Pracovna profesora Holého připomíná zaostalý učitelský kabinet.
Bohužel nežijeme v době císaře Rudolfa II., který dělal v Praze pomyšlení Johannesu Keplerovi či Tycho Brahemu. I magistr Kelly, přestože nenašel kámen mudrců, měl kolem sebe asi větší přepych než jednasedmdesátiletý profesor Antonín Holý ve své pracovně, Ústavu organické chemie a biochemie.
S úctou o něm hovoří v historickém areálu v pražských Dejvicích všichni, počínaje vrátnou a konče vedením. Řemeslníci, kteří v ústavu pracují, prý v době, kdy tam je, nepoužívají hlučné nástroje. Odborníci tvrdí, že je čas zvažovat jeho kandidaturu na Nobelovu cenu. Loni v listopadu získal nejvyšší vědecké vyznamenání v tuzemsku, Českou hlavu.
Vyvinout za celou vědeckou kariéru jeden účinný lék, který pomůže milionům nemocných, je obrovský úspěch. Objevit takových léků hned několik, považují biochemici i farmaceuti za zázrak. A právě takový velezázrak se podařil českému vědci prof. RNDr. Antonínu Holému, DrSc., Dr.h.c. Veškeré tituly jsou uvedeny schválně, kdybyste náhodou ještě váhali, o kom je tu vlastně řeč.
Přesto mi profesorova kancelář připomíná zaostalý učitelský kabinet. A to v době, kdy pracovny mnoha tuzemských podnikatelů s podivnými praktikami zdobí kůže, drahá umělecká díla i elektrotechnika posledních modelů.
Jistě část viny na neutěšeném stavu své pracovny nese profesor Holý sám. Nedovedu si představit, že by komukoli dovolil jen pohnout stohem jeho listinných dokumentů a knih, byť leží na zemi a všude na nábytku. Je mi také jasné, že se určitě nezajímá o tak okrajové záležitosti, jakými jsou vzhled, velikost i vybavení jeho pracoviště. Maximálně se postaral, aby mezi fotografiemi na zdi byly momentky jeho vědeckých přátel, pracovního týmu, manželky a obou dcer.
Možná jeho pracovna vypadá tak neutěšeně proto, že vědci na přelomu 15. a 16. století bádali, zatímco profesor Holý „jen pracuje“. Sloveso bádat nemá ve spojení se seriózní vědeckou prací rád. Proto si také čeští vědci nežijí jak na císařském dvoře, byť dosahují fenomenálních výsledků. Chybí jim totiž naše uznání. Zanedbaná kancelář je toho jen okrajovým důkazem. Jedině snad až najdou kámen mudrců, rozsvítí se v hlavách těm, kteří na vědě a výzkumu šetří.
