Spolumajitel skupiny Synot hovoří o fotbalové korupční aféře a svém byznysu
Ivo Valenta (47) Narodil se v obci Čeladná u Frýdlantu nad Ostravicí (dnešní Moravskoslezský kraj). Nyní žije převážně v Monte Carlu. Spolumajitel holdingu Synot, který byl založen v roce 1990 jako rodinná firma. Má středoškolské vzdělání. Před rokem 1990 se zabýval řízením restauračních a hotelových provozů, naposledy v hotelu Všemina u Slušovic. Firmu založil spolu se svým otcem Miroslavem a bratrem-dvojčetem Miroslavem juniorem. Skupina Synot se zabývá především podnikáním v oblasti loterií, dále vlastní telekomunikační firmu, prodejnu vozů BMW, smaltovnu, bezpečnostní službu, dva hotely, regionální týdeník a uherskohradišťský prvoligový fotbalový klub 1. FC Synot. Loni dle předběžných údajů dosáhla skupina obratu přes dvě miliardy korun. Ivo Valenta jako jediného koníčka uvádí byznys. Jí rád ryby a z nápojů dává přednost červenému vínu.
Tento rozhovor poskytl Ivo Valenta týdeníku EURO v podnělí 10. května 2004.
EURO: Jste si po tom všem, co bylo o korupci v nejvyšší fotbalové soutěži řečeno a napsáno, stále jist, že sportovní ředitel vašeho klubu 1. FC Synot Jaroslav Hastík rozhodčí neuplácel? VALENTA: Nechci předjímat výsledek vyšetřování. Ještě více než dříve v tom všem ale vidím cílenou akce proti celému Synotu. Víte, já jsem chladný obchodník a chci znát fakta, vidět důkazy. Ty zatím nikdo nepředložil.
EURO: Mluvil jste o této věci s ředitelem Hastíkem? VALENTA: Ano, mluvil, hned druhý den po oznámení prvního případu. On to samozřejmě kategoricky popřel a já mu věřím (rozhovor proběhl v pondělí 10. května - pozn. red.) . Musím přece věřit našim ředitelům. Bez důvěry v management bychom nemohli podnikat.
EURO: On vám tedy řekl, že k žádné předávce peněz nikdy nedošlo? VALENTA: Přesně tak. A také já si nemohu nevšimnout řady podivností: Policejní mluvčí v sobotu 1. května prohlásila, že policisté ve tři hodiny ráno zatkli Hastíka s rozhodčím Hruškou u čerpací stanice na Vyškovsku. U sebe prý muži měli 175 tisíc korun, které měly posloužit k ovlivnění březnového fotbalového utkání Synotu se Spartou. Ve skutečnosti se to stalo o pět hodin dříve, v pátek v deset hodin večer. Oni tam s sebou měli rodiny, byly tam děti, takže i z toho je patrné, že to nemohlo být ve tři ráno. K zatčení došlo v okamžiku, kdy oba pánové odcházeli k autům, každý ke svému. Hruška měl u sebe 100 korun, Hastík 175 tisíc. K žádné předávce ale nedošlo. Takže prohlášení, které mluvčí učinila, bylo velmi zavádějící, rána pod pás. Veřejnost byla oklamána a já těm prohlášením policie prostě nevěřím. No, a v tom druhém případě, kdy měl Hastík v pražských podzemních garážích předat rozhodčímu Zejdovi 120 tisíc korun za listopadový zápas s Blšany, který jsme jasně vyhráli, se musím ptát, proč to někdo vytáhl až po půlroce. To je dle mého názoru jednoznačně účelové. Proč to policie neudělala okamžitě, nebo proč to nezveřejnila souběžně s prvním obviněním?
EURO: Jste předsedou dozorčí rady klubu, bylo by logické, kdyby policie chtěla hovořit i s vámi. Už vás někdo kontaktoval? VALENTA: Nekontaktoval. Pokud bude chtít se mnou hovořit, jsem samozřejmě připraven.
EURO: Do jaké míry měl pan ředitel Hastík možnost s penězi 1. FC Synot nakládat dle vlastního uvážení? Pokud měl určité limity, policie by asi pojala podezření, že se to vše dělo za vašeho tichého souhlasu. VALENTA: Každý ředitel ze skupiny Synot má svěřené kompetence a firmu řídí sám. Firemní peníze jsou rozhodně pod kontrolou a pod auditem. Není možné nemít o penězích přehled. Lidé jsou u nás motivováni různým způsobem - manažeři ve fotbalovém klubu mají cílové prémie, odměny za dosažení určitých úspěchů. Co dělají se svými soukromými penězi, to já nevím.
