Mělo by dojít ke zpřísnění současných podmínek pro výkon činnosti osob samostatně výdělečně činných (OSVČ), jak o tom mluvil stínový ministr financí ČSSD Jan Mládek?
Na selhávání státu doplatíme všichni
Otázka je špatně položena. Mládek nechce v žádném případě házet živnostníkům klacky pod nohy. Jako národohospodář a potenciální budoucí ministr financí ale nemůže nevnímat, že současný daňový systém a systém odvodů na zdravotní a sociální pojištění nejenže výrazně znevýhodňuje zaměstnance (ale i jejich zaměstnavatele) ve srovnání s OSVČ, ale tím, že motivuje OSVČ jen k minimálním platbám do systému sociálního pojištění, je v okamžiku odchodu do starobního důchodu žene do pasti chudoby.
V letošním roce odvedou zaměstnanci s hrubým ročním příjmem 360 000 korun na daních a odvodech 43,4 procenta, zatímco OSVČ 12,6 procenta svých příjmů. U ročního příjmu 600 000 korun činí tento nepoměr 45,5 procenta ku 11,7 procenta, u 1 800 000 korun je to 13,6 procenta ku 43,5 procenta.
Nahlédněme k sousedům. V Německu jsou tato procenta srovnatelná (kolem 45 procent). V Maďarsku zaplatí živnostníci ve všech příjmových pásmech dokonce více než zaměstnanci – 53,6 procenta ku 49 procentům. V Rakousku platí živnostníci procentně asi 2/3 toho, co zaměstnanci.
Živnostníci zaplatili loni v ČR ve srovnání se zaměstnanci v průměru jen šest procent jejich daně z příjmu, 30 procent jejich příspěvků na sociální pojištění a 45 procent jejich příspěvků na zdravotní pojištění. Kriticky se k tomu vyjádřili i dva významní ministři Nečasovy vlády – ministr financí Kalousek a ministr zdravotnictví Heger.
Mládek jen sdělil všem, kteří jsou ochotni naslouchat věcným argumentům, že na selhávání státu v oblasti výběru daní a příspěvků na sociální a zdravotní systém bychom dlouhodobě doplatili všichni.
PRO: Martin Potůček, předseda odborné sociální komise ČSSD
PROTI: Eva Svobodová, generální ředitelka Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR
Na malé si každý troufne
Snahy o srovnávání pozice zaměstnance a OSVČ dlouhodobě odmítáme. Živnostník si musí práci sám sehnat, tu vykonat, vyfakturovat, případně vymoci její zaplacení, k tomu sledovat všechny předpisy a legislativu, musí platit odvody, ať má práci či nikoli, dovolenou ani nemocenskou mu nikdo nezaplatí, stravenky mít nemůže.
Co se týká dotací, na ty nedosáhne, neboť administrativa je pro něj nestravitelná a možnosti dotací téměř nulové – investice od jednoho milionu korun jsou opravdu mimo záběr drobných řemeslníků. Za své podnikání ručí navíc veškerým svým majetkem a je na něm závislá celá rodina.
Zaměstnanec musí mít práci připravenou (pokud nemá, mzda mu běží stejně), stejně tak pracovní pomůcky, má nárok na proplacení pracovnělékařských prohlídek, dovolené, nemocenské, může mít stravenky. Pokud není práce, dostane na rozdíl od živnostníka při propuštění odstupné.
Firmy zaměstnance propouštějí nebo nenabírají, tedy nezbývá než se o sebe postarat sám. Podnikání je ale pro schopné – živnostníci od státu nic nechtějí a ani nikdy nebudou tahounem státního rozpočtu. Drobné podnikání není nijak podporováno, pokud tedy dojde ještě k dalšímu omezení, budeme mít o další zástupy lidí na úřadech práce více a rozpočet vykrvácí na sociálních dávkách.
Nevidíme žádná prorůstová opatření pro firmy, natož pro drobné podnikatele. Nikdo ještě nepředložil, jaký bude přínos omezení výdajových paušálů pro státní rozpočet. Co se takhle zaměřit na větší firmy, které jsou v daňových rájích?
Dejte nám i ostatním vědět, co si o to myslíte vy! Těšíme se na vaše názory na www.facebook.com/profit.cz
