Řada především menších firem dnes funguje na principu švarcsystému nebo se pohybuje „na hraně“, za což jim od ledna hrozí pokuta až 10 milionů korun. Je podle vás správný čas na potírání švarcsystému? Není to pro řadu podnikatelů likvidační?
PROTI
EVA SVOBODOVÁ
generální ředitelka Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR
Zkušenosti s kontrolami na pracovištích ze strany firem jsou v některých případech opravdu tristní. Chování inspektorů jde někdy až za hranice lidskosti a nemůžu se ubránit dojmu, že inspektoři jsou finančně motivováni vyměřenými pokutami. Výše sankcí nejsou adekvátní, pro firmy i živnostníky jsou skutečně mnohdy likvidační. Stát navíc přistupuje k represi ve chvíli, kdy nejsou nastaveny přijatelné podmínky k podnikání jiným způsobem.
Potírání nelegální práce a stíhání všech, kteří obchází zákon, je správné. Mám ale výhrady ke způsobu kontroly a k nerozlišení profesí, které nemohou být z důvodu zvyklostí či charakteru práce prováděny jinak než takzvaným švarcsystémem.
Švarcsystém není nutno vnímat jen negativně. Jde o práci, která je v ekonomice realizována a placena a vytváří další zájem o práci. Souhlasím s tím, že by to neměla být činnost soustavná (každodenní), ale argumentace malým výběrem odvodů a daní je v tomto případě irelevantní. Potírání švarcsystému není správnou cestou a příjmy státního rozpočtu nezvýší.
Vhodnější by bylo odstranit nerovnosti mezi různými skupinami živnostníků. Například pokud by OSVČ vykonávala práci jako závislou činnost, nemohla by použít výdajový paušál. Švarcsystém je jedním z mála způsobů, jak kompenzovat sezonní výkyvy v zakázkách. V ekonomice existují činnosti, které lze nejlogičtěji vykonávat právě formou spolupráce živnostníka a firmy. To se týká například architektů, projektantů či malířů pokojů u menších stavebních firem. Dlouhodobá spolupráce je navíc výhodná pro všechny strany. Je drahé hledat stále nové dodavatele určité služby či úkonů, jen aby se naplnila současná litera metodiky inspektorátu práce. Například lektoři, techničtí poradci, ale běžně také obchodní zástupci pracující s provizí. V kontextu stále ještě rigidního zákoníku práce si lze obtížně představit, že podnikatel permanentně zaměstnává někoho jen na občasnou činnost. Dovedu-li to do absurdity, stát v podstatě znemožňuje firmám chovat se jako řádní hospodáři, což ale současně požaduje zákonem.
PRO
KAREL MACHOTKA
náměstek ministra práce a sociálních věcí
V první řadě bych rád vyvrátil mediální mýtus, který kolem švarcsystému vytvořil auru potíraného a stíhaného fenoménu. Není tomu tak. Kontroly, které provádí naše orgány, zejména Státní úřad inspekce práce, nejsou na švarcsystém nijak zaměřeny. To, čemu se říká švarc¬systém (tento pojem není v žádném právním předpise definován), je z pohledu pracovního práva v podstatě výkon činnosti, kdy dochází k zastření faktického pracovněprávního vztahu jinou smlouvou. K žádné šikaně tedy nedochází, kontrolováno je dodržování všech pracovněprávních předpisů.
Pokud podnikatel dodržuje vše, co má, nemá důvod se obávat jakékoli kontroly a o nějaké jeho likvidaci nemůže být řeč. Pokud předpisy porušuje, pak poškozuje nejen stát, ale také vytváří nerovné konkurenční prostředí a parazituje na poctivých firmách. Chráníme tak poctivé podnikatele, které by například nenapadlo „zaměstnat“ jako kuchaře v restauraci osobu samostatně výdělečně činnou. Ten, kdo by takto postupoval, nekale konkuruje. Podnik naproti, který za své zaměstnance platí daně a odvody, musí všechny výdaje promítnout i do cen na jídelním lístku.
Klasický pracovněprávní vztah zaručuje ochranu zaměstnanci i zaměstnavateli. Zaměstnanecký poměr je definován mimo jiné tím, že zde funguje jasně daný vztah podřízený–nadřízený. Zaměstnanec pracuje v prostorách zaměstnavatele a využívá jeho pracovní náčiní, ať už se jedná o sporák, motorovou pilu, počítač či telefon.
Naopak najatý živnostník je plně zodpovědný za předanou práci, která byla vykonána jeho jménem a také pomocí jeho vlastních nástrojů. Pokud OSVČ vykonává práci vlastními pracovními pomůckami a je za předané dílo zodpovědná, nemá stanovenou přesnou pracovní dobu a podobně, pak se nejedná o pracovněprávní, ale o obchodní vztah, a k žádnému porušování zákona zde nedochází.
Pokud by inspekce práce nějaký postup označila jako protizákonný, musí také doložit dostatek důkazů. Nejedná se o vůli a posuzování jednoho úředníka. K případům je ale nutné přistupovat individuálně, a to třeba i ve spolupráci s dalšími složkami státní správy.