EURO: Jste předsedou dozorčí rady, váš otec prezidentem klubu. Nikdy jste nenabádali Hastíka k tomu, aby výsledek nějakého zápasu „pojistil“? VALENTA: Myslím, že to nemáme zapotřebí. Úkol byl jasný - stabilizovat tým a nachystat ho na příští rok, v němž už nechceme hrát druhé housle a chceme být v první trojce.
EURO: Může korupční aféra pozměnit váš vztah k fotbalu? VALENTA: K fotbalu ne. V některých záležitostech ale už nebudu tak naivní. Řada českých firem to hraje na obě strany politického spektra, já to ale takto neumím, jsem buď černý, nebo bílý a naše firma se vždy zásadně kloní k pravicové politice, k lidové straně a ODS, neumíme jít doleva.. A tohle asi není příliš taktické.
EURO: Sponzorovali jste nějakou politickou stranu či osobnost? VALENTA: Asi bych to nyní raději ponechal bez komentáře.
EURO: V čem spatřujete příznaky politické nevraživosti vůči vaší skupině? EURO: Proč se do toho všeho například zatahují Synot Tip a kursové sázky? Koupili jsme krachující společnost (Teletip - pozn. red.), a zachránili tak spoustu pracovních míst. Synot Tip je firma, která právě teď potřebuje velkou péči - má zatím jen 53 sázkových míst, ¨zatímco Fortuna jich má 700. Chtěl-li ji někdo srazit na zem, tak si našel pravou chvíli.
EURO: Vy si myslíte, že na korupčních případech mohou participovat i konkurenční sázkové kanceláře? VALENTA: Myslím si, že využily příležitosti. Konkurence dobře ví, že my chceme být na trhu vždycky první, nebo alespoň v první trojce.
EURO: Ovšem vznesená námitka, že možnost sázet v síti Synot Tipu na zápasy 1. FC Synot může být střetem zájmů, se jeví jako relevantní. VALENTA: Samozřejmě o tom můžeme vést diskusi. Jsem především obchodník a nechci spekulovat, zda to je, či není správné. Striktně se ale držíme zákona a ten neporušujeme. Také jsme prokázali, že údajná korupce nemohla souviset s činností Synot Tipu. A co se týká prohlášení pana ministra Sobotky, že by se měla udělat novela loterijního zákona, nejsme proti, pokud bude platit pro všechny stejně. Myslím si, že je tu i jedna velká sázková společnost, jejímiž akcionáři jsou sportovní svazy, potažmo kluby (Sazka – pozn. red.), a vlastnická provázanost je tam daleko silnější. Mezi majiteli Synot Tipu je z dob Teletipu spousta drobných akcionářů, kteří vůbec nemají vztah ke skupině Synot, plus je tam firma Synot Lotto jako majoritní akcionář.
EURO: Jak se vůbec Synot Tip chce prosadit v tvrdé konkurenci firem Fortuna, Sazka, Chance, Tipsport? VALENTA: Přichází na trh s revoluční myšlenkou, samoobslužnými on-line sázkovými terminály. Sázející přijde, připraví si na obrazovce tiket, naťuká si sázku, potom zavolá obsluhu, která ověří, zda mu je osmnáct a vypadne lístek. Terminál může být v hospodě, v herně. Jsme schopni dát do konce roku na trh tisícovku terminálů, což je tisíc sázkových míst. To žádná jiná firma nemá..
EURO: Myslíte si, že loterijní trh dále poroste? VALENTA: Koláč sice poroste, ale ne nějak dynamicky. Myslím si, že na trhu už výrazně větší prostor není, ale je prostor k přerozdělování. Všimněte si, že všechny společnosti, které dělají kursové sázky, teď jdou i do automatů, do technických zařízení. To platí i naopak.
EURO: Vnímáte herny, kasina a kursové sázky jako jeden trh? VALENTA: Jednoznačně. Každé sázení je založeno na tom, že bez nároku na výhru vsadíte své peníze na určitý výsledek, který dopředu neznáte. To je podstata loterií. Má-li to podobu sázky na sportovní výsledek, nebo že peníze vhodíte do nějaké bedny, či přinesete do kasina, je nepodstatné. Jen ty hrací automaty jsou více veřejně napadány a využívány k propagandě vůči nám.
