strana je zrovna u moci. A tak se zákoník práce zmítá zprava doleva a zpět, podle toho, kam vane vládní vítr. Na základní pravidlo, že dobré právo může být jen právo stabilní, se při všech těch reformách jaksi zapomnělo. Pomůžeme-li si citacemi známých právních teoretiků Aleše Gerlocha, dle kterého „v každém případě však dobré může být jen stabilní právo. Právní úprava nestabilní nemůže než vést k právní a sociální nestabilitě a nejistotě“ (Teorie práva, 2009, str. 250), a Viktora Knappa, že „novela právního předpisu se má přidržet systematiky právního předpisu novelizovaného a nemá být příliš rozsáhlá ani nemá příliš hluboko zasahovat do novelizovaného právního předpisu, a zejména nemá měnit jeho koncepci. V takových případech je lépe místo novelizace dotyčný právní předpis zrušit a nahradit jej novým“ (Teorie práva, 1995, str. 114), nemůžeme než dojít k závěru, že místo dalšího „reformování“ by si české pracovní právo konečně zasloužilo alespoň trochu té kýžené stability. Nechme tedy radši judikaturu vyložit to, co už máme, důsledně kontrolujme, že uživatelé účinné právní předpisy dodržují, a pokud za tři až pět let shledáme, že nám ani soudní výklad, ani důsledná kontrola nepomohou, pusťme se (promyšleně!) do dalších úprav, které by byly pro český trh práce skutečně přínosné.

Uvedené texty jsou osobním názorem autorů.