EURO: Jsou jednotlivé branže srovnatelné i z hlediska výnosů? VALENTA: Myslím, že ano. U kursových sázek zhruba patnáct procent ze vsazených peněz zůstává sázkovým kancelářím, u automatů je to obdobné. U číselných loterií je to svým způsobem nejméně morální, protože tam se sázejícím vyplácí jen 50 procent a u kasin také 50 procent. Ovšem kdybych to měl brát makroekonomicky, tak největší profit z toho všeho má stát, potažmo města a obce, které inkasují obrovské poplatky a tak dále. Jestli vás to zajímá, tak skupina Synot - bez Synot Tipu, který teprve začíná - v roce 2001 na odvodech, poplatcích a daních odvedla 135 milionů do státního a obecních rozpočtů, za rok 2002 už 187 milionů a za rok 2003 skoro čtvrt miliardy.
EURO: Výherní hrací automaty jenom dovážíte, nebo i vyrábíte? VALENTA: Jme výhradní distributoři jedné z největších evropských firem, britské společnosti JPM, pro celou východní Evropu. Ten záběr spolupráce je široký, a dokonce dnes jednáme o našem kapitálovém vstupu do JPM, spolu s dalšími investory. Nabídku jsme dostali zhruba před měsícem. Dali jsme si ale podmínku, že o tom budeme jednat pouze za předpokladu, že minimálně část výroby bude přenesena do České republiky. To by znamenalo 150 až 200 pracovních míst. Máme samozřejmě nabídky i z dalších zemí, třeba ze Slovenska, abychom tam výrobu přenesli. Takže uvidíme, budeme ještě zvažovat, kam s tím.
EURO: Už šest let žijete v Monte Carlu, poutním místě evropského hazardu. Souvisí to s vaším byznysem? VALENTA: Předně je tam úplně jiná podnikatelská atmosféra. Když se vám daří, tak to lidé berou zcela normálně. Také ale donedávna platilo, že s bydlištěm v České republice by mi v zahraničí nikdo nevěřil. Je pravda, že v Monte Carlu mám daleko blíže k podnikatelským kruhům a k význačným investorům. Snažím se je přesvědčit, aby své peníze dali do východní Evropy. A jsem v tom úspěšný.
EURO: Za společností Synot Holding stojí společnost World Capital Ventures registrovaná v Nizozemsku (EURO 19/2004). Tu máte na mysli, když hovoříte o zahraničních investorech? VALENTA: Ano. To je kapitál, který se pomocí mých kontaktů podařilo sehnat.
EURO: A kdo je za tou firmou? VALENTA: Je to množství podnikatelů. Nemám souhlas, abych o nich hovořil.
EURO: Popište začátky vašeho podnikání. VALENTA: Nejsme rodina restituentů, začali jsme od nuly, v Uherském Hradišti. Už v roce 1989 se mi podařilo získat půjčku 70 tisíc korun a koupil jsem ve městě zdemolovaný objekt. V té době jsem dělal provozního hotelu ve Všemině (hotel v obci Všemina na Zlínsku patřil slušovickému agrokombinátu – pozn. red.). Už jsem ale bezpečně věděl, že za rok tam skončím a půjdu podnikat, a tak jsem se na to připravoval. Toužil jsem mít svůj vlastní bar. Tou dobou jsem vždy nějaký čas trávil v Německu, kde jsem pracoval v restauraci. Když ostatní vozili ze západu všelijaké nesmysly, já si vozil domů tácky na pivo a reklamní skleničky. Kromě objektu v Hradišti jsme koupili i druhý v Kunovicích, bývalou čistírnu peří, za čtyři tisíce korun. Právě tam jsme udělali s tátou první soukromý bar v regionu. Bratr s námi tehdy ještě nepodnikal, přidal se až po pár letech, a potom i sestra. Po čase jsme si do toho baru v Kunovicích našli nějaký personál, už jsme na to jen dohlíželi a začali jsme rozjíždět i další aktivity. Ve Starém Městě jsme otevřeli první soukromou prodejnu potravin. Tam jsem seděl za kasou, ráno v pět jsem jezdil s „dvanáctsettrojkou“ pro rohlíky. Zkoušeli jsme pak i další věci - pneuservis, velkoobchod. Z Německa jsem přivezl první dva hrací automaty, které jsem dal do toho kunovického baru.
EURO: Kdy padlo rozhodnutí věnovat se naplno výherním hracím automatům a oblasti loterií? VALENTA: To přišlo tak nějak samo. Vzpomínám si, jak jsem v Německu potkal lidi, kteří se zabývají touto činností. Řekli mi, pokud do toho půjdeš, budeš vždycky na okraji morálky, ale budeš mít peníze.
EURO: Jak se s tím etickým rozměrem vyrovnáváte? Bohatnete na hazardu a závislosti druhých… VALENTA: Když je to legální, nemám s tím problém. Tato činnost v naší skupině živí asi 1500 lidí a v republice 30 tisíc. To znamená, že to není malý byznys. Já odhaduji, že 80 procent hospod a barů je závislých na výnosech z automatů.
EURO: Chtěli byste vstoupit ve větší míře i do nějaké jiné branže? VALENTA: Nejdynamičtěji se dnes rozvíjí naše telekomunikační společnost SGS. Zabývá se vývojem softwaru i hardwaru pro přenos dat pomocí sítě GSM a služby GPRS. Celé to vlastně vzniklo tak, že jsme chtěli mít pod kontrolou automaty a veškerou techniku. Vědět, kdo do nich vstupuje, vystupuje, výši vhozených a vyplacených peněz, zda tam někdo nevstoupil neoprávněně. Dnes máme všechny přístroje propojeny on-line a víme, kolik je kde v konkrétním okamžiku peněz. Navíc všechna data jsou přístupná i státním orgánům. Z tohoto základu šla firma SGS dál, do oblasti telemetrie – měření vody, tepla, elektřiny, průtoku kapalin. Aplikace lze využít i k přenosu dat z bankomatů, nápojových automatů. Byli jsme již podruhé na výstavě v Hannoveru a slavili jsme tam obrovský úspěch. Jeden z hlavních strategických cílů naší skupiny se pojí právě s firmou SGS.
EURO: Někdo moudrý kdysi prohlásil, že první generace jmění vytváří, druhá je spravuje, třetí studuje dějiny umění a čtvrtá zpustne docela. Neštve vás, že jste v té první? VALENTA: Pro mě je byznys největším a jediným koníčkem. Často se v Monte Carlu, v Itálii a ve Francii potkávám s lidmi z té čtvrté generace. To jsou ti, kteří v devět či v deset vylezou z postele, pak si v klidu dají v kavárničce croissant s capuccinem. Teprve potom se začnou trochu hýbat. Dojdou si pro výpis do banky. Chcete-li si s nimi dát schůzku, musíte si počkat. Ve tři mají tenis a večer jdou někam za zábavou, na diskotéku,. Je jich tam takových hodně - rentiérů a lidí žijících z akciových výnosů. Ovšem mnoho jich také po 11. září špatně dopadlo. Hodnota akcií byla najednou poloviční nebo třetinová a jim z toho majetku už nešly žádné peníze. Je možná, že tato generace - pokud opět nezačne pracovat - své jmění zcela prohospodaří a získá je někdo jiný. To ale není náš případ. My chceme být pořád lídři.
EURO: Údajně jste už před třemi měsíci všechny manažery Synotu upozornil na riziko odposloucháváni telefonů. K tomu jste měl hodnověrné informace nebo to byla intuice? VALENTA: Bylo to podloženo informacemi, ovšem už sama skutečnost, že v ČR je povoleno asi 10 tisíc odposlechů vás musí dovést k závěru, že jste mezi nimi. Kolik je tady velkých firem? Já jsem ale naše lidi neupozorňoval na toto nebezpečí z důvodu odhalení nějakého nelegálního jednání, ale kvůli možnému úniku citlivých obchodních informací, průmyslové špionáži. Je jedno, zda jsou ty odposlechy legální či nelegální, ale přes telefony se tady s informacemi jednoznačně kupčí. Vždyť chodí do fïrem různí lidé a nabízejí důvěrné informace, odposlechy. Je to hrozné. My děláme software se zahraničními společnostmi a musíme se chránit. Tato atmosféra je také jedním z důvodů, proč nechci žít v České republice. Přijdu do restaurace, rozhlédnu se a vidím, jak všichni vypínají telefony, vyndavají z nich baterky, navzájem se podezírají… To je přece nenormální.